24 C 248/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu o zaplacení 1 530 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje dlužné jízdné a přirážku k jízdnému. 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, avšak ten byl usnesením ze dne 21. 6. 2022 zrušen, neboť se ho nepodařilo řádně doručit žalované. Žalovaná byla vyzvána, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Byla upozorněna, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a podle § 115a o. s. ř. dojde pouze k veřejnému vyhlášení rozsudku. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu. 3. Soud tedy ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť žalovaná s tímto postupem souhlasila, když jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., a tedy souhlas žalované soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal. 4. Soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], ze kterého zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaná cestovala MHD, konkrétně [dopravní prostředek] [číslo] neprokázala se při kontrole platnou jízdenkou. 5. Dále soud z dopisu zaslaného dne [datum] žalobkyní žalované a z podacího archu zjistil, že žalované byla zaslána předžalobní výzva ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř., a i toto má soud za prokázané. 6. Cestující, který použije veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a na výzvu revizora se neprokáže platnou jízdenkou, je povinen, dle Smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně, dle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (zejména dle § 37) a v souladu s ustanovením § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.), ve znění účinném v době uzavření smlouvy o přepravě, zaplatit dlužné jízdné a navíc stanovenou přirážku k jízdnému. 7. Dle ustanovení § 2550 obč. zák. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 8. Podle ustanovení § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná použila veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a neprokázala se při kontrole platnou jízdenkou a má proto povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné a přirážku k jízdnému. Nárok žalobkyně je tedy důvodný a soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku stanoveno. 10. Podle § 115a o. s. ř. rozhodl soud rozsudkem bez nařízení jednání na základě tvrzení žalobkyně a předložených listinných důkazů, a to dle ustanovení § 2550, § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, a dále dle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (zejména dle § 37). 11. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 odst. 2 obč. zák. s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. Soud nepřiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť se nejednalo o účelně vynaložené náklady. Žalobkyni nic nebránilo uplatnit nárok proti žalované v jedné žalobě v rámci řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 24 C 211/2022, ve kterém byla žalobkyni již náhrada nákladů řízení přiznána (shodně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 2432/11).