19 C 117/2021-294 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 200 000 Kč s přísl. a omluvy. Žalobce uváděl, že byl stíhán pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, když trestní stíhání bylo započato na základě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality [číslo jednací] ze dne 14. 2. 2017. Skončeno bylo až pravomocným rozhodnutím Městského soudu v Praze dne 13. 6. 2020. Žalobce uváděl, že v příčinné součinnosti s vedením nezákonného trestního stíhání a vydáním nezákonného rozhodnutí proti jeho osobě došlo k zásadním zásahům do osobnostních sfér žalobce, a to konkrétně zásahem do morální sféry, kdy žalobce ztratil důvěru v orgány činné v trestním řízení, uváděl zjevnou účelovost jeho trestního stíhání, došlo taktéž k zásahům do zdravotního stavu žalobce, který trpěl velkým stresem, nespavostí, nesoustředěností a častými nenadálými změnami nálad a trvalým pocitem vyčerpanosti a silnými pocity beznaděje, jakož i k rodinným komplikacím, které dále popisoval. V neposlední řadě žalobce uváděl pracovně ekonomické zásahy. Žalobce poukazoval na povahu trestní věci a trestní sazbu, která žalobci hrozila v trvání 5 až 10 let a taktéž délku trestního stíhání po dobu 3 let a 4 měsíců. Předběžně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí u žalované uplatnil 4. 12. 2020, žalovaná následně vyslovila omluvu za nezákonné rozhodnutí, finanční zadostiučinění však neposkytla. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované 4. 12. 2020, jakožto nároku na omluvu a přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná taktéž učinila nesporným omluvu, kterou se žalobci omluvila doporučeným omluvným dopisem. Nesporným taktéž učinila průběh a výsledek trestního řízení, ze kterého žalobce svůj nárok na finanční zadostiučinění odvozoval, tedy samotný odpovědnostní titul spočívající ve vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/98 Sb. Pokud jde o tvrzené zásahy do osobní a pracovní sféry, žalovaná uvedla, že v rámci předběžného projednání nároku tyto nebyly dostatečně tvrzeny ani prokazovány, z tohoto důvodu k finančnímu zadostiučinění nedospěla. 3. Žalobce v rámci ústního jednání vzal zpět nárok na omluvu, kterou taktéž žalobou žádal, neboť žalovaná se následně žalobci omluvila. Předmětem řízení tak zůstal nárok na finanční zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím. 4. Mezi účastníky byl učiněn nesporným průběh trestního řízení vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], tedy konkrétně, že 14. 2. 2017 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro skutek kvalifikovaný jako úvěrový podvod podle ust. § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Následně proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla podána stížnost, která byla odůvodněna 8. 3. 2017, státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v [obec] 13. 3. 2017 rozhodla usnesením tak, že se stížnost jako nedůvodná zamítá. Následně podala pro předmětný skutek kvalifikovaný výše jako výše uvedený trestný čin obžalobu, a to 5. 12. 2017 21. 12. 2107 podala podnět k jejímu předběžnému projednání, podnětu však nebylo vyhověno a bylo nařízeno hlavní líčení. Městský soud v Praze následně rozsudkem z [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] rozhodl tak, že se žalobce i jeho otec [jméno] [příjmení] podle ust. § 226 písm. b) trestního řádu zprošťují obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. V neprospěch žalobce bylo státní zástupkyní podáno odvolání, o kterém rozhodoval Vrchní soud v Praze [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] tak, že podle ust. § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání s tím, že se soud I. stupně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, v důsledku čehož se jeho závěr o nenaplnění subjektivní stránky trestného činu úvěrového podvodu jeví jako pouhá spekulace bez přesvědčivých podkladů. Následně proběhlo další hlavní líčení před soudem I. stupně, kdy v mezidobí došlo ke změně ve složení senátu. Žalobce o tom byl informován, současně byl vyzván k písemnému vyjádření, zda souhlasí s přečtením podstatného obsahu protokolu o hlavním líčení dle § 219 odst. 3 trestního řádu a následně 15. 5. 2020 byl Městským soudem v Praze vyhlášen zprošťující rozsudek podle ust. § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byli žalobce společně se svým otcem stíháni. Právní moci nabylo rozhodnutí 3 13. 6. 2020. 5. K důkazu dále byla čtena čestná prohlášení z 30. 10. 2020 vyhotovená [jméno] [příjmení], z 15. 11. 2020 vyhotovené [jméno] [příjmení] [anonymizováno] a z 10. 11. 2020 [jméno] [příjmení]. Z čestných prohlášení k nemajetkové újmě žalobce plyne, že žalobce prožíval po dobu vedení trestního stíhání obrovský stres, stahoval se do sebe, přestal komunikovat se svým okolím, utlumil svou pracovní činnost, skončil spolupráci s externími kolegy, taktéž omezil své sportovní aktivity. Čestná prohlášení se taktéž vyjadřovala k zásahům do jeho psychiky, problémy se spaním. 6. Ze svědeckého výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] má soud za zjištěno, že jde o partnerku žalobce. Tato v rámci své svědecké výpovědi uváděla okolnosti nezákonného trestního stíhání vedeného proti žalobci, pokud jde o jeho povahu a jeho průběh a taktéž jeho výsledek. Již od začátku výslechů na policii žalobce vše snášel velmi špatně, byl nervózní, špatně spal. Následně začal vytěsňovat i své kamarády i své zájmy. Vedení trestního stíhání se projevovalo na jeho psychice, avšak psychologa nevyhledal, odmítal jej. Po ukončení trestního stíhání se především jeho pracovní aktivity vrátily do normálu, již je nikterak neomezuje. Shodně pak, pokud jde o jeho zdravotní stránku, i ta se vrátila následně do normálu. Celá rodina jej podporovala, žalobci věřili, svědkyně taktéž potvrdila, že žalobce se zabýval více pracovními činnostmi, pro [příjmení] [jméno] dělal cca na čtvrtinu úvazku. Již samotné prohlášení insolvence na tuto firmu v roce [rok], které předcházelo předmětnému nezákonnému trestnímu stíhání žalobce, způsobilo určité rozladění u žalobce, větší stresy však mu přineslo následné trestní stíhání. 7. Z výslechu matky žalobce, [jméno] [příjmení], má soud za zjištěno, že i ta potvrzovala, že samotné trestní stíhání zasáhlo celou rodinu, neboť se týkalo nejen žalobce, ale i jeho otce. Uváděla čestnost žalobce s tím, že nezákonné trestní stíhání u něj vyvolalo nejprve zděšení, následně apatii, odmítání pracovních schůzek. Žalobce nevyhledal psychologa, psychiatra, odmítal lékařskou pomoc. 8. Z účastnického výslechu žalobce má soud za zjištěno, že i ten vylíčil podrobně průběh celého trestního stíhání, a uváděl, že jej toto zahájení trestního stíhání úplně paralyzovalo, nebyl schopen si plánovat věci dopředu a pracovně fungovat. Předmětným trestním stíháním se každou chvíli zabýval, cítil jej jako velkou nespravedlnost, neboť na policii předkládali důkazy, jednak písemné, jednak zde byli vyslýcháni svědci, kteří prokazovali jeho nevinu. I to však nezabránilo zahájení trestního stíhání a následnému podání obžaloby. Uváděl obrovský stres, kterému čelil, nejistotu ohledně výsledku trestního stíhání, avšak taktéž podporu rodiny v průběhu trestního stíhání. Obával se výše trestu, který mu hrozil, a taktéž výše případné škody. 9. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: proti žalobci bylo vedeno v období od 14. 2. 2017 do 13. 6. 2020 trestní řízení pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku, tedy po dobu 3 let a 4 měsíců. Žalobce byl osobou bezúhonnou, za trestný čin mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 5 až 10 let, případně hrozba úhrady škody cca 7,5 mil. Kč. V souvislosti s trestním stíháním žalobce čelil ztrátě důvěry v orgány činné v trestním řízení, obavám o budoucnost, stresu, rodinným komplikacím, pracovním zásahům. Svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy žalobce uplatnil dne 4. 12. 2020 u žalované, stejně tak jako omluvu. Tato následně požadavku na omluvu vyhověla stanoviskem z 25. 6. 2021. Finanční zadostiučinění ve výši 200 000 Kč nebylo ani zčásti žalovanou v rámci mimosoudního projednání nároku poskytnuto. 10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o z