14 C 165/2019-151 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24. 7. 2019 domáhali po žalované zaplacení částky 2 x 50 000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy, která jim měla být způsobena nezákonným rozhodnutím, a to rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018, č. j. 16 Co 13/2018-597 (dále jen„ rozsudek Krajského soudu v Brně“,„ napadané rozhodnutí“). V doplnění žaloby ze dne 25. 6. 2020 žalobci upřesnili, že žalobci jsou rodiči nezletilé dcery [jméno], nar. dne [datum], která byla žalobcům z důvodů, že tito nejsou schopni se o nezletilou postarat, krátce po porodu odebrána z jejich péče a svěřena do přechodné pěstounské péče paní [jméno] [příjmení]. Žalobci následně prokázali nápravu svých osobních poměrů a dcera jim byla vrácena do péče. Dne 20. 4. 2017 jim byla nezletilá opět odebrána a předána do přechodné pěstounské péče. Následně byla nezletilá rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 10. 2017, č. j. P 141/2016-483, svěřena do společné dlouhodobé pěstounské péče manželů [příjmení] z důvodu uplynutí pěstounské péče na přechodnou dobu, čímž zároveň došlo ke zrušení dosavadní pěstounské péče na přechodnou dobu a zamítnutí návrhu žalobců na svěření nezletilé do jejich péče. K odvolání žalobců byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018, č. j. 16 Co 13/2018-597. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci ústavní stížnost, přičemž Ústavní soud svým nálezem ze dne 31. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 2344/18, napadený rozsudek zrušil z důvodu porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Předmětným nezákonným rozhodnutím došlo k nedůvodnému a nepřiměřenému omezení kontaktu mezi rodiči a nezletilou, což mělo důsledek i na psychický stav žalobců, kterým byl odpírán kontakt s dcerou. Žalobci byli vystaveni nejistotě, obavám a stresu ohledně možného poškození psychiky nezletilé a dalšího vývoje, jakož i snadného sloučení rodiny. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že se na ni žalobci obrátili se svou žádostí na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč pro každého žalobce dne 20. 4. 2021, přičemž žalovaná po projednání žádosti přiznala každému z žalobců na náhradě nemajetkové újmy zadostiučinění ve výši 25 000 Kč. Žalovaná učinila nesporným, že ve věci je dán základ vzniku odpovědnosti za nemajetkovou újmu jak tvrdí žalobci, neboť je dána existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Sporným dle žalované zůstala výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu a závažnost a rozsah tvrzené nemajetkové újmy. Žalovaná uvedla, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018, č. j. 16 Co 13/2018-597, bylo zasaženo do ústavně garantovaného práva na rodinný život, pročež v této souvislosti mělo soudní řízení negativní vliv na rodinně-právní vztahy žalobců a na jejich další rozvoj. Žalovaná uzavřela, že z tohoto důvodu nemá předmět řízení pro žalobce pouze zanedbatelný význam, zároveň je nutné přihlédnout k tomu, že Krajský soud v Brně jednal v rozporu s psychologickou zprávou, čímž mohlo dojít k negativnímu ovlivnění osobnosti nezletilé, jakož i jejích vztahů s žalobci. Žalovaná dále přihlédla k chování žalobců, kdy se v prvé řadě oni sami podíleli na poměrech nezletilé. Žalovaná poukázala také na skutečnost, že Ústavní soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně a nezletilá tak zůstala v péči dlouhodobých pěstounů cca 2 měsíce. S ohledem na shora uvedené pak žalovaná shledala, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a že jsou splněny předpoklady pro poskytnutí zadostiučinění v peněžní formě, a to ve výši 25 000 Kč pro každého žalobce, přičemž při stanovení výše zadostiučinění vycházela per analogiam z výkladového pravidla dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010. 3. Soud dále postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl, aniž by nařídil ústní jednání, neboť oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasili a ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobci žádostí ze dne 20. 4. 2021 uplatnili nárok na poskytnutí nemajetkové újmy způsobené žalobcům nezákonným rozhodnutím, celkem ve výši 50 000 Kč pro každého z žalobců. Dále byl mezi účastníky nesporným průběh řízení vedeného u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. P 141/2016, v rámci kterého došlo k vydání rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018, č. j. 16 Co 13/2018-597, který byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 2344/18, neboť předmětným rozsudkem bylo zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. 5. Mezi účastníky rovněž nebylo sporu o tom, že ve věci je dána existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. 6. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 8. 2018, sp. zn. II. ÚS 2344/18, soud zjistil, že k návrhu žalobců byla odložena vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla nezletilá předána do pěstounské péče dlouhodobých pěstounů, s odůvodněním, že výkon předmětného rozhodnutí by pro nezletilou znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout komukoli jinému při odložení vykonatelnosti. Ústavní soud dále uvedl, že napadené vykonatelné rozhodnutí Krajského soudu v Brně může vést k zásadnímu poškození vazby mezi nezletilou a stěžovateli. 7. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 2344/18, vyplynulo, že napadaným rozhodnutím došlo k porušení práva žalobců na rodinný život zaručeného čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle nějž nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem rozhodování. Ústavní soud konstatoval, že žalobci měli s přechodnou pěstounkou dobrý vztah, byl jim umožňován častý kontakt s nezletilou vedoucí k opětovnému spojení rodiny, nezletilá si vytvořila k přechodné pěstounce [jméno] [příjmení] silné vazby, kdy v péči přechodné pěstounky strávila posledních 12 měsíců, což byl nejdelší časový úsek během života nezletilé Krajský soud v Brně při svém rozhodování nepřihlédl k doporučení psycholožky, dle které existoval velmi silný zájem nezletilé neměnit minimálně do dosažení tří let věku stávající pečující osoby, u nichž prospívala. 8. Z klinicko – psychologického vyšetření dítěte – nezletilé [jméno] ze dne 29. 3. 2018 se podává, že matka (žalobkyně a)) byla v minulosti opakovaně hospitalizována pro alkoholizmus, nyní je v dlouhodobé ambulantní péči, otec (žalobce b)) je etylik, aktuálně se dlouhodobě léčí. Nezletilá byla žalobcům odebrána 14 dnů po porodu a předána do přechodné pěstounské péče. V 8 měsících byla nezletilá vrácena zpět žalobcům, v necelých 15 měsících byla žalobcům opět odebrána, neboť tito byli pod vlivem alkoholu a nezletilá byla předána do přechodné pěstounské péče [jméno] [příjmení]. Závěrem zprávy je doporučení budovat pevnější a bezpečnější vazby s pěstouny pro trvalou schopnost navazování a vytváření vztahů nezletilé, a to do 3 let věku dítěte. 9. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 11. 4. 2018, z výslechu žalobkyně a) se podává, že 8 měsíců abstinovala, poté abstinenci porušila a nechala se dobrovolně hospitalizovat. Nyní je zaměstnaná na dobu určitou jako učitelka. S partnerem na sobě pracují, přestěhovali se do většího bytu, vhodnějšího pro nezletilou. Uvádí, že je na nezletilou citově vázána, a má za to, že jsou schopni se o nezletilou postarat, mají případně zajištěnou pomoc od přechodné pěstounky a prarodičů nezletilé. Žalobkyně a) vyjádřila svou obavu s přerušením kontaktu s nezletilou v souvislosti s přechodem nezletilé k dlouhodobým pěstounům, neboť se s nimi neznají. Žalobce b) při svém výslechu uvedl, že je schopen se o nezletilou postarat v případě, že by došlo u žalobkyně a) k relapsu. Dále uvedl, že on není závislý na alkoholu, alkohol nepije. 10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zák. č. 82/1998 Sb. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 11. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 12. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém