47 C 214/2020-171 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou z 14. 12. 2020 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením z 8. 10. 2018 obviněn Policií ČR, Obvodní ředitelství policie [obec] IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 5. Oddělení obecné kriminality, č. j.: KRPA [číslo] ze spáchání přečinu zpronevěry dle ust. § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku a přečinu zpronevěry dle ust. § 206 odst. 1 trestního zákoníku. Pro citované trestné činy byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 4 na žalobce obžaloba (dále jen„ obvodní soud“). Žalobce byl následně rozsudkem z 16. 8. 2019 č.j.: [spisová značka] zproštěn obžaloby s tím, že v žalobě uvedené skutky nejsou trestným činem. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 2. 2020. Žalobce uplatnil jednak nárok na náhradu škody ve výši 27 769,5 Kč představující náklady na odměnu advokáta a jednak nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč. Jde-li o nemajetkovou újmu, žalobce upozornil, že mu hrozil trest odnětí svobody v délce trvání jeden rok až pět let, důvodně se tedy obával uložení nepodmíněného trestu. Odsouzením by získal nálepku podvodníka, což by jej mohlo diskreditovat, když se pohybuje v oblasti vymáhání pohledávek, kde jsou zásadní dobré reference a vzájemná důvěra. Uvedl, že trestní stíhání trvalo téměř 16 měsíců a proto s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1976/09 z 13. 12. 2011 má za to, že mu náleží satisfakce v peněžní formě. V dané souvislosti poukázal na skutečnost, že státní zástupce vzal své odvolání zpět až na začátku jednání před odvolacím soudem, čímž řízení zbytečně prodloužil. Akcentoval, že trestní stíhání prožíval velice úkorně, neboť se bál zničení své dobré pověsti a znemožnění jeho výdělečné činnosti. V důsledku trestního stíhání se i zhoršil vztah s jeho manželkou, často se hádali, obávala se o jejich budoucnost. Žalobce se po dobu trestního stíhání inkasní činnosti vyhýbal, čímž přišel o nezanedbatelné finanční prostředky. Závěrem uvedl, že v době trestního stíhání byl apatický, podrážděný, nic ho nebavilo, hůře se soustředil, špatně spal, mnohokrát neusnul bez prášků na spaní. Konečně uvedl, že v důsledku stresu způsobeného v souvislosti s trestním stíháním začal také ve zvýšené míře konzumovat alkohol, což nakonec vyústilo v pochybení, kdy pod vlivem alkoholu řídil automobil, za což byl následně odsouzen. Ve zprošťujícím rozsudku je uvedeno, že spor měl být řešen cestou civilního a nikoli trestního práva. Domnělí poškození se přesto svých civilních nároků nikdy nedomáhali. 2. Žalovaná v podání ze 4. 2. 2021 navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobce u ní uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Nároku na náhradu nákladů trestního řízení vyhověla žalovaná co do částky 27 043,50 Kč s tím, že nepřiznala náhradu za režijní paušál ve výši 300 Kč za úkon – účast na hlavním líčení dne 2. 7. 2019, jež bylo odročeno bez projednání věci a účast na veřejném zasedání odvolacího soudu dne 6. 2. 2020, jež bylo taktéž ukončeno bez projednání věci. Za uvedené úkony byla žalobci poskytnuta toliko náhrada za promeškaný čas ve výši poloviny odměny za úkon, tj. á 750 Kč, neboť režijní paušály jsou vázány na úkony právní služby, nepřísluší za náhradu na promeškaný čas. Ohledně nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za uvedené se žalobci zároveň omluvila. Nárok žalobce v podobě peněžní satisfakce měla za neopodstatněný. Učinila nesporným průběh a výsledek posuzovaného řízení. Co se týká povahy trestní věci, žalobce byl trestně stíhán pro přečin zpronevěry dle ustanovení § 206 odst. 1,3 trestního zákoníku, za něž teoreticky hrozí trest odnětí svobody v rozmezí 1 rok až 5 let. Nicméně již trestním příkazem obvodního soudu z 28. 2. 2019 byl žalobce odsouzen toliko k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na dobu 30 měsíců. Trestní řízení žalobce trvalo zhruba 1 rok a 4 měsíce, což je délka přiměřená. Má za to, že orgány činné v trestním řízení konaly po celou dobu jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách. S ohledem na skutečnost, že žalobce dopady do svého rodinného a pracovního života a na svou pověst neprokázal a tvrzenou příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a odsouzením žalobce v jiné trestní věci za řízení osobního automobilu pod vlivem alkoholu nelze brát dle žalované v potaz, uzavřela, že nebyly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě. 3. V podání z 10. 2. 2021 žalobce vzal žalobu zpět stran požadavku na zaplacení částky 27 043,50 Kč z titulu náhrady škody (obhajného) a opravil zjevnou písařskou chybu v petitu žaloby, kde bylo nedopatřením uvedeno, že požaduje úrok z prodlení od 9. 4. 2015, když je zřejmé, že správně je 4. 12. 2020 (srovnej čl. VI. Žaloby). Soud proto usnesením z 26. 2. 2021 řízení ohledně této částky zastavil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 3. 2021. Předmětem řízení tudíž zůstal nárok žalobce na náhradu škody ve výši 726 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč. 4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 5. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne 3. 6. 2020 (zjištěno z žádosti o odškodnění za nemajetkovou újmu z 3. 6. 2020; stanoviska žalované z 3. 2. 2021). 6. Dále byl mezi účastníky nesporným průběh trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] / [číslo] s tím, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie [obec] IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 5. oddělení obecné kriminality z 8. 10. 2018, [číslo jednací], pro přečin zpronevěry podle § 206odst. 1, 3 tr. zákoníku a podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Stížnost žalobce proti danému usnesení byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] 14. 11. 2018, č. j. [číslo jednací]. Dne 19. 12. 2018 podal policejní orgán návrh na podání obžaloby [číslo jednací] a dne 30. 1. 2019 podalo Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] sp. zn. [spisová značka] Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 z 28. 2. 2019, č. j. [číslo jednací], byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na dobu 30 měsíců. Na základě odporu podaného žalobcem byl trestní příkaz zrušen. Hlavní líčení se u obvodního soudu uskutečnilo ve dnech 2. 7. 2019 a 16. 8. 2019, kdy byl vydán rozsudek č.j. [číslo jednací], jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Usnesením Městského soudu v Praze z 6. 2. 2020, č. j. [číslo jednací], bylo vzato na vědomí zpětvzetí odvolání podaného státním zástupcem. Zprošťující rozsudek tak nabyl právní moci dne 6. 2. 2020. 7. Mezi účastníky nebylo ani pochyb, že se žalobce spolu se svojí obhájkyní dostavil dne 2. 7. 2019 k hlavnímu líčení a dne 6. 2. 2020 k veřejnému zasedání u odvolacího soudu, jež se však nakonec pro závady na počítačích v prvém případě a pro zpětvzetí odvolání státního zástupce v druhém případě, nekonala. 8. Z trestního příkazu Okresního soudu Praha – východ č. j.: 32 t [číslo] ze [datum rozhodnutí] soud zjistil, že žalobce byl odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, jehož se měl dopustit dne [datum], a to k peněžitému trestu 30 000 Kč a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Usnesením téhož soudu ze 7. 10. 2019 bylo v případě žalobce podmíněně upuštěno výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel. 9. Z účastnické výpovědi žalobce má soud za prokázané, že již před zahájením trestního stíhání, byl nucen se dostavovat po dobu delší jednoho roku na policii k podání vysvětlení. Po dobu trestního stíhání musel omezit svoji činnost v oboru vymáhání pohledávek, v současné době pro klienty vyřizuje stavební povolení, kolaudační souhlasy apod. Nikdy předtím se zákonem problém neměl. Trestu odnětí svobody se skutečně obával, neboť byl v sazbě jeden rok až pět let, tedy nejnižší možná hranice byla jeden rok. Už zprošťující rozsudek vnímal jako určitou satisfakci, když soudce v předmětné věci při vyhlášení řekl, že se jednal o čistě obchodní případ a neměl být řešen prostředky trestního práva. Vypověděl, že se často hádal s manželkou, chtěla, aby s vymáháním pohledávek skončil úplně. Měl podporu od manželky, ale kvůli zaměstnání jej nemohla doprovázet na hlavní líčení. Po dobu trestního stíhání konzumoval ve větší míře alkohol, ale nedomníval se, že by ho věc zasáhla až takovým způsobem, aby vyhledal odbornou pomoc