17 C 38/2020-233 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne [datum] po žalované domáhal zaplacení jednak částky ve výši 341 311 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení vedeného u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 2 T 77/2011 a jednak částky 1 460 000 Kč jakožto zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí ve stejném trestním řízení. Žalobce ve svých tvrzeních k celkové délce řízení uvedl, že předmětné řízení trvalo 8 let, 5 měsíců a 1 den a jedná se tak o dobu nepřiměřenou. Po stručné rekapitulaci podstatného obsahu předmětného trestního řízení žalobce uvedl, že více jak polovinu uvedené doby byly orgány činné v trestním řízení zcela nečinné, zejména v období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum]. Dále žalobce poukázal na to, že mu bylo právě 22 let, kdy trestní stíhání započalo a byl ohrožen trestní sazbou až 10 let. Dle žalobce bylo od počátku zjevné, že skutky popsané v obžalobě nemohou být trestným činem. Dále žalobce poukazoval na dle jeho názoru nestandardní vedení trestního řízení, resp. způsob jeho přidělení předsedovi senátu. K nemajetkové újmě způsobené nepřiměřenou délkou řízení žalobce poukázal na svůj nízký věk, status studenta, ukončení vysokoškolského studia, výši hrozícího trestu a poukázal na nutnost věnovat svůj čas obhajobě. Dle žalobce trestní řízení nebylo složité, připustil však nutnost orientovat se v obecním zřízení a pozemkovém právu. Žalobce průtahy nezavinil, kdy na délce se nejvíce podíleli orgány činné v trestním řízení. Zvýšený význam řízení pro žalobce se dle judikatury presumuje. Dle žalobce je třeba vyjít ze základní částky 20 000 Kč za rok řízení a odškodnění dále navýšit o 30 % za závažnost újmy a okolnostem jak k ní došlo, 30 % z důvodu délky řízení, 50 % pro pětiletou nečinnost OČTŘ a 50 % pro zvýšený význam řízení pro žalobce. Celkem tedy žalobce vyčíslil požadovanou částku z tohoto titulu na 385 811 Kč. Jelikož žalovaná dobrovolně plnila 44 500 Kč, domáhal se podanou žalobou shora uvedené částky. Pokud jde o odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, žalobce uvedl následující. K povaze trestní věci: jednalo se o trestní stíhání pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákona, tedy o závažný trestný čin s dosti vysokou trestní až 10 let. Do úvahy je také třeba vzít tu skutečnost, že se mělo jednat o údajnou trestnou činnost zvoleného zastupitele menší obce, což zvyšovalo negativní dopady do života žalobce, neboť byl v podstatě všemi obyvateli obce vnímán jako kriminálník. Sama povaha trestní věci nutně zvyšovala zájem veřejnosti. K délce trestního stíhání žalobce poukázal na to, že byla nepřiměřená a tudíž se v osobní sféře projeví daleko závažnějším způsobem, než kdyby trvalo jen krátkou dobu. K následkům způsobeným trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby: žalobci bylo 22 let, studoval na [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] v [obec]. Do doby zahájení trestního stíhání a zejména do doby, než trestní stíhání stalo objektem zájmu sdělovacích prostředků, měl velmi dobré studijní výsledky. Poté se i spolužáci a učitelé začali chovat odměřeně, studium začalo být velmi nepříjemné, lidé si na žalobce ukazovali na chodbách, na zkouškách začal mít problémy a prospěch se výrazně zhoršil. Z uvedených důvodů byl žalobce nucen své vysokoškolské studium ukončit ve školním roce 2011 2012. Po vzetí otce žalobce, který byl současně [anonymizováno] [obec], do vazby, musel jako místostarosta převzít povinnosti, kdy zde byl obrovský tlak ze strany občanů, ať se vzdá funkce, osočovali jej, že patří do kriminálu, či že je kriminálník. Kamarádi, s kterými ve vesnici žalobce vyrůstal, se s ním přestali bavit a všichni jej přestali zdravit. V podstatě dodnes se kvůli tomu ve své rodné vesnici cítí jako cizinec. Dále utrpělo i podnikání žalobce. Ještě před soudem a televizní reportáží začal budovat servis počítačové techniky, vše se dařilo velmi dobře. Poté nevyhrál žádné výběrové řízení, firmy začaly vypovídat smlouvy a odříkávat nabídky. Nakonec žalobce musel propustit oba zaměstnance a v roce 2013 měl u hlavního dodavatele odběr jen za 100 000 Kč a v roce 2014 jen 36 000 Kč. Vždy, když zaměstnavatelé zjistili, že je proti žalobci vedeno trestní řízení, mu bylo oznámeno, že jej nemohou vzít. Ke konci bral podřadné servisní práce a musel si sjednat i splátkový kalendář na zdravotní pojištění. Nyní je žalobce řadovým zaměstnancem. Přes zprošťující rozsudek žalobci stále spousta lidí nevěří. Odškodnění by tak mělo dosahovat výše alespoň 1 500 000 Kč. Jelikož žalovaná plnila dobrovolně 40 000 Kč, domáhal se žalobce shora uvedené částky. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že dne [datum] u ní nárok uplatnil s tím, že žalovaná dobrovolně poskytla 84 400 Kč, z toho 40 000 za nezákonné rozhodnutí v trestním řízení a 44 500 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. S touto výší žalobce nesouhlasil a nesouhlasil ani s argumentací žalované, jak k uvedeným částkám dospěla. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporým, že žalobce nárok uplatnil dne [datum], že žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí – usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, žalobci se omluvila, přiznala mu za nezákonné trestní stíhání 40 000 Kč. Dále žalovaná učinila nesporným, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trestního řízení došlo, za což žalobci přiznala odškodnění 44 500 Kč. K nepřiměřené dálce řízení žalovaná uvedla, že žalobce částečně přispěl k průtahům v řízení s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2013 ve věci stížnosti ministryně spravedlnosti pro porušení zákona, č.j. 6 Tz 49/2013-66, kdy bylo třeba vyčkat na rozhodnutí správního orgánu ve věci státního občanství [jméno] [příjmení] Policie ČR se opakovaně dotazovala Krajského úřadu Jihomoravského kraje na stav řízení ve věci občanství paní [příjmení], odpovědi s uvedením pravomocného rozhodnutí se však dočkala až [datum]. Nato byl kontaktován Státní pozemkový úřad a posléze bylo přistoupeno k výslechu obviněných. I v žalobcem zmiňované druhé prodlevě byly orgány činné v trestním řízení činné, došlo k přibrání znalce a vypracování znaleckého posudku. Dle názoru žalované bylo řízení složité, neboť byla nutná součinnost mnoha orgánů státní správy, s věcí mělo přímou souvislost i restituční řízení a dlouho řešená otázka českého občanství původní majitelky nemovitostí. Případ byl řešen na všech stupních soudní soustavy. Žalovaná dále poukázala například na advokáta, který dva dny před konáním líčení požádal o odročení líčení ze zdravotních důvodů a nenavrhl substituci. Žalobce pak soud na jeho výzvu neinformoval o novém obhájci, kdy tento byl soudem určen, načež o několik dní později žalobce zvolil obhájce jiného, přičemž tato řada kroků trestní soud nepochybně administrativně zatěžovala. Nezanedbatelným faktorem byla i potřeba obsáhlejšího dokazování, nutnost vyhotovování znaleckých posudků či obtížné opatřování důkazů. Z důvodu, že žalobce byl obžalován společně s dalšími pěti osobami, z toho některými blízkými, lze presumovat takzvanou sdílenou újmu s poukazem na judikaturu ESLP, či Nejvyššího soudu (např. sp.zn. 30 Cdo 3694/2011 a 30 Cdo 1476/2012). Dále žalovaná objasnila, jak dospěla k částce 44 500 Kč. Ohledně významu řízení ve vztahu k odškodnění na nepřiměřenou délku řízení žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011. K nároku žalobce z titulu nezákonného trestního stíhání žalobce žalovaná předeslala, že částku 40 000 Kč považuje za zcela přiměřenou. Ačkoliv trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele může mít difamující charakter a zajisté je veřejností negativně vnímán, existují mnohé trestné činy s vyšší mírou společenského odsouzení, jako např. trestné činy proti životu či lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Délka trestního řízení pak byla dlouhá, činila 8 let, 5 měsíců a 1 den, proto je taktéž důvodem pro zadostiučinění z důvodu nepřiměřené délky řízení. Dle žalované nebyla prokázána příčinná souvislosti mezi trestním stíháním a zhoršením prospěchu a ukončením studia. V obecné rovině pak zůstalo i tvrzení ohledně problémů v podnikání. Odkaz na rozhodnutí ve věci„ veřejně známých osobností“ nemůže být ve věci případný a rozhodně nejde o srovnávací příklady dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 3. V replice ze dne [datum] žalobce uvedl, že každé trestní stíhání představuje zásah do cti a dobré pověsti a významný zásah do osobního života trestně stíhané osoby, zvláště pokud se následně ukáže, že obvinění bylo liché s poukazem na judikaturu Ústavního soudu. Veřejné sdělovací prostředky měli již od počátku trestního řízení„ jasno“ o žalobcově vině. Otázka občanství [jméno] [příjmení]