12 C 144/2020-298 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne 25. 8. 2020 se žalobce domáhal náhrady újmy způsobené mu nezákonným trestním stíháním v celkové výši 1 297 822 Kč. Konkrétně se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 1 079 000 Kč (se zohledněním odškodnění poskytnutého žalovanou ve výši 110 000 Kč), dále náhrady nákladů na obhajobu ve výši 90 438 Kč (vč. DPH) a ušlý zisk ve výši 128 384 Kč. Žalobce uvedl, že dne 9. 6. 2016 bylo zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství. Následně byla podána obžaloba a bylo vedeno řízení u Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen„ OS“), pod sp.zn. 13 T 159/2016. Žalobce byl uznán vinným a navazující odvolání žalobce bylo odvolacím soudem zamítnuto. Následně žalobce podal dovolání. Dne 4. 9. 2018 Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek soudu II. stupně a odsuzující rozsudek OS a věc vrátil zpět k dalšímu řízení. Rozsudkem OS ze dne 14. 3. 2019 byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Následovalo odvolací řízení, které bylo pravomocně ukončeno 10. 9. 2019. 2. Žalobce požadoval na obhajném částku 90 438 Kč (74 742 Kč + DPH) s tím, že svému obhájci dosud uhradil částku 40 000 Kč + DPH (tj. 48 400 Kč) a zbytek byl žalobci pouze vyúčtován. Žalobce požadoval náhradu za úkony právní služby uvedené v příloze žaloby. Žalobce dále požadoval náhradu škody v podobě ušlé mzdy ve výši 128 384 Kč, a to za období od 1. 4. 2016 do 28. 2. 2017. V neposlední řadě požadoval odškodnění nemajetkové újmy. K ušlému zisku žalobce uvedl, že mu ušla mzda v důsledku propuštění ze [anonymizována tři slova] [stát. instituce] ke dni 31. 3. 2016. V době propuštění ze služebního poměru činila jeho hrubá mzda za 3 měsíce v roce 2016 přibližně 23 000 Kč. Od 1. 4. 2016 nastoupil do jiného zaměstnání, kde hrubá měsíční mzda činila 10 900 Kč. Žalobce se tedy domáhal rozdílu. 3. Ve vztahu k nemajetkové újmě pak žalobce uvedl, že trestné činnosti, pro níž byl stíhán, se měl dopustit jako příslušník Policie ČR v době, kdy vykonával službu na služebně, tedy při výkonu své práce. Trestní stíhání žalobce představuje nenapravitelný zásah do pověsti žalobce, do každé části jeho života a osobnosti. Žalobce byl v důsledku toho vystaven zvýšenému odsudku veřejnosti, jakož i svého okolí, přičemž žalobce bydlí v [anonymizováno] obci v [obec] [anonymizováno] [obec], kde každý o každém všechno ví. Žalobce trpěl v důsledku nezákonného trestního stíhání po dobu 2 let a 9 měsíců. Nadto negativní zásahy do jeho osobnostní sféry gradovaly, a to kvůli délce trestního řízení, tak i pravomocného odsouzení rozsudkem soudu II. stupně a následným záznamem v rejstříku trestů. Následkem několikaletého trestního stíhání byla také finanční nouze žalobce, rozpad fungující rodiny, ztráta kariéry u policie, medializace případu a propírání případu na veřejnosti a v okolí bydliště žalobce a dlouhodobé psychické vyčerpání. V důsledku trestního stíhání došlo k razantnímu zásahu do profesní sféry žalobce. Namísto toho, aby se policie za žalobce postavila, tak ze strany zaměstnavatele ([stát. instituce]) došlo dne 24.2.2016 ke zproštění výkonu služby žalobce. V důsledku vedených kroků zaměstnavatele a v důsledku absence projevení důvěry se následně žalobce rozhodl ukončit služební poměr u policie. Žalobcův služební poměr skončil ke dni 31. 3. 2016. Nezákonné trestní stíhání a odsouzení se mimořádně negativně projevilo i na psychice žalobce. V důsledku probíhajícího trestního řízení přišel o vysněné povolání, narušily se jeho vazby s kolegy a přáteli, žalobce se ocitl v tísnivé finanční situaci v důsledku nižšího příjmu po odchodu od policie. Kvůli tíživé situaci byl žalobce nucen prodat své dvě zbraně a odevzdat zbrojní průkaz u Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje. Vlivem [anonymizováno] probíhajícího trestního řízení byl žalobce vystaven i zvýšenému veřejnému odsudku, a proto se odstěhoval do jiného místa, kde jej lidé neznali. Žalobce dále nebyl schopen řešit vztahové problémy s manželkou, což nakonec vyústilo v jejich rozvod dne 26. 10. 2017. Žalobci se tak vlivem nezákonného trestního stíhání rozpadla rodina a výrazným způsobem se omezil jeho kontakt s nezletilou dcerou, která byla po rozvodu svěřena do péče matky. V souvislosti s medializací dále uvedl, že [anonymizováno] byli přítomni jednání v jednací síni, přičemž i dnes je v důsledku [anonymizováno] ovlivněn jeho život. 4. V podání ze dne 1. 10. 2020 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 8. 3. 2020 uplatnil svůj nárok na náhradu újmy. Žalovaná v rámci předběžného projednání uznala nárok co do částky 110 000 Kč, představující přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, ve zbylém rozsahu nebyl nárok uznán. Ve vztahu k náhradě škody odpovídající nákladům na právní zastoupení pak žalovaná uvedla, že nebyla bez součinnosti žalobce schopna ověřit, zda byly splněny podmínky pro náhradu škody, když žalobce nereagoval na výzvu k doplnění potřebných skutečností. Proto žádosti vyhověno nebylo. Žalovaná pak uvedla, že i v případě předložení potřebných dokladů by neuhradila několik specifikovaných úkonů právní služby. Nadto, žalobce byl zastoupen obhájcem, který zastupoval další osobu, pročež dle žalované má žalobce nárok na náhradu škody v podobě obhajného ve výši 1 200 Kč za úkon právní služby, nikoli 1 500 Kč, jak požadoval. 5. V podání ze dne 3. 6. 2021 žalobce k výzvě soudu doplnil, že kvůli [anonymizováno] případu pociťoval psychickou bolest, duševní útrapy, které se projevovaly stavy úzkosti, deprese, podrážděného jednání, pocity ponížení, vyhýbání se setkáním s přáteli a všem druhům kolektivních akcí. Kvůli rapidně zhoršující se finanční situaci žalobce nevyhledal odbornou lékařskou pomoc a snažil se svůj psychický stav řešit sám. V důsledku rozpadu manželství, změny profese, která se nadto v důsledku globální pandemie stala velmi ekonomicky nestabilní, tak ekonomický i nemajetkový zásah do osobní i majetkové sféry žalobce trvá dodnes. Manželské spory mezi žalobcem a jeho tehdejší manželkou vznikly v souvislosti s trestním stíháním, psychickým stavem žalobce a zhoršenou ekonomickou situací, bez zjevné perspektivy. Manželské rozpory se postupně prohlubovaly a vedly k odcizení manželů a nenapravitelnému rozvratu manželství, který vyvrcholil rozvodem. 6. Při jednání dne 7. 12. 2021 žalovaná učinila výslovně nesporným provedení všech žalobcem požadovaných úkonů právní služby s výjimkou 4 právních rozborů, u nichž sporovala vznik nároku na náhradu škody, neboť zmíněné rozbory nebyly předloženy, a nebylo tak možné posoudit jejich účelnost. Žalovaná naopak nesporovala výpočet požadovaného cestovného za cesty obhájce žalobce. 7. Při jednání dne 5. 4. 2022 žalobce postavil najisto, že byl zastupován obhájcem, který zároveň zastupoval dalšího obviněného v předmětném řízení. <b>Skutková zjištění:</b> 8. Ze shodných tvrzení stran stejně jako z listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 8. 3. 2020 adresovaná žalované, přípis žalované ze dne 9. 3. 2020 a stanovisko žalované ze dne 24. 8. 2020) vzal soud za prokázané, že žalobce se dne 8. 3. 2020 obrátil na žalovanou s žádostí o náhradu újmy. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná žádosti žalobce ve vztahu k nároku na odškodnění za nezákonné trestní stíhání částečně vyhověla, a to co do částky 110 000 Kč. 9. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 10. Na základě záznamu GIBS ze dne 25. 2. 2016 byly zahájeny úkony trestního řízení dle § 158 odst. 3 trestního řádu ve věci podezření zdejšího žalobce a dalších dvou osob ze spáchání zločinu mučení a jiné nelidské a kruté zacházení dle § 149 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství, a dále z přečinu porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby dle § 390 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se zdejší žalobce měl dopustit tím, že dne 9. 2. 2016 v policejní cele Obvodního oddělení Policie ČR – [obec] v době výkonu služby připoutal s dalšími osobami poškozenou ženu tím způsobem, že dvěma kusy pout byla připoutána k mříži se vzpaženými horními končetinami roztaženými nad hlavu, a to takovým způsobem, že se musela roztaženýma nohama podpírat na pelesti postele, čímž jí chtěli potrestat za její jednání, kdy jí takovýmto hrubým a ponižujícím zacházením způsobili silnou bolest a tělesné i duševní utrpení (srov. záznam GIBS o zahájení úkonu trestního řízení dle § 158 odst. 3 trestního řádu ze