14 C 293/2021-42 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení majetkové škody a nemajetkové újmy v režimu zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Uvedl k tomu, že Krajské státní zastupitelství v Praze na něj podalo dne 17. 3. 2016 obžalobu, sp. zn. KZV 74/ 2015, a to pro zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 a 3 trestního zákoníku. Podání obžaloby předcházelo přípravné řízení, kdy byl vazebně stíhán a vyšetřován PČR KRPS na [anonymizováno] [číslo], [obec] [část obce] pod sp. zn. KRPS – 342802 - 30/TČ - 2015 - 010071. Trestní stíhání bylo zahájeno dne 8. 10. 2015. Dne [datum] rozhodl Krajský soud v Praze pod č. j. 1 T 10/2016, rozsudkem o tom, že je vinen tím, že jinému úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví a tímto činem způsobil smrt, čímž měl spáchat zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Odsouzen byl podle § 145 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 10 let nepodmíněně do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu bylo nařízeno ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě. Proti výše uvedenému rozsudku podal prostřednictvím svého právního zástupce odvolání. Vrchní soud v Praze pak jeho odvolání vyhověl a dne [datum] ve věci rozhodl rozsudkem, č. j. 8 To 44/2016, kterým dle ustanovení § 258 odst. 1 písm. c) trestního řádu napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 trestního řádu soud znovu rozhodl tak, že se žalobce zprošťuje obžaloby. Dne 10. 8. 2016 podal žalované žádost o odškodnění, když požadoval náhradu nákladů obhajoby, které vynaložil v souvislosti se svým nezákonným trestním stíháním, když žalovaná částečně plnila, nicméně žalobce zůstal neodškodněn ve výši 8 228 Kč. Pokud jde zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nezákonné vazby, pak žalovaná mu poskytla část 81 900 Kč, nicméně je přesvědčen, že mu náleží doplatek ve formě zbývající částky za nezákonnou vazbu ve výši 62 100 Kč. Stejně tak má za to, že konstatování porušení práva, které mu poskytla žalovaná, neobstojí a má za to, že mu měla být přiznána nemajetková újma v relutární formě, a to ve výši 100 000 Kč. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 12. 8. 2016 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na odškodnění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ve výši 297 845 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, nemajetkové újmy za vazbu a nemajetkové újmy za trestní stíhání. K projednání žádosti žalobce došlo dne 13. 4. 2018. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 121 406,50 Kč. Tato částka byla žalobci poukázána na bankovní účet, jehož číslo bylo žalované sděleno v doplnění žádosti o odškodnění doručeném dne 11. 4. 2018. Částka byla žadateli uhrazena dne 17. 4. 2018. Žalobce v žalobě požaduje náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 8 228 Kč, představující částku, do které byla žádost zamítnuta. Náklady právního zastoupení pak dle ust. § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejíž výše se určí podle ustanovení advokátního tarifu upravujícího mimosmluvní odměnu. Žalovaná konstatuje, že ve věci žalobce byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu, avšak výše požadované náhrady byla ponížena v souladu s advokátním tarifem upravujícím mimosmluvní odměnu. Po nahlédnutí do spisu Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 10/2016 bylo ověřeno, že účtované úkony jsou co do druhu, délky a použité sazby v souladu s jeho obsahem s následujícími výjimkami: * 14. 1. 2016 - vazební zasedání - úkon nebyl přiznán, neboť z trestního spisu vyplývá, že se toto zasedání konalo bez přítomnosti obhájce, * 17. 5. 2016 a 29. 5. 2016 - doplnění odvolání - úkony nebyly přiznány, neboť je nelze přiznat samostatně, když již byly konzumovány v rámci podání odvolání dne 13. 5. 2016, * 15. 6. 2016 - veřejné zasedání - dle trestního spisu toto probíhalo v čase od 9:00 do 9:50, přestávka 10:35 - 11:00, tj. 1 úkon právní služby + náhrada promeškaného času v délce 45 min, tj. 200 Kč Celkem tak byla za náklady obhajoby přiznána částka 39 506,50 Kč. Žalobce dále uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu ve výši 62 100 Kč opět představující částku, do které byla žádost zamítnuta. Žadatel byl omezen na osobní svobodě od 10. 10. 2015 do 15. 6. 2016, tj. 253 dní. Po provedeném šetření žalovaná dospěla k závěru, že adekvátní částkou je v prvních 30 dnech částka 500 Kč/den a ve zbývajících 233 dnech částka 300 Kč/den. Žadatel netvrdí, že nezákonná vazba trvale negativně zasáhla do jeho osobnosti. S ohledem na výše uvedené byla na náhradě nemajetkové újmy za vazbu přiznána částka 81 900 Kč. 3. K uplatněnému nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu zastává žalovaná názor, že dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Lze mít za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou. V rámci mimosoudního projednání je poskytnuto peněžité zadostiučinění jen tehdy, máme-li za zcela nesporné, že tento zásah je možno hodnotit jako skutečně závažný. Vznikem a intenzitou nemajetkové újmy v intencích judikatury Nejvyššího soudu ČR se žalovaná zabývala uvedeným způsobem. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2256/2011 pak lze za jakási základní vodítka pro zhodnocení intenzity vzniklé nemajetkové újmy považovat: 1) povahu trestní věci, 2) délku trestního stíhání a 3) následky způsobené trestním stíháním v osobnostní sféře stíhané osoby. Žalobce byl stíhán pro trestný čin těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., za který mu hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 8 až 16 let. Trestní stíhání trvalo přibližně 7 měsíců. Po zhodnocení výše uvedených kritérií žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Toto konstatování vydání nezákonného rozhodnutí považuje žalovaná za dostačující, a to s ohledem na to, že žalobce netvrdí a netvrdil žádné konkrétní následky, které mu byly tímto trestním stíháním způsobeny. 4. Žalovaná pak ve vztahu vůči všem žalobcem uplatněným nárokům vznesla námitku promlčení. Předmětné trestní stíhání bylo pravomocně skončeno dne 15. 6. 2016 Lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody tak skončila dne 15. 12. 2019, lhůta pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za vazbu a za nezákonné trestní stíhání skončila dne 15. 6. 2017. Žaloba tak nemůže být včasná, když byla podána až dne 30. 12. 2021. 5. Z nesporných tvrzení má soud za prokázané, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, zahájené dne 8. 10. 2015, v přípravném řízení byl stíhán vazebně, dne 17. 3. 2016 byla na něj podána obžaloba pro zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 a 3 trestního zákoníku. Dne 14. 4. 2016 rozhodl Krajský soud v Praze pod č. j. 1 T 10/2016, rozsudkem o tom, že je vinen způsobením jinému těžké újmy na zdraví a tímto činem způsobil smrt, čímž měl spáchat zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Odsouzen byl podle § 145 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 10 let nepodmíněně do věznice se zvýšenou ostrahou a současně mu bylo nařízeno ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě. Proti výše uvedenému rozsudku podal odvolání, jemuž Vrchní soud v Praze odvolání vyhověl a dne 15. 6. 2016 ve věci rozhodl rozsudkem, č. j. 8 To 44/2016, kterým dle ustanovení § 258 odst. 1 písm. c) trestního řádu napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 trestního řádu soud znovu rozhodl tak, že se žalobce zprošťuje obžaloby. 6. Žalobce svůj nárok ve smyslu ust. § 14 Odpšk. uplatnil u žalované podáním z 10.8.2016, který byl žalované doručen 12.8.2016. 7. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve znění pozdějších předpisů stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 8. Podle ust. § 2 cit. zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. 9. Podle ust. § 7 odst. 1 cit. zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 10. Pod