25 C 124/2021-29 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení příspěvku podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastníka motorového vozidla, ve výši 7 930 Kč s přísl., a to na základě zjištění žalobkyně, že v období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 žalovaný, ač jako provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], VIN: [anonymizováno], neměl uzavřené povinné pojištění odpovědnosti. Tím žalovaný porušil povinnost stanovenou § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., což zakládá žalobkyni nárok na výše uvedený příspěvek. Výše příspěvku byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., kterých bylo celkem 122, a výše denní sazby podle druhu vozidla v souladu s vyhláškou ministerstva financí č. 205/1999 Sb. V tomto případě tato denní sazba činila částku ve výši 65 Kč. Dále pak žalobkyně požadovala úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, která je jí přiznávána podle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalovanou částku včetně příslušenství a soudního poplatku žalobkyni zaplatil dne 21. 11. 2021. 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně v návrhu na zahájení řízení, žalovaný konkludentně, když na výzvu soudu spojenou s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. v dané lhůtě na výzvu neodpověděl), soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Žalobkyně podáním ze dne 13. 1. 2022 vzala svou žalobu částečně zpět co do výše 8 230 Kč, neboť jí byla žalovaným žalovaná jistina zaplacena. Soud proto postupem podle § 96 odst. 2 o.s.ř. rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku o částečném zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby. 6. Na základě žalobkyní a žalovaným předložených důkazů a tvrzení soud ve věci zjistil následující skutečnosti. Žalovaný byl zapsán v registru vozidel jakožto provozovatel/vlastník motorového vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], VIN: [anonymizováno]. Toto vozidlo v období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 provozoval bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný byl vyzván ze strany žalobkyně k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu žalobkyně, splatnost příspěvku nastala 16. 3. 2021. Žalovaný žalobkyni dlužný příspěvek spolu s žádanými náklady spojenými s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, dohromady částku ve výši 8 230 Kč, uhradil dne 21. 11. 2021. Žalobkyni však dále neuhradil úrok z prodlení, a to od 17. 3. 2021 do dne zaplacení dlužné částky, tedy do 21. 11. 2021, včetně nákladů soudního řízení. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Pokud tedy žalovaný žalobkyni neměl námitek vůči žalovanému nároku a dluh žalobkyni zaplatil, lze mít za to, že dluh, který mu vznikl, uznal. Protože se dostal neplněním uznaného dluhu do prodlení, náležel žalobkyni podle § 1970 OZ do dne zaplacení dluhu, tedy 21. 11. 2021, také úrok z prodlení, který však již žalovaný nezaplatil. Je tak nadále dlužný v této částce vůči žalobkyni 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spoj. s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, resp. její žaloba byla důvodná, když žalovaný plnil až po jejím podání, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 620 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., dále pak podle § 7 a. t. ze stejné tarifní hodnoty sestávající z částky 1 500 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (částečné zpětvzetí) včetně režijního paušálu ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 700 Kč ve výši 567 Kč, celkem tedy 3 267 Kč. Protože však žalobkyně ve svém podání ze dne 13. 1. 2022 žádala uhrazení nákladů řízení pouze ve výši 1 489 Kč, soud toto posoudil jako částečné vzdání se práva na náhradu nákladů řízení a přiznal žalobkyni žádanou výši.