26 C 186/2021-64 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhá zaplacení náhrady škody ve výši 72.759 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a 200.000 Kč s úrokem z prodlení od [datum]. Svou žalobu odůvodnil tím, že proti němu bylo vedeno nezákonné trestní stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem. V souvislosti s tím žalobce vynaložil náklady na svou obhajobu celkem ve výši 72.759 Kč a dále žádá náhradu nemajetkové újmy ve výši 200.000 Kč za samotné nezákonné trestní stíhání. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku vyplatila žalobci částku 60.351,63 Kč za náhradu škody, která žalobci vznikla v souvislosti s tím, že uhradil obhajné svému obhájci. Za nezákonně vedené trestní stíhání se žalobci omluvila. Žalobce vzal žalobu zpět ohledně částky 60.351,73 Kč zpět včetně úroků z prodlení za dobu od [datum] do [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud řízení o této částce zastavil. Mezi účastníky není sporný průběh trestního stíhání, které bylo proti žalobci vedeno u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 22/2020. Nebylo mezi nimi sporné ani to, že žalobce v souvislosti s tímto trestním stíháním zaplatil svému obhájci částku 72.759 Kč. Mezi účastníky je sporné jestli zaplacená částka 72.759 Kč představující náklady trestního stíhání je částkou, která byla adekvátně vynaložena, čili žalovaná nesouhlasila se všemi úkony tak, jak byly účtovány, respektive s náklady za cestovné. Žalovaná nesouhlasila se žalobou o zaplacení částky 200.000 Kč, za trestní stíhání se žalobci omluvila, peněžitou částku nevyplatila. Žalobce u žalované předběžně uplatnil svůj nárok dne [datum] ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen zákon). Soud má prokázán tento průběh trestního řízení probíhajícího u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 22/2020: ´proti žalobci bylo dne [datum] vydáno usnesení, kterým byl obviněn z přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písem b),c) trestního zákoníku. Toto usnesení žalobce převzal dne [datum]. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, která byla zamítnuta Okresním státním zastupitelstvím v Kladně dne [datum] dne [datum] byl podán návrh na podání obžaloby a Okresní státní zastupitelství v Kladně dne [datum] obžalobu proti žalobci podala u soudu. Trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne [datum] byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 12 měsíců. Proti trestnímu příkazu podal žalobce odpor. U Okresního soudu v Kladně se konalo hlavní líčení ve dnech [datum], [datum] a [datum], kde byl vyhlášen rozsudek, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Proti rozsudku podala odvolání státní zástupkyně. Toto odvolání pak vzala pak [datum] zpět. Okresní soud v Kladně vzal na vědomí usnesením ze dne [datum] toto odvolání. Zprošťující rozsudek nebyl právní moci dne [datum] ve vztahu k žalobci. Trestní stíhání trvalo 1 rok 8 měsíců, žalobci hrozil trest odnětí svobody 6 měsíců až 5 let. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že je jeho kolega v práci, chodil se žalobcem na pivo nebo si někam sednout. Žalobce byl ve firmě dřív, než on, on sám přišel do firmy před 14 lety. Se žalobcem se stýkali i mimo pracovní dobu. Od té doby, co byl žalobce obviněn začal být jiný člověk, už s ním nechodil ven, přestala s ním být legrace, v práci předtím byl veselý, dělal legraci. Od doby trestního stíhání byl uzavřený do sebe, kolegové nevěděli, jak mu pomoct. Reakce od ostatních osob nezaznamenal žádné ani neví, jak dlouho trvalo trestní stíhání. Nyní je chování žalobce jiné, než bývalo dřív, ale už je to lepší. Ví také o tom, že měl doma nějaké problémy právě v souvislosti s trestním stíháním. Žalobce se obával, že přijde o práci právě v souvislosti s tím trestním stíháním. Měl obavy také o to, jak by zaplatil případnou škodu. Ze svědecké výpovědi manželky žalobce [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že ona sama nerada na tu věc vzpomíná. Bylo to u nich doma velmi ošklivé, těžké časy, měli strach, báli se o manželovo zdraví. Manžel byl podrážděný, po intimní stránce nefungoval vztah, žalobce také hodně zhubl asi 10 kilo. Celá rodina žila v nejistotě, báli se, co bude následovat, báli se i o to, že manžela zavřou a o to, jak budou škodu splácet. Vypadalo to také v jednu chvíli na rozvod, hádali se se žalobcem a hlavně žili v nejistotě. Trestní stíhání podle ní trvalo dlouho, téměř dva roky. Dříve byli zvyklí chodit na výlety, do kina, ale pak manžel neměl náladu, přestalo vlastně vše toto fungovat, večer špatně spal, ona sama se o něj bála. [příjmení] už jsou sami, děti jsou dospělé, už s nimi nebydlí, ale stýkají se a i ten styk s dětmi byl jiný. Mají i vnoučata a např. když byla rodinná oslava muž, tedy žalobce se ani nebavil. Seděl někde v koutě a předtím býval veselý, chodili spolu na různé akce, byl hovorný. Ze svědecké výpovědi [celé jméno žalobce] – syna žalobce má soud prokázáno, že pracuje se žalobcem a také prožíval ten první půlrok po obvinění byl nejhorší a během toho půl roku žalobce zhubl 25 kilo, zešedivěl. Nechtěl s ním jako s rodinou hovořit, jen s vnoučaty, jinak nechtěl ani jet za nimi na víkend, byl uzavřený, nervózní, v práci to byla katastrofa. Nebyla s ním žádná řeč. Neumí to tak úplně popsat, ale byl to zkrátka jiný táta. Ten první půl rok byl nejhorší, žalobce byl velmi podrážděný, postupem doby se to začalo zlepšovat. Předtím byli spolu kamarádi, byl to táta na plný úvazek, byla s ním legrace, s vnoučaty řádil, jako kdyby mu bylo 12, jezdili na společné dovolené k moři a pak to, jak se to stalo, tak vše toto skončilo. Nyní se vše vrací do starých kolejí, už s ním začíná být i legrace, ale to, že zestárl o 20 let to tam stále je. Od kolegů z práce zažil negativní reakce a i od sestry, od příbuzných někdy na oslavu přijela jen maminka, otec zůstal doma a třeba, že se pohádali. Řešilo se to, jak se bude hradit škoda. Z výslechu žalobce má soud prokázáno, že trestní stíhání na něj velmi působilo, měl strach, jestli bude moci zaplatit škodu. S manželkou se hádali, vypadalo to na rozvod. Byl podrážděný, protivný, nervózní, přemýšlel neustále o té vysoké částce, kterou bude muset splácet. Dnes již je to lepší. Je rád, že to takto skončilo. Dělá 30 let tuto práci a v životě neměl žádný takový problém. Dříve chodili mezi lidi a poté už přestali a nechodili nikam, byl jen ve stresu, jak zaplatit škodu. Neměl náladu se bavit, jít do kina, něco podnikat a uvažoval také o tom, že si nechá napsat nějaké prášky na stres, i když není zastáncem takového to řešení, takto odnesla rodina, ale je velmi rád, že to už je za ním. Potvrdil také to, že co se týká intimního života s manželkou, tak vlastně nebyl žádný, neměl na nic myšlenky. Přestal se stýkat i se známými, neboť stále myslel na to, co se stalo a jak se z toho dostat. Jestli přijde o práci, jestli zaplatí škodu, přestal úplně chodit do společnosti. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem: Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vnikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 26 zákona pokud není stanoveno jinak, řídí právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem (O.Z.). Podle ust. § 31a) odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. <b>K náhradě škody:</b> Žalobce se domáhá, aby žalovaná zaplatila náhradu škody za obhajobu, kterou vedl obhájce v rámci trestního stíhání žalobce, který byl zproštěn obžaloby rozsudkem Okresního soudu v Kladně ve výši 72.759 Kč. Žalovaná zaplatila částku celkem 60.351,63 Kč a to na základě vyčíslení úkonů, které provedl žalobce kromě těchto úkonů: výslech obvi