17 C 225/2020-129 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou po žalované původně domáhala zaplacení částky 13 643,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel se žalovanou dne 8.2.2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] podléhající zákonu č. 357/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen„ SpotřÚv“). Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce splnil zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalované, přičemž v tomto směru odkázala na text předmětné smlouvy. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, neměli důvod pochybovat o pravdivosti žalovanou učiněných prohlášení. Žalobkyně měla za to, že s ohledem na datum uzavření smlouvy nemůže být předmětná smlouva absolutně neplatná. Na základě uvedené smlouvy o zápůjčce byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zapůjčenou částku vrátit spolu s částkou 8 917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 789 Kč (úroková sazba 29 procent ročně), odměny za zpracování zápůjčky a doručení ve výši 2 721 Kč a nákladů za hotovostní inkaso ve výši 4 408 Kč. Žalovaná se zavázala svůj závazek uhradit v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 4.4.2018. Žalovaná však splátky nehradila včas, poslední uhradila dne 7.3.2017. Ke dni 16.7.2017 dlužná jistina činila 9 560,86 Kč a dlužný poplatek 6 582,74 Kč. Po tomto datu již žalovaná neuhradila právnímu předchůdci žalobkyně ničeho. Celkem žalovaná uhradila částku 960 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2018 postoupena žalobkyni jako novému věřiteli. Ke dni postoupení dlužná částka bez příslušenství činila 22 998,76 Kč. Z období od postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaná uhradila dalších 2 500 Kč. Z této částky žalobkyně požadovala původně toliko částku 13 643,60 Kč sestávající z jistiny ve výši 9 560,86 Kč a dlužných poplatků ve výši 4 082,74 a dále vymezené příslušenství sestávající ze smluvních a zákonných úroků z prodlení. Po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 12.5.2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 560,86 Kč ze zákonným úrokem z prodlení z této částky od podání žaloby dne 15.7.2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se podané žalobě bránila nejprve sama s pomocí podpůrce a namítala, že předmětnou smlouvu podepsala na žádost svého otce, do jehož domácnosti přišla po dosažení zletilosti s dětského domova, s tím, že poskytnutou částku pouze odevzdala otci. Dále namítla, že nebyl nijak ověřován příjem žalované při uzavírání smlouvy. Dále soudu předložila znalecký posudek vyhotovený v rámci řízení o omezené svéprávnosti žalované k doložení snížené schopnosti porozumění podmínkám obsaženým v úvěrových smlouvách obecně. Současně požádala soud o ustanovení zástupce z řad advokátů. 3. Usnesením ze dne 3.3.2021, č.j. 17 C 225/2020-75, soud ustanovil žalované zástupkyni – advokátku JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. 4. Žalovaná poté namítala, že žalobkyně nijak neověřovala její příjmy a dluhy. V době uzavření předmětné smlouvy byla žalovaná nezaměstnaná a v 5. měsíci těhotenství. Dle žalované je zde však důvod absolutní neplatnosti nejen pro rozpor ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé SpotřÚv s ústavním pořádkem, ale též proto, že žalovaná je osobou, jejíž schopnost porozumět podmínkám obsaženým v úvěrových smlouvách obecně je omezena. Duševní porucha, kterou trpí žalovaná, je trvalého rázu, jde o lehkou až střední mentální retardaci. Žalovaná tak nevěděla, co vlastně podepisuje, nerozuměla smluvním podmínkám. Žalovaná pouze pochopila, že jde o půjčku pro otce, kterou mu předala. Jelikož je předmětná úvěrová smlouva neplatná, žalovaná by měla uhradit jen dlužnou jistinu, a to poníženou o částku 3 460 Kč, kterou již žalovaná uhradila. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout ohledně nároků, které žalobkyně vznáší nad částku 6 540 Kč. 5. V replice na vyjádření žalované žalobkyně poukázala na to, že žalovaná byla ve svéprávnosti omezena až po uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce, přičemž nadále setrvala na stanovisku, že právní předchůdce žalobkyně řádně splnil povinnosti plynoucí ze SpotřÚv. Nadále setrval i na stanovisku, že neprokázání splnění povinnosti posoudit řádně úvěruschopnost nepůsobí absolutní neplatnost smlouvy. 6. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud nepřistoupil k nařízení jednání a výzvě žalobkyni podle § 118a odst. 3 o.s.ř. vzhledem k tomu, že žalobkyně sdělila soudu, že další listinné důkazy k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované nemá k dispozici, přičemž zastává právní názor, že postačí, že je žalovaná k posouzení její úvěruschopnosti předložila, tedy že je uchovávat nemusela. Až poté žalovaná uvedla, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 7. Jelikož předmětem tohoto řízení je částka nižší než 10 000 Kč a odvolání tak proti rozsudku není přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), v odůvodnění je v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. popsán toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 8. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a má za prokázané, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně dne 8.2.2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] což nebylo sporné, stejně jako to, že žalované byla částka 10 000 Kč poskytnuta. Nesporným bylo rovněž to, že žalovaná žalobkyni a jejímu právnímu předchůdci z titulu předmětné smlouvy uhradila částku 3 460 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2018 byla pohledávka za žalovanou postoupena právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni, což jí bylo oznámeno dopisem ze dne 14.6.2018 odeslaným dne 13.7.2018. Předžalobní upomínkou ze dne 12.11.2018 odeslanou téhož dne byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Ze zákaznické karty klienta ze dne 8.2.2017 vyplývá, že žalovaná požadovala poskytnutí zápůjčky ve výši 15 000 Kč, žije s rodiči, je svobodná, má učňovské vzdělání, nemá vyživovací povinnost, nevlastní auto, je zaměstnaná jako pekařka na plný pracovní úvazek s pracovní smlouvou na dobu neurčitou, s čistým příjmem 8 500 Kč, bez dalších příjmů žalované coby žadatelky i její domácnosti s odhadovanými měsíčními výdaji žalované 6 000 Kč. Dle karty klienta byly právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuty tyto doklady: pracovní smlouva na dobu neurčitou, potvrzení o příjmu a bankovní výpisy za měsíce 10,11 a 12 (patrně 2016, není však uvedeno). Dále z karty klienta plyne, že kreditní kartu ani jinou zápůjčku žalovaná nemá. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2.6.2020, č.j. 14 Nc 3011/2019-168, 49 P a Nc 55/2019, 49 P a Nc 56/2019, 49 P a Nc 504/2019, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.10.2020, č.j. 53 Co 269/2020-232, který nabyl právní moci dne 27.11.2020 byla žalovaná omezena ve svéprávnosti tak, že zejména není způsobilá uzavírat smlouvy, jimiž by se zavazovala k opakovanému či trvajícímu plnění, placení úroků či smluvních pokut. Z odůvodnění rozsudku obvodního soudu mj. plyne, že žalovaná trpí lehkou až střední mentální retardací, přičemž deficit je trvalého rázu, rozumové schopnosti jsou nerovnoměrné, ke zlepšení může dojít v oblasti sociálních a manuálních dovedností, avšak prognóza je spíše nepříznivá. Žalovaná potřebuje dohled či nápomoc další osoby při řešení složitějších situací, zejména ve finanční oblasti, nemá dostatečnou finanční gramotnost, není plně schopna chápat podstatu uzavírání některých smluv, jako kupní, darovací, nájemní, úvěrové a podobně. Z rozsudku obvodního soudu soud zjistil rovněž to, že žalované se dne 20.6.2017 narodila dcera Izabell. 9. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav takto. 10. Z § 86 a § 87 SpotřÚv vyplývala právnímu předchůdci žalobkyně, coby poskytovali smlouvy o spotřebitelském úvěru, povinnost posoudit úvěruschopnost žalované coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V § 86 odst. 2 SpotřÚv jsou stanovena kritéria a způsoby jak si má poskytovatel úvěru počínat. Pokud je spotřebiteli poskytovatelem poskytnut spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou SpotřÚv, je smlouva neplatná. Věta druhá citovaného ustanovení sice stanoví, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící od