20 C 70/2022 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se svou žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 1 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky vrátit do [datum]. Žalovaná však své povinnosti nedostála. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná tak dluží žalobkyni částku 1 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Žalobkyně žalované dne [datum] zaslal předžalobní upomínku, žalovaná však na svůj dluh do dnešního dne neuhradila ničeho. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. v dané lhůtě nevyjádřila), soud postupoval podle § 115a o. s. ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce ze dne [datum], na jejímž základě jí právní předchůdkyně žalobkyně půjčila peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč (prokázáno žádostí o zápůjčku ze dne [datum], smlouvou o zápůjčce ze dne [datum], kopií občanského průkazu ze dne [datum] a obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně). Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit, splatnost byla ujednána na [datum], zároveň byla právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] vystavena faktura [číslo] znějící na částku 1 000 Kč a se splatností dne [datum] (prokázáno fakturou [číslo] ze dne [datum]). Zápůjčka byla žalované vyplacena prostřednictvím České pošty dne [datum] (prokázáno poštovní poukázkou [číslo] ze dne [datum]). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávek právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]). Žalovaná nehradila dohodnutou částku řádně a včas, ani přes upomínky o úhradu dluhu před podáním žaloby. 6. Jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V této věci bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu citovaného ustanovení § 2390 o. z., na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně jakožto zapůjčitel poskytl žalované jakožto vydlužiteli peněžitou zápůjčku ve výši 1 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do data splatnosti [datum]. Vycházejíc z tvrzení žalobkyně a žalobkyní poskytnutých důkazů bylo prokázáno, že žalovaná svou povinnost vyplývající ze smlouvy porušila, když zápůjčky žalobkyni nevrátila v ujednané lhůtě. V průběhu řízení se žalovaná ve věci nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nesporovala, a tudíž ani netvrdila, že by jí uvedený dluh nevznikl nebo jej již zcela nebo zčásti uhradila. Soud proto vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a ze žalobkyní předložených důkazů a žalobě zcela vyhověl. Soud uložil žalované rovněž povinnost zaplatit žalobkyni ve smyslu § 1970 o. z. úroky z prodlení v zákonné výši ze žalované částky ode dne následujícího po splatnosti stanovené ve smlouvě. Výše úroků z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má proti žalované nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložila při uplatňování svého práva. Náklady žalobkyně jsou v daném případě představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměna advokáta za 3 úkony á 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), za převzetí zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby, dále náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada 21% DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle § 14a a. t. ve výši 189 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně činí 1 489 Kč.