24 C 576/2019-71 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému [Žalobkyně] [název] [název] [obec] při cestování žalovaného metrem linkou tramvaje [číslo] dne [datum] v 22.56 hod. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil ještě prostřednictvím svého opatrovníka, ustanoveného mu na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 10. 2020, č.j. 24 C 576/2019 - 28, jenž byl později zproštěn z důvodu zletilosti žalovaného. Opatrovník uvedl, že žalovaný jednak číslo občanského průkazu uvedené na zpisu o provedené přepravní kontrole OP210780341 neodpovídá tomu dle lustrace provedené soudem ([číslo]), dále uvedl, že žalovaný byl v době černé jízdy patnáctiletým hochem (15 let a 11 měsíců) a s ohledem na tento nízký věk nemohlo dojít k uzavření smlouvy o přepravě osob, který žalovaný nemohl chápat důsledky spojené s nezaplacením jízdného ve výši [částka] a v podobě přirážky k jízdnému ve formě smluvní pokuty ve výši [částka]. Dále namítl, že péče o žalovaného nezletilého ze strany jeho zákonných zástupců nebyla bezproblémová, tito zanedbávali vyživovací povinnost. Konečně namítl, že smlouva o přepravě je tzv. spotřebitelskou smlouvu a ujednání o přirážce ve výši [částka] považuje žalovaný za tzv. nepřiměřené ujednání, když nezletilému by měla být výše přirážky stanovena odlišně než např. osobně v produktivním věku a navrhl moderovat výši smluvní pokuty a žalobu zamítnout. 4. Žalobkyně v replice na návrhu setrvala, poukázala na judikaturu Ústavního soudu ČR, který shledal již jedenácti či dvanáctileté cestující dostatečně právně způsobilé k uložení přirážky za jízdu bez jízdenky. K výši přirážky doplnila, že její výše se odvíjí od zákonného práva na uložení přirážky, když smluvní přepravní podmínky pouze kvantifikují její výši a nepřesahují zákonný limit uvedený v zákoně č. 266/1994 Sb., o drahách. Prominutí přirážky se nejeví výchovným. 5. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez jednání. Na základě předložených listin a vyjádření žalovaného (jeho opatrovníka) a žalobkyně, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. 6. Žalovaný dne [datum] cestoval veřejným dopravním prostředkem Dopravního podniku hl. m. [obec] a nebyl schopen se prokázat při kontrole platnou jízdenkou a na místě nezaplatil jízdné. Jednalo se o prohřešek tehdy nezletilého bezmála šestnáctiletého žalovaného. 7. Cestující, který použije veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a na výzvu revizora se neprokáže platnou jízdenkou, je povinen, dle čl. 8 Smluvních přepravních podmínek PID a čl. XIII Tarifu PID, a dále dle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (zejména dle § 37), a dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (zejména dle § 7) v souladu s § 2 550 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) v době uzavření smlouvy o přepravě, zaplatit dlužné jízdné a navíc stanovenou přirážku k jízdnému. 8. Podle ust. § 2 048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle ust. § 2 051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dne [datum] použil veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem byla žalobkyně, při kontrole se neprokázal platnou jízdenkou, a má proto povinnost podle § 2 550 o. z. ve spojení s § 2 048 o. z. zaplatit žalobkyni cenu jízdného a přirážku k jízdnému. 11. Soud se neztotožnil s námitkou opatrovníka, že by žalovaný v patnácti letech a jedenácti měsících nebyl schopen rozpoznat následky jeho černé jízdy. Ústavní soud ČR např. v usnesení sp. zn. III. ÚS 3708/15 ze dne 30. 3. 2016 dovodil, že už nezletilé dítě ve věku dvanácti let bylo schopno uzavřít platnou přepravní smlouvu dle občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013. Shodně tak i Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 20 Cdo 2775/2005 ze dne 29. 11. 2005 konstatoval, že třináctiletá cestující měla danou způsobilost k uzavírání smlouvy o přepravě osob. Vzhledem k tomu, že k porušením smluvních povinnosti z přepravní smlouvy došlo až za účinnosti tzv. nového občanského zákoníku tj. zákona č. 89/2012 Sb., nemá soud prostor ke zkoumání, zda nezletilý žalovaný zavinil porušení přepravní povinnosti, tj. povinnosti mít platnou jízdenku, neboť nový občanský zákoník je v tomto ohledu založen na objektivní odpovědnosti, tj. odpovědnosti bez ohledu na zavinění a bez možnosti se vyvinit. Soud má za to, že patnáctiletý cestující si již musí být vědom následků spojených s nezaplacením jízdného, tedy povinnosti zaplatit přirážku k jízdnému, jízdenku samotnou, včetně možného příslušenství a nákladů nalézacího řízení, tj. že svým vlastním jednáním mohl v uvedených letech již bezpečně založit svou odpovědnost. Proto soud uložil žalovanému zaplatit celé žádané jízdné ve výši [částka] se zákonným příslušenstvím. 12. K námitce, že zákonní zástupci žalovaného zanedbávali své povinnosti, soud uvádí, že z úřední činnosti je mu známo, že žalovaný byl jako nezletilý svěřen do výchovy matce (spis sp. zn. 21 P 6/2017 zdejšího soudu) a usuzovat ze skutečnosti, že byl žalovanému ustanoven opatrovník v řízení, neboť jeho matka nehájila řádně zájmy dříve nezletilého žalovaného tím, že se nevyjádřila k žalobě nelze zaměňovat za zanedbávání vyživovací povinnosti ze strany matky. 13. Co se týká čísla občanského průkazu žalovaného a jeho nesrovnalosti v době kontroly revizorem žalobkyně a v době lustrace žalovaného soudem v Informačním systému základních registrů, soud doplňuje, že [číslo obč. průkazu] (uvedený na zápisu o provedené přepravní kontrole) byl žalovanému vydán dne [datum] a [číslo obč. průkazu] byl žalovanému vydán dne [datum] z důvodu ztráty toho předchozího. V době kontroly tak byl platný [číslo obč. průkazu]. 14. Pokud se jedná o argumentaci bývalého opatrovníka ohledně charakteru smlouvy o přepravě s tím, že se má jednat o smlouvu spotřebitelskou a v návaznosti na to je nepřiměřeným ujednáním sjednaná přirážka ve výši [částka], s touto se soud neztotožňuje. Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Smluvní pokuta ve výši [částka] jakožto povinnost cestujícího, který cestuje bez platné jízdenky se soudu nejeví nepřiměřenou či zakládající významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků smlouvy o přepravě veřejným přepravním prostředkem. Dále se pak nejedná ani o ustanovení, které je výslovně zakázáno § 1814 o. z. 15. Na druhou stranu však soud k návrhu bývalého opatrovníka žalovaného využil své moderační právo podle § 2 051 o. z. a s ohledem na okolnosti případu snížil přirážku k jízdnému o 2/3, tj. na [částka] z požadované částky [částka] (k povaze přirážky jako smluvní pokuty viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 1. 2001 sp. zn. PL. ÚS 33/2000), neboť toto odpovídá hodnotě a významu zajišťované povinnosti (jízdné [částka]) za porušení přepravního řádu ze strany tehdy nezletilého žalovaného. Soud se totiž ztotožňuje se závěry nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1775/14 ze dne [datum] (bod 29 odůvodnění), že uložení celé požadované smluvní pokuty ve výši [částka] nezletilému žalovanému k zaplacení, když o existenci dluhu se nejspíše dozví (i s ohledem na skutečnost, že byl v tomto řízení zastoupen opatrovníkem a z důvodů, pro které mu byl opatrovník ustanoven) až při jeho vymáhání po dosažení zletilosti, navíc s žalovanou jistinou navýšenou o příslušenství a případné další náklady, by mohlo mít tzv.„ rdousivý účinek“, který by žalovanému jedinci ztěžoval vstup do dospělosti. 16. Povinnost zaplatit sjednané úroky z prodlení pak plyne z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně tedy soud shledal jen částečně důvodným a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla určena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 17. O náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, nakonec rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, ale zohlednil, že v řízení došlo k rozsáhlé moderaci převážné části žalovaného plnění soudem.