12 C 95/2021-186 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne 6.5.2021 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 258 544,50 Kč s příslušenstvím coby odškodnění za trestní stíhání, které bylo proti žalobci zahájeno dne 4.3.2021 usnesením policejního orgánu pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 239 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), f) trestního zákoníku, kterých se měl dopustit jednáním coby zaměstnanec Ministerstva zahraničních věcí ČR. Žalobce se konkrétně domáhal náhrady škody odpovídající nákladům na obhajobu v uvedené částce. Žalobce popsal průběh trestního řízení s tím, že byl 6x prvostupňovým soudem obžaloby zproštěn, přičemž všech 6 rozsudků bylo zrušeno k odvolání státního zástupce. Nakonec bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení. Žalobce sdělil, že trvá na projednání věci. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl pro skutek, pro který byla podána obžaloba, odsouzen, je třeba na zahájení trestního stíhání pohlížet jako na nezákonné, a žalobci tudíž vznikl nárok na náhradu újmy. Žalobce dále uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované, která se do podání žaloby nevyjádřila. Trestní řízení bylo vedeno u [název soudu] (dále jen„ OS“), pod sp.zn. [spisová značka]. 2. V podání ze dne 14.1.2022 žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní uplatnil svůj nárok na náhradu škody ve výši 258 544,50 Kč dne 5.11.2020. Žalovaná sporovala nárok žalobce, avšak konkrétněji se nevyjádřila s odůvodněním, že jí nebyl zapůjčen spisový materiál. V podání ze dne 29.7.2022 žalovaná uvedla, že usnesením OS ze dne 25.5.2020 bylo trestní stíhání žalobce zastaveno podle § 223 odst. 1 trestního řádu za užití § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu, a sice z důvodu promlčení. OS však zároveň uzavřel, že žalobce se svým jednáním dopustil přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti. Žalobce následně prohlásil, že žádá projednání věci a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17.9.2020 bylo rozhodnuto tak, že se pokračuje v trestním stíhání žalobce. Poté podáním z 28.1.2021 žalobce sdělil soudu, že bere zpět své prohlášení, jímž žádal projednání věci. OS usnesením z 5.2.2021 vzal na vědomí prohlášení žalobce, usnesení nabylo právní moci dne 5.2.2021. Žalovaná tedy namítla, že je dána v daném případě výluka dle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Žalovaná proto sporovala vznik nároku žalobce na náhradu škody a navrhla z uvedeného důvodu zamítnutí žaloby. 3. V podání ze dne 28.7.2022 se vyjádřil žalobce, který uvedl, že byl 6x nepravomocně zproštěn obžaloby, přičemž nikdy nepadl odsuzující rozsudek a není tak vinou žalobce, že během 10 let nedokázaly soudy pravomocně rozhodnout a trestní stíhání bylo z důvodu promlčení nutno zastavit. Žalobce přitom poukazoval na možné promlčení trestního stíhání již v roce 2015, nicméně k zastavení došlo až v roce 2020 s tím, že stíhání bylo promlčeno dne 21.12.2014. Žalobce tedy byl trestně stíhán po dobu téměř 6 let za situace, kdy jeho trestní stíhání bylo promlčeno, kdy tak zároveň bylo stíhání nezákonné. Po dobu celkem 6 let tak vznikaly žalobci vinou státu nemalé náklady na obhajobu ve věci, která již měla být pravomocně zastavena z důvodu promlčení. 4. Během jednání dne 2.8.2022 žalobce uvedl, že se u zdejšího soudu domáhal odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku namítaného trestního stíhání, a bylo mu vyhověno. K tomu žalovaná uvedla, že se jednalo o jiný odpovědnostní titul než v nadepsané věci, kdy se žalobce domáhá náhrady z titulu nezákonného rozhodnutí, nikoli nepřiměřené délky trestního řízení. Skutková zjištění: 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. 6. Co se týče uplatnění nároku žalobce u žalované, má soud za prokázané, a to jak z nesporných tvrzení účastníků, tak ze žádosti žalobce ze dne 5. 11. 2020, z přípisu žalované z 5. 11. 2020 a z 23. 6. 2021, a z potvrzení o dodání do datové schránky, ze stanoviska žalované ze dne 28. 7. 2022, že žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 5. 11. 2020. Žalovaná jeho žádosti nevyhověla. 7. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 OdpŠk, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu. 8. Z trestního spisu OS sp.zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: -) Usnesením Policie ze dne 4. 3. 2011 bylo zahájeno trestní stíhání zdejšího žalobce a dalších dvou spoluobviněných. Žalobce byl stíhán pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle ustanovení § 329 odst. 1 písm. b, odst. 2 písm. e), f) trestního zákoníku. -) Usnesením OS z 25. 5. 2020 bylo trestní stíhání zdejšího žalobce zastaveno dle § 223 odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť trestní stíhání je promlčeno. V odůvodnění je dále uvedeno, že rozsudkem OS ze dne 13.11.2013 byli obžalovaní dle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěni obžaloby, avšak na základě odvolání státního zástupce byl rozsudek usnesením Městského soudu v Praze z 19.6.2014 zrušen v celém rozsahu a věc byla vrácena zpět. Následoval další rozsudek OS z 23.10.2014 o zproštění obviněných dle § 226 písm. a) trestního řádu, který byl opět zrušen. Dne 26.8.2015 OS zprostil obžalované dle § 226 písm. b) trestního řádu, zmíněný rozsudek byl opětovně zrušen v celém rozsahu. Následoval čtvrtý rozsudek OS ze dne 9.5.2016, kterým byli obžalovaní zproštěni obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu, zmíněný rozsudek byl zrušen. Následoval další rozsudek OS ze dne 17.11.2016, kterým byli obžalovaní opětovně zproštěni dle § 226 písm. a) trestního řádu, který byl opětovně zrušen. Dne 14.12.2018 OS vyhlásil šestý rozsudek, kterým bylo obžalovaní dle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěni obžaloby, a i zmíněný rozsudek byl následně zrušen odvolacím soudem a věc byla vrácena zpět s pokynem k opětovnému hodnocení provedených důkazů. V odůvodnění dále OS uvedl, že zdejší žalobce dal pokyn k proplacení faktur, ačkoli řádně nezkontroloval, zda plnění se na základě smluv uskutečnilo, v jednání zdejšího žalobce soud spatřoval zavinění v podobě vědomé nedbalosti, tím se dle soudu dopustil trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle § 221 odst. 1 trestního zákoníku, jelikož z hrubé nedbalosti porušil podle zákona mu uloženou důležitou povinnost při správě cizího majetku a tím jinému způsobil značnou škodu. Jelikož trestní odpovědnost u obžalovaného, tedy zdejšího žalobce, zanikla uplynutím promlčecí doby ke dni 21.12.2014, další trestní stíhání je tak nepřípustné dle § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu, z toho důvodu rozhodl OS o zastavení trestního stíhání. -) Usnesením Městského soudu v Praze ze 17.9.2020 byla stížnost státního zástupce proti usnesení OS ze dne 25.5.2020 zamítnuta. Usnesení OS z 25.5.2020 nabylo právní moci dle vyznačené doložky dne 17.9.2020. -) Usnesením ze dne 14.1.2021 bylo rozhodnuto ve věci zdejšího žalobce tak, že dle § 11 odst. 4 trestního řádu se pokračuje v trestním stíhání, které bylo usnesením OS ze dne 25.5.2019 zastaveno, neboť zdejší žalobce prohlásil, že na projednání věci trvá. -) Prohlášením ze dne 28.1.2021 vzal zdejší žalobce (coby obžalovaný) zpět své prohlášení o požadavku projednání věci po zastavení řízení. -) Usnesením z 5.2.2021 vzal OS na vědomí zpětvzetí prohlášení zdejšího žalobce a řízení tak ve vztahu k němu skončilo. Usnesení o vzetí na vědomí zpětvzetí prohlášení nabylo právní moci dne 5.2.2021. 9. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti zamítl provedení následujících důkazních návrhů: žádost o provedení dohledu z 1.2.2013, žádost o provedení dohledu ze dne 10.4.2013 a ze dne 6.7.2011, listiny z trestního spisu vedeného u OS nad rámec shora uvedených listin, a to zejména všemi rozsudky, všemi protokoly o konaných hlavních líčeních a o výslechu obviněných a svědků, všemi podáními žalobce a dalšími listinami, které byly navrženy k důkazu, potvrzení o úhradách faktur, potvrzení o konaných poradách s obhájcem, účastnický výslech žalobce, žádost o provedení dohledu v trestním stíhání z 1. 2. 2013, neboť dle soudu byl dostatečně zjištěn skutkový stav na základě shora provedeného dokazování. Z dalších provedených důkazů (tj. faktury vystavené obhájkyní žalobce, přípis žalobce z 24. 6. 2021) soud nezjistil pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti, pročež se jimi v tomto rozsudku nezabýval pro nadbytečnost. <b>Právní úprava:</b> 10. Soud na danou věc aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení. 11. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 12. Podle § 3 písm. a), b), c) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily stát