47 C 31/2021-111 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou z 8. 2. 2021 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením z 3. 4. 2019 Policií ČR, Městské ředitelství policie Brno, 7. Oddělení obecné kriminality, č. j.: KRPB [číslo] obviněn ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle ust. § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Pro citovaný trestný čin byla podána u Městského soudu v Brně na žalobce obžaloba (dále jen„ městský soud“). Žalobce byl následně rozsudkem z 3. 2. 2020 č.j.: 89 T 73/2019-286 zproštěn obžaloby s tím, že v žalobě uvedený skutek není trestným činem. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 2. 2020. Žalobce uplatnil jednak nárok na náhradu škody ve výši 39 434 Kč představující náklady na odměnu advokáta a jednak nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. Jde-li o nemajetkovou újmu, žalobce uvedl, že trestní řízení mělo velký a významný dopad na jeho psychiku, došlo k podstatnému zásahu do jeho osobnostních práv. Trpěl úzkostmi, žil v nejistotě, jak trestní řízení dopadne. Trestní stíhání žalobce trvalo bezmála jeden rok, zejména se obával uložení náhrady škody v řádech statisíců představující náklady léčení poškozeného. Uvedené riziko pro něj představovalo existenční otázku. Vedle toho žalobce zažíval další stres z důvodu hrozby trestu odnětí svobody, když v době předmětného trestního stíhání běžela žalobci zkušební doba na podkladě rozsudku Okresního soudu v Pardubicích vydaného v řízení vedeném pod sp. zn. 12 T 16/2017 z 21. 6. 2017, jímž mu byl uložen trest odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu do 21. 6. 2019. Žalobce se tak obával možné přeměny podmíněného trestu na trest nepodmíněný pro neosvědčení se. Se zřetelem na výše uvedené má žalobce za to, že pouhé konstatování porušení práva by v tomto případě nebylo dostačujícím prostředkem nápravy a má za to, že vzniklou nemajetkovou újmu nelze nahradit jinak než formou peněžité kompenzace. 2. Žalovaná v podání z 29. 3. 2021 navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobce u ní dne 8. 7. 2020 uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 73/2019 (dále jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Nároku na náhradu nákladů trestního řízení vyhověla žalovaná co do částky 35 453 Kč s tím, že nepřiznala náhradu za úkon z 15. 4. 2019 označený jako porada s klientem, když v ten samý den byl uskutečněn úkon převzetí a příprava právního zastoupení a dále nebyla přiznána náhrada cestovného za jízdy vlakem, když ve věci nebyly doloženy jízdenky prokazující vznik a výši těchto nákladů. Žalobci však byla poskytnuta náhrada za promeškaný čas na cestách. Ohledně nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za uvedené se žalobci zároveň omluvila. Nárok žalobce v podobě peněžní satisfakce měla za neopodstatněný. Učinila nesporným průběh a výsledek posuzovaného řízení a tím, že co se týká povahy trestní věci, žalobce byl trestně stíhán pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle ustanovení § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku, za něž teoreticky hrozí trest odnětí svobody v rozmezí 6 měsíců až 4 roky. Nicméně již trestním příkazem městského soudu z 27. 6. 2019 byl žalobce odsouzen toliko k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na dobu 44 měsíců. Trestní řízení žalobce trvalo necelých 11 měsíců, což je délka přiměřená. Má za to, že orgány činné v trestním řízení konaly po celou dobu jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách. S ohledem na skutečnost, že obavy z přeměny podmíněného trestu odnětí svobody na nepodmíněný je dána příčinná souvislost primárně s předchozím odsuzujícím rozsudkem a nikoli s posuzovaným řízením, nelze v uvedeném spatřovat okolnost umocňující nemajetkovou újmu žalobce z naříkaného řízení. Se zřetelem na shora uvedené nebyly dle žalované splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě. 3. V podání z 8. 4. 2021 žalobce vzal žalobu zpět stran požadavku na zaplacení částky 35 453 Kč z titulu náhrady škody (obhajného). Soud proto usnesením z 12. 4. 2021 řízení ohledně této částky zastavil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 4. 2021. Předmětem řízení tudíž zůstal nárok žalobce na náhradu škody ve výši 3 981 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. 4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 5. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů soud zjistil, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne 29. 3. 2021 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody z 8. 7. 2020; stanoviska žalované z 26. 3. 2021). 6. Dále byl mezi účastníky nesporným průběh trestního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 73/2019 s tím, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 7. oddělení obecné kriminality z 3. 4. 2019, č.j.: KRPB [číslo], pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, usnesení si žalobce převzal dne 15. 4. 2019. Stížnost žalobce proti danému usnesení byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu usnesením Městského státního zastupitelství v Brně ze 7. 5. 2019, č. j. 6 ZT 51/2019-8. Dne 11. 6. 2019 podal policejní orgán návrh na podání obžaloby a dne 18. 6. 2019 podalo Městské státní zastupitelství v Brně obžalobu. Trestním příkazem Městského soudu v Brně z 27. 6. 2019, č.j. 89 T 73/2019-207, byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 44 měsíců. Trestní příkaz byl zrušen na základě odporu podaného žalobcem. Hlavní líčení bylo u Městského soudu v Brně konáno ve dnech 9. 10. 2019, 9. 12. 2019 a 3. 2. 2020, kdy byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Brně č. j. 89 T 73/2019-286, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne 29. 2. 2020. 7. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j.: 12 T 16/2017-88 z 21. 6. 2017 soud zjistil, že žalobce byl odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 trestního zákoníku a pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku ukončený ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále byl žalobci uložen trest propadnutí majetku. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 6. 2017. 8. Ze záznamu z jednání z 15. 4. 2019 má soud za prokázané, že toho dne v čase od 13:35 do 14:45 hod proběhla v advokátní kanceláři obhájce žalobce porada, při které byl žalobce seznámen s tím, co je mu kladeno za vinu. 9. Z účastnické výpovědi žalobce má soud za prokázané, že potíže spojené s trestním stíháním žalobce s manželkou přestáli, po zprošťujícím rozsudku se situace podstatně zlepšila, ale náklady na obhajobu činily 90 000 Kč a má tak za to, že by alespoň tuto částku měl dostat od státu jako zadostiučinění. Trestní stíhání ho zasáhlo především pracovně, neboť do té doby se živil„ [zaměstnání]“ a z obavy, aby se situace stran trestního stíhání neopakovala, uvedené činnosti raději zanechal a ve svých [věk] letech si začíná budovat pracovní pozici od počátku. Obával se proměny podmínky z předchozího pravomocného odsouzení a uložení náhrada škody. Život by pro něj končil, neboť částka, jež mu hrozila k zaplacení, by byla jistě v řádech statisíců. Občas se stalo, že kvůli tomu nemohl usnout, nejedl či popíjel alkohol. První trestní stíhání bylo oprávněné, věděl, že udělal„ blbost“. 10. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že žalobce jakožto manžela podporovala, ikdyž to bylo pro ni extrémně náročné. Vypověděla, že se změnilo žalobcovo chování, byl nervózní, nepříjemný a někdy pil alkohol, přestal jezdit na velké stavby, kam jezdil třeba na dobu 7- 10 dní, po zahájení stíhání bral už jen menší zakázky jako [anonymizována dvě slova] apod. a proto měli méně peněz. Žili v obavě, jak to celé dopadne, jestli nebudou muset platit lékařské výlohy poškozeného v trestním řízení. Dále vypověděla, že syn žalobce o jeho trestním stíhání věděl, podporoval ho. Toho, že by šel žalobce do vězení, se opravdu báli, protože byl stále v dvouleté podmínce. Zdravotními potížemi netrpěl a ani nebral léky na spaní či antidepresiva. 11. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil. 12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 13. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vyd