12 C 96/2020-225 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne 11.6.2020 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 90 000 Kč coby odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, a dále částky 38 526 Kč coby náhrady škody odpovídající obhajnému. Žalobce uvedl, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání zahájené usnesením policie, čj. KRPS -61096-41/ 2018 -011671- ze dne 22.5.2018 Trestní stíhání žalobce dále pokračovalo v řízení před Okresním soudem Praha – západ (dále jen„ OS“), který rozsudkem čj. 9 T 165/2018-315 ze dne 10.7.2019 žalobce zprostil obžaloby. Navazovalo odvolací řízení, v němž Krajský soud v Praze dne 30.10.2019 zamítl odvolání státního zástupce. Žalobce tvrdil, že mu vznikla škoda a nemajetková újma v důsledku nezákonného trestního stíhání, přičemž žalovaná do dne podání žaloby jeho žádosti nevyhověla. 2. Žalobce dále tvrdil, že mu vznikla nemajetková újma tím, že v době zahájení trestního stíhání byl bezúhonným občanem a zaměstnancem společnosti [právnická osoba] V důsledku nezákonného trestního stíhání, v rámci něhož byl žalobce obviněn z krádeže u svého tehdejšího zaměstnavatele, tak musel ukončit svůj pracovní poměr se zmíněnou společností, a poté jej nechtěl nikdo zaměstnat kvůli probíhajícímu stíhání. Skončení pracovního poměru předcházela šikana žalobce ze strany zaměstnavatele související s jeho stíháním. Žalobce považuje za notorietu, že obvinění z krádeže věcí ve vlastnictví zaměstnavatele má negativní vliv na obviněného zaměstnance ve vztahu k jeho zaměstnavateli a kolegům. Žalobce byl v důsledku nezákonného trestního stíhání stigmatizován jako„ zloděj,“ čímž utrpěly vztahy mezi žalobcem a jeho nejbližšími rodinnými příslušníky. Nezákonným trestním stíháním bylo zasaženo do jeho práva na svobodnou volbu povolání, do práva na dobré jméno a pověst, bylo zasaženo do jeho cti, stejně jako do práva na rodinný život. 3. V podání ze dne 9.10.2020 žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní uplatnil své nároky dne 4.12.2019. K projednání žádosti došlo dne 7.10.2020, kdy žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za což se žalobci omluvila, avšak nepřiznala peněžité odškodnění. Za náklady vynaložené na obhajobu pak žalobci přiznala náhradu škody ve výši 35 926 Kč. Žalovaná uvedla, že řízení bylo zahájeno dne 22.5.2018 a pravomocně skončilo zprošťujícím rozhodnutím dne 30.10.2019. Žalovaná konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí v podobě zahájení trestního stíhání. Žalovaná odmítla přiznat náhradu škody za jeden požadovaný úkon právní služby, a sice žádost o přezkum postupu policie, neboť dle žalované nejde o úkon právní služby. K tvrzené nemajetkové újmě žalovaná uvedla, že ta nebyla nijak doložena. 4. V podání ze dne 8.12.2020 žalobce vzal svou žalobu částečně zpět v návaznosti na plnění ze strany žalované, a to co do částky 35 926 Kč. 5. Dne 1. 3. 2022 se konalo jednání, během něhož byl žalobce poučen a vyzván dle § 118a odst. 1. a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ohledně tvrzené nemajetkové újmy. V podání ze dne 30. 3. 2022 žalobce k výzvě soudu doplnil, že nemajetková újma mu vznikla již v důsledku útrap z toho, že mu hrozil trest odnětí svobody v délce 8 let. V důsledku nezákonného trestního stíhání, v rámci něhož byl žalobce obviněn z krádeže u svého tehdejšího zaměstnavatele, tak musel ukončit svůj pracovní poměr, přičemž po dobu nezákonného trestního stíhání ani po jeho skončení nikdo nechtěl žalobce zaměstnat. Nové zaměstnání žalobce našel až v [obec], kam se musel v důsledku nezákonného trestního stíhání odstěhovat. Tím bylo zasaženo do práva žalobce na svobodnou volbu povolání. Žalobce dále uvedl, že došlo k poškození jeho dobrého jména a cti, snížení jeho vážnosti u všech spoluobčanů, neboť byl ve společnosti stigmatizován jako zloděj. I z toho důvodu byl nucen odstěhovat se do [obec]. Rovněž došlo k narušení vztahu žalobce s rodiči, kteří jej vnímali velmi negativně. Přinejmenším po dobu trestního stíhání byl jejich vztah velmi chladný a kvalitativně zhoršený. K částečnému zastavení řízení: 6. Podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. 7. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobce vzal v průběhu řízení svou žalobu částečně zpět, s čímž žalovaná souhlasila. Vzhledem k uvedenému bylo řízení v daném rozsahu zastaveno (srov. výrok I.). <b>Skutková zjištění:</b> 8. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k níže uvedeným závěrům o skutkovém stavu. 9. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 3. 12. 2019 a z 12. 2. 2020, přípis žalované ze dne 7. 2. 2019 a stanovisko žalované ze dne 8. 10. 2020) soud zjistil a má za prokázané, že dne 4. 12. 2019 žalobce uplatnil u žalované nároky na náhradu nemajetkové újmy a škody z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud vzal dále za prokázané, že žalovaná přiznala žalobci náhradu škody za náklady na obhajobu ve výši 35 926 Kč a za nezákonné trestní stíhání se žalobci omluvila a konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí. 10. Soud tedy uzavřel, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu. 11. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaná poskytla žalobci částku 35 926 Kč coby náhradu za náklady na obhajobu dne 12. 10. 2020. 12. Dále byl nesporný průběh trestního stíhání žalobce, které bylo zahájeno dne 22. 5. 2018 usnesením o zahájení trestního stíhání ze spáchání zločinu krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Zmíněné usnesení o zahájení trestního stíhání bylo doručeno zdejšímu žalobci dne 28. 5. 2018 (srov. spis OS sp.zn. 9 T 165/2018). Proti usnesení byla podána stížnost, která byla následně zamítnuta. Okresní státní zastupitelství Praha – západ podalo dne 30. 11. 2018 obžalobu k OS. Dne 10. 7. 2019 byl vydán rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c), neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný; žalobce byl stíhán pro skutek spočívající v tom, že společně s ostatními obžalovanými v objektu společnosti [právnická osoba] odcizili zboží, čímž měli zmíněné společnosti způsobit škodu v celkové výši přesahující 824 tis. Kč. Proti rozhodnutí podalo odvolání státní zastupitelství. Dne 30. 10. 2019 odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání. Právní moci zprošťující rozhodnutí nastala dne 30. 10. 2019 (srov. též rozsudek OS ze dne 10. 7. 2019, spis OS sp.zn. 9 T 165/2018). 13. Žalobce podal prostřednictvím svého obhájce žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu, v níž si stěžoval na to, že policejní orgán pochybil při zajištění podání vysvětlení ze strany obviněných, když použil nepřiměřený psychický nátlak na obviněné (srov. žalobce o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne 30. 8. 2018). 14. Ze svědeckého výslechu [jméno] [celé jméno žalobce], otce žalobce, soud zjistil následující skutečnosti: svědek příliš nevěděl o nemajetkové újmě, kterou by trestní stíhání žalobci přivodilo, nicméně svědek žalobci řekl, ať se odstěhuje ze společné domácnosti, což žalobce učinil. V obci, kde žalobce žil se svědkem, se o trestním stíhání vědělo. Poté, co se svědek rozvedl s matkou žalobce, byl žalobce v její výchově, a jeho život byl mimo svědka. V dospělosti se žalobce odstěhoval ke svědkovi, který mu byl nápomocen při hledání zaměstnání. Informace o trestním stíhání žalobce se roznesla ve vesnici, kde žili. Poté, co se žalobce od svědka odstěhoval zpět k matce, došlo ke zhoršení jejich vztahu, méně často se vídali, ale telefonovali si. Svědek uvedl, že neví, jaké mělo trestní stíhání dopady na žalobcův život. Trestní stíhání však mělo dopad do jejich vzájemných vztahů do chvíle, než se vše vysvětlilo. Hlavním důvodem pro to, že svědek žalobce vyhodil ze společné domácnosti, bylo trestní stíhání, nicméně se vyskytovaly i drobnější problémy ze společného soužití (špinavé prádlo, nevyspaný koš apod.). Žalobce dostal výpověď ze zaměstnání kvůli tomu, že byl trestně stíhán. Svědek přesně nevěděl, jakou si hledal práci v době, kdy byl nezaměstnaný. Žalobce neměl příliš přátel v obci, kde žili, a většinu času trávil doma. 15. Z výslechu svědkyně, [jméno] [příjmení], matky žalobce, soud zjistil následující skutečnosti: v době trestního stíhání žalobce bydlel