14 C 257/2021-29 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 1. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu uzavřené smlouvy o [název] půjčce č. 2215822 ze dne 17. 8. 2016 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“) a žalovaným. Na základě předmětné smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 20,90 % ročně a s dalšími poplatky dle ceníku. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, pročež banka přistoupila ke dni 29. 3. 2021 k zesplatnění dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 4. 2021 uzavřené mezi bankou a [právnická osoba] a.s. byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba] a.s., přičemž následně smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobkyní a [právnická osoba] a.s. dne 7. 5. 2021, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 8 426, 49 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 765,95 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 359,55 Kč a dlužných poplatků ve výši 585 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzývala před podáním žaloby k úhradě dluhu, avšak bezúspěšně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě nesporoval a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je 10 000 Kč, a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o. s. ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě prokázaných a nesporovaných skutečností činí soud tento závěr o skutkovém stavu: společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 17. 8. 2016 smlouvu o [příjmení] půjčce č. 2215822, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 23 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 64 splátkách po 718 Kč. Součástí této smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky. Na žalobkyni pak pohledávka za žalovaným přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a.s. a žalobkyní ze dne [datum]. Tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dopisem ze dne 26. 5. 2021. Žalovaný byl před podáním žaloby upomínán k úhradě dluhu. 6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil v souladu s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Vzhledem ke shora uvedenému soud shledal žalobu důvodnou, neboť bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně - bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla banka žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný se dostal do prodlení s jejich splacením. Jelikož se žalovaný ve věci nevyjádřil, a tudíž netvrdil a ani neprokazoval, že by úvěr již zcela nebo zčásti splatil a bylo tak prokázáno, že žalovaný dluží žalobkyni, která prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, žalovanou částku, soud žalobě vyhověl codo jistiny ve výši 8 426,49 Kč s příslušenstvím dle ustanovení § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. Pokud jde o žalobkyní nárokovanou částku ve výši 595 Kč, jež má představovat smluvní poplatky, není soudu z provedeného dokazování a z žalobních tvrzení zřejmé, co tento nárok má představovat. Z Ceníku produktů a služeb ke smlouvě sjednané mezi žalovaným a bankou se podává seznam poplatků, žalobkyně však netvrdila, co konkrétně smluvní poplatky v daném případě představují. Soudu tak není zřejmé, co žalobkyní nárokovaná částka představuje a tedy na základě čeho je tento poplatek nárokován, tzn. jaké jsou předpoklady pro to, aby žalobkyně mohla tento poplatek po žalovaném požadovat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nemohl ji soud vyzvat k doplnění rozhodných skutečností podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř., neboť toto poučení se v zásadě činí při ústním jednání, a proto tento nárok zamítl jako neopodstatněný (výrok II.). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. V dané věci byla žalobkyně úspěšná co do částky 8 426,49 Kč, tedy z 93,4 %, neúspěšná pak byla co do částky 595 Kč, tedy z 6,6 %. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 86,8 % (odečtení neúspěchu od úspěchu). Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně sestávající z odměny advokáta za 3 úkony á 1 500 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), za převzetí zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby, dále náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle § 14a advokátního tarifu ve výši 1 134 Kč Celkem soud přiznal na náklady řízení žalobkyně částku 6 019 Kč (86,8 % z 6 934 Kč). Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.