20 C 167/2020-227 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou původně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 243 114 Kč, která představovala v částce 10 150 000 Kč přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyně a v částce 93 114 Kč představovala majetkovou škodu v podobě nákladů na obhajobu, vše podle zákona č. 82/1998 Sb. Trestní řízení bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] pro podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby a zločinu ohrožení utajované informace. Žalobkyně uvedla, že utrpěla újmu na pověsti soudkyně, byla dehonestována sdělovacími prostředky, byla postavena mimo službu a byla jí krácena mzda. Dále došlo k poškození dobrého jména žalobkyně, žalobkyně je soudkyní v provinčním městě, kde se každá zná a kde každý její jméno s danou kauzou spojuje. I po vydání zprošťujícího rozsudku lze na internetu najít články o trestním stíhání žalobkyně a existuje tak reálná hrozby, že žalobkyně bude muset čelit atakům ze strany účastníků civilního řízení, které bude rozhodovat. Žalobkyně po dobu trestního stíhání užívala léky na uklidnění a na stres, do zahájení trestného stíhání neměla žádné zdravotní problémy. Žalobkyně v důsledku trestního stíhání přišla o sociální kontakty, stranila se lidí, styděla se vycházet ze svého bytu a nákupy jí tak zajišťoval bývalý manžel a zejména syn, kteří jí vypomáhali také finančně. Trestní stíhání trvalo nepřiměřeně dlouho od 6. 9. 2016 do 9. 6. 2020 a bylo 2x zahájeno, hovory žalobkyně byly odposlouchávány. Nejprve bylo trestní stíhání zahájeno dne [datum], toto usnesení bylo zrušeno státním zástupcem dne [datum] (dále jen„ první trestní stíhání“) a následně bylo zahájeno opět trestní stíhání dne [datum], které skončilo vydáním zprošťujícího rozsudku dne [datum] (dále jen„ druhé trestní stíhání“). V souvislosti s prvním trestním stíháním žalobkyně vynaložila na obhajném částku 34 308,30 Kč (na úkonech právního zastoupení 10x 2 300 Kč + náhrady hotových výdajů 10x 300 Kč + za kopii spisu 252 Kč + cestovní náhrady ze dne [datum] ve výši 1 502 Kč + náhrady za promeškaný čas 600 Kč + 21 % DPH) a na přiměřeném zadostiučinění požaduje částku 750 000 Kč (10 000 Kč x 75 dnů). V souvislosti s druhým trestním stíháním žalobkyně vynaložila na obhajném částku 58 805,70 Kč (na úkonech právního zastoupení 27x 1 500 Kč + náhrady hotových výdajů 27x 300 Kč + 21 % DPH) a na přiměřeném zadostiučinění požaduje částku 9 400 000 Kč (10 000 Kč x 940 dnů). Žalobkyně nároky u žalované předběžně uplatnila dne 12. 8. 2020. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a ze dne [datum]. V souvislosti se 2 nároky z prvního trestního stíhání žalovaná vznesla námitku promlčení. K nárokům z druhého trestního stíhání žalovaná uvedla, že nárok na obhajné odškodnila částkou 49 186,50 Kč s tím, že sporné zůstalo pouze odškodnění úkonů ze dne [datum] záznam o prostudování spisu, ze dne [datum] odůvodnění stížnosti, ze dne [datum] odůvodnění odvolání a ze dne [datum] účast u veřejného zasedání. Nárok na přiměřené odškodnění žalovaná odškodnila omluvou a částkou 62 000 Kč, kterou považuje za dostatečnou. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody s trestní sazbou od 1 do 5 let, trestní stíhání trvalo 2 roky a 7 měsíců, bylo vyslýcháno větší množství svědků a prováděno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy. Žalobkyně byla osobou bezúhonnou, proto jí dle názoru žalované hrozil pouze podmíněný trest odnětí svobody, který jí rovněž navrhoval státní zástupce v závěrečné řeči. Žalovaná dále namítla, že neodpovídá za způsob prezentace případu v médiích, když medializace je prostým důsledkem zásady veřejnosti. Zásahy do rodinné sféry a do psychiky žalovaná neshledala, neboť právě v souvislosti s rodinnými vazbami žalobkyně a její dcery došlo k zahájení trestního stíhání. Žalobkyně v rámci svých výpovědí uvedla, že s [anonymizováno 17 slov] aj. Žalobkyně uvedla, že s dcerou lítala po psychiatrech a snažila se jí z toho dostat, problémy žalobkyně tak žalovaná shledává v příčinné souvislosti se vztahem matky a dcery a nikoliv s trestním stíháním. Žalovaná dále namítla nevěrohodnost lékařských zpráv vystaveným [anonymizováno] [příjmení] z důvodu blízkého vztahu s žalobkyní, kdy tento lékař vydával rovněž potvrzení za účelem pomoci dceři žalobkyně. K pracovní sféře žalovaná uvedla, že žalobkyně je soudkyní [název soudu], přičemž o dobu trestního stíhání byla postavena mimo službu a pobírala 50 % platu, který jí byl následně po skončení trestního stíhání doplacen. Při stanovení výše finančního odškodnění žalovaná vycházela z rozhodnutí ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] [anonymizováno] [spisová značka] dále žalovaná uvedla, že žaloba byla podána předčasně před uplynutím 6 měsíční lhůty k předběžnému projednání nároku. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla žalobu zamítnout. 3. V podání ze dne 17. 5. 2022 žalobkyně nesouhlasila s tím, že se ve věci jednání o 2 odlišná trestní stíhání, neboť první usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno a věc byla vrácena policejnímu orgánu k prošetření a novému rozhodnutí, proto s usnesením o zrušení nelze spojovat počátek běhu promlčecí lhůty, který je vázán na skutečnou vědomost o vzniku škody. Tento okamžik je v rámci nezákonného trestního stíhání spojen až s doručením rozhodnutí o zproštění obžaloby. Žalobkyně nemohla předvídat výsledek dalšího rozhodování policejního orgánu, subjektivní promlčecí lhůta tak začala plynout až dne 9. 6. 2020. Zároveň žalobkyně namítla, že uplatnění námitky promlčení ze strany státu je v rozporu s dobrými mravy s přihlédnutím ke zproštění žalobkyně a skutečnosti, že tato uplynutí lhůty nezavinila. K náhradě nákladů obhajného žalobkyně doplnila, že v posuzovaném řízení bylo vydáno dne 15. 2. 2021 usnesení o přiznání odměny ve výši 78 957,34 Kč právní zástupkyni žalobkyně, které bylo následně odvolacím soudem zrušeno z důvodu, že právní zástupkyně nebyla obhájcem ex offo. Výpočet však koresponduje s výpočtem žalobkyně, jelikož [název soudu] jako soud nadřízený zdejšímu soudu již rozhodl o oprávněnosti těchto nákladů, nelze je považovat za nepodložené. Dále žalobkyně doplnila, že žalobkyně jako soudkyně je povinna vykonávat svou funkci svědomitě a zdržet se čehokoliv, co by mohlo narušit důvěru v soudcovskou funkci, a jelikož proti ní bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby, byla narušena důvěra veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování, což vedlo k dočasnému zproštění funkce. Rozhodnutí o dočasném zproštění je citelným zásahem do soudcovské funkce, ale dle rozhodnutí [stát. instituce] koresponduje s mírou závažnosti a společenské nebezpečnosti jednání, pro které byla žalobkyně stíhána. Nelze tak přisvědčit žalované o malé závažnosti trestného činu právě s ohledem na dopad do výkonu povolání žalobkyně. Poukazem na medializaci případu žalobkyně pouze dokazuje intenzitu zásahu, netvrdí, že žalovaná je odpovědna za mediální obsah. Co se týká zdravotních dopadů, žalobkyně zopakovala, že reaktivní stresová porucha je reakcí na dlouhodobé stresující trestní stíhání a nikoliv vztah s dcerou. Vyjádření žalované napadající lékařská potvrzení [anonymizováno] [příjmení] považuje žalobkyně za spekulativní, [anonymizováno] [příjmení] je rodinným lékařem a žalované nepřísluší posuzovat jeho odbornost. K výši přiměřeného zadostiučinění žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 3271/20 a případ bývalého policejního prezidenta [jméno] [příjmení]. 4. V reakci na jednání konané dne [datum] žalobkyně k zásahům do její sféry doplnila, že byla v [obec] s ohledem na velikost města známou osobou, před zahájením prvního trestního stíhání požívala společenského postavení, které odpovídalo výkonu její funkce, a těšila se pověsti morálně bezúhonného člověka. V pracovním kolektivu žalobkyně platila za pečlivého a odpovědného profesionála. Žalobkyně se vždy chovala způsobem, který jí ukládal zákonem o osudech a soudcích. Následně se jí kolegové začali stranit a důvěra v ní byla silně narušena, žalobkyně byla obviněna z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, který úzce souvisel právě s výkonem funkce soudce. Závažným důsledkem nezákonného trestního stíhání pak bylo rozhodnutí o pozastavení výkonu funkce. Dodnes veřejnost na žalobkyni hledí se stínem podezření, je poškozována autorita a profesní kredibilita žalobkyně ve věcech, v nichž vystupuje jako zákonná soudkyně, neboť kdokoliv si může na internetu najít informace o jejím trestním stíhání. Je pravdou, že dcera žalobkyně měla zdravotní problémy, žalobkyně však situaci brala jako matka, která musí dceři pomoci situaci překonat, tudíž se z dané situace nemohla hroutit, jinak by nebyla dceři oporou. Dcera zdravotní problémy zvládla a vše se vrátilo do běžného života. Žalobkyn