14 C 240/2021-50 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu původně ve výši 135 000 Kč z důvodu tvrzené nepřiměřené délky řízení. Uvedl k tomu, že dne 30. 8. 2012 byla vůči žalobci podána žaloba o vypořádání společného jmění manželů. Řízení bylo vedeno před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod čj. 27 C 122/2012. Řízení bylo ukončeno dne 10. 2. 2021 usnesením Nejvyššího soudu ČR. Celé soudní řízení trvalo 102 měsíců. Celé řízení mělo pro žalobce zásadní významu, neboť šlo o rozdělení z pohledu žalobce dosti velkého společného jmění. Věc však nebyla nikterak složitá, jednalo se o standardní řízení. S ohledem na nepřiměřenou délku řízení však bylo nutno vypracovávat nové znalecké posudky o hodnotě vypořádaných nemovitostí, neboť tato hodnota v čase stoupala. Ve věci nebyl cizí prvek ani nebylo použito cizího práva. Účastníci nebo jejich právní zástupci se zúčastňovali řízení aktivně a z jejich strany nedocházelo k obstrukcím. Žalobce legitimně očekával, že tato sporovaná věc bude vyřešena za dobu nepoměrně kratší. Žalobce má za to, že se jedná o nepřiměřenou délku řízení, přičemž není pro žalobce rozhodné, zda-li soud činil jednotlivé procesní úkony ve lhůtách přiměřených, neboť celková doba řízení je nepřiměřená, byť probíhalo na všech stupních soudní soustavy. Odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu. Vznikla mu tak nemajetková újma, která byla způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v povinnosti vydat soudní rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a proto žádá za její vznik odpovídající zadostiučinění v penězích, (a to již s přihlédnutím k tomu, že žalovaná v zákonné lhůtě ve věci vůbec nereagovala) a to částka 7 500 Kč za rok za prvé dva roky trvání sporu (celkem tedy 15 000 Kč) a dále částka 1 250 Kč za každý měsíc řízení nad prvých 24 měsíců, tedy celkem za 78 měsíců 97 500 Kč, celkem tedy částka 112 500 Kč. Žalobce má za to, že tato částka by měla být zvýšena o 20% z tohoto důvodu, že šlo o jednoduché řízení a díky délce tohoto řízení bylo nutno opětně zpracovávat nové znalecké posudky, čímž se řízení opět prodloužilo. Žalobce proto požaduje částku 135 000 Kč. Žalobce v souladu s ust. §13 a §31a zák.č.82/1998 Sb. uplatnil u žalované svým dopisem ze dne 18. 4. 2021, došlým k rukám žalované dne 19. 4. 2021, nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, žalovaná svým dopisem ze dne 20. 4. 2021 přijetí žádosti potvrdila. Žalobce 23. 4. 2021 k žádosti žalované podání doplnil, avšak do dne podání žaloby žalovaná nereagovala. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že žalobce dne 19. 4. 2021 (žádostí ze dne 18. 4. 2021) uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno co do náhrady nemajetkové újmy a žalovaná mu poskytla zadostiučinění ve výši 88 000 Kč. Odkázala na průběh posuzovaného řízení, které bylo zahájeno v srpnu 2012, když žalobce se o řízení dozvěděl dne 5.11.2012 a od tohoto data mohl být v nejistotě ohledně výsledku řízení a mohla mu vznikat nemajetková újma. Řízení pravomocně skončilo 23.3.2021. Celková doba řízení činila 8 let a 4 měsíce. V předmětném řízení konstatovala nekoncentrovaný postup soudu I. stupně. Žalovaným nebyla u procesního soudu podána ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (§ 174a zák. č. 6/2002 Sb.). Řízení ve věci ve vztahu k žalovanému trvalo (též s dovolacím řízením) od listopadu 2012 do března 2021. Celková doba řízení činila 8 let a 4 měsíce. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma. Při stanovení výše zadostiučinění pak žalovaná v souladu s § 31a zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění vycházela zejména z délky předmětného řízení a významu předmětu řízení pro žalobce. Zároveň zohlednila i relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě Evropský soud pro lidská práva stěžovateli přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Apicella, § 95). Takto poskytnuté zadostiučinění považuje žalovaná za přiměřené. Ať se jedná o uplatnění opravných prostředků nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách, skutečnost, že rozhoduje soud vyššího stupně, objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu nutnou k vydání rozhodnutí soudem vyšší instance, k jeho vyhotovení a rozeslání účastníkům. Žadateli nemůže být vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které mu k ochraně jeho práv poskytuje vnitrostátní právní řád. Stejně tak ale stát nemůže být činěn odpovědným za průtahy, které v důsledku nutnosti vypořádat se s těmito návrhy vznikly (viz. např. rozsudek ESLP ve věci Dostál proti České republice ze dne 25. května 2004, § 240). Řízení bylo vedeno před třemi stupni soudů v celkové délce 8 let a 4 měsíce. Ve věci rozhodoval soud I. stupně dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát a Nejvyšší soud ČR jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Soud nechal vypracovat znalecké posudky na určení obvyklé ceny domu, pozemku a dvou nebytových prostor a příslušející spoluvlastnický podíl. Význam řízení pro žalobce byl shledán jako běžný. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalobci (v tamním řízení jako žalovaném) vypořádání společného jmění manželů. V domě bydlela ona a děti. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy lze celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou. 3. Žalovaná dospěla na základě aplikace zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že požadovaná částka ve výši 135 000 Kč je nepřiměřeně vysoká a že odpovídající výše zadostiučinění v penězích by v předmětné věci měla činit 88 000 Kč. Samotná výše přiměřeného zadostiučinění byla stanovena dle algoritmu uvedeného ve sjednocujícím stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 Částku 110 000 Kč, k níž se dospělo součinem sazby 15 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc řízení (modifikované za prvý rok řízení částkou o 15 000 Kč nižší) a celkové délky řízení, je nutné ponížit celkem o 20%, přičemž byly zvažovány důvody pro snížení a pro zvýšení základní částky. Došlo k těmto snížením a zvýšením základní částky: ke snížení o 10% z důvodu složitosti řízení a ke snížení rovněž o 10% z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je rovněž třeba zohlednit ekonomickou situaci v dané zemi. Výše částky by měla mimo jiné korespondovat s životní úrovní v dané zemi. Žalovaná je toho názoru, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce požaduje, není přiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva. 4. V průběhu řízení došlo částečnému zastavení řízení z důvodu dílčího plnění ze strany žalované ve výši 88 000 Kč. Řízení tedy bylo do této částky zastaveno a k projednání pak zůstala částka 47 000 Kč s příslušenstvím, tj. do úroků z této částky od 20. 10. 2021 do 5. 1. 2022. [Obsah přílohového spisu] 6. Skutkovým zjištěním soudu je, že předmětné řízení pro žalobce započalo dne 6. 12. 2012, kdy žalobci byla doručena jako žalovanému žaloba. Účastníci sami navrhli mediaci. Řízení bylo tedy přerušeno na 3 měsíce, takzvaně spočívalo. Dne 3. 2. 2014 žalovaný žádal, aby byl zadán znalecký posudek. Dne 16. 10. 2014 bylo nařízeno jednání na tento den, k žádosti zástupce žalovaného, z důvodu čerpání jeho dovolené, bylo však odročeno na 13. 11. 2014, u tohoto jednání byl pak ustanoven znalec. Dne 21. 5. 2015 byl zapůjčen předmětný spis Městskému soudu v Praze s upozorněním, že je třeba spis vrátit do jednoho měsíce, avšak tento spis byl vrácen až 19. 2. 2016. Uvedený spis bylo nutné připojit z důvodu, že v paralelní věci u Městského soudu v Praze bylo vydáno rozhodnutí, na základě kterého pak žalovaný v tomto nyní posuzovaném řízení uplatnil vnos do společného jmění manželů. Dne 21. 3. 2016 byl ustanoven znalec, ten zpracoval znalecký posudek a zaslal ho zpracovaný soudu 30. 6. 2016 a následně tento posudek byl stranám rozeslán 18. 7. 2016. Dne 5. 10. 2016 bylo přiznáno znalečné. Dne 29. 1. 2017 bylo nařízeno jednání na 8. 6. 2017, to proběhlo a bylo odročeno na 19. 10. 2017. K vyhlášení rozsudku pak došlo 26. 10. 2017. Rozsudek, respektive jeho vyhotovení bylo prodlouženo k žádosti soudce u nadřízeného orgánu k vypracování rozsudku do 24. 1. 2018, pak nastala fáze odvolacího řízení, v které soud procesně konal, když přeposlal vyjádření protistraně a její vyjádření druhé protistraně, vyzýval k zaplacení soudního poplatku a 13. 3. 2018 pak předložil spis odvolacímu soudu. Dne 17. 4. 2018 se konalo odvolací jednání a 28. 5. 2018 rozhodl ve věci odvolací soud, když rozsudek soudu prvního stup