29 C 93/2016-598 — Obvodní soud pro Prahu 2

I. Základ sporu 1. Žalobkyně se svojí žalobou původně domáhala zaplacení částky ve výši 11 359 070,33 Kč skládající se z odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve výši 240 000 Kč, dále částky ve výši 1 019 352,33 Kč (skládající se z jistiny ve výši 539 881 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 500 000 Kč za období od 2. 7. 2005 do 4. 7. 2005 ve výši 359,59 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 539 881 Kč od 5. 7. 2005 do 8. 4. 2016 ve výši 479 111,74 Kč), dále odškodnění nemajetkové újmy ve výši 10 000 000 Kč, částky 78 118 Kč za náhradu nákladů řízení za právní zastoupení v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči (dále též„ OS“) pod sp. zn. 8 C 303/2008 (dále též„ původní řízení“) a částky ve výši 21 600 Kč za soudní poplatek uhrazený v původním řízení. Dlužno poznamenat, že žalobkyně se těchto částek domáhala z důvodu nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 303/2008. 2. Toto rozhodnutí je již v pořadí třetím rozhodnutím prvostupňového soudu v projednávané věci. První rozsudek zdejšího soudu ze dne 18. 9. 2017, č. j. 29 C 93/2016-83, kterým soud I. stupně žalobu v celém rozsahu zamítl, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2019, č. j. 91 Co 12/2019-335. Dále ve věci rozhodoval zdejší soud rozsudkem ze dne 10. 10. 2019, č. j. 29 C 93/2016-364, přičemž i v pořadí druhým rozsudkem soud I. stupně žalobu v celém rozsahu zamítl. Odvolací soud pak rozsudkem ze dne 7. 8. 2020, č. j. 91 Co 118/2020-393, druhý rozsudek soudu I. stupně částečně potvrdil (co do částky 10 268 468 Kč), částečně změnil (ohledně částky 71 250 Kč) a částečně vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení (ohledně částky 1 019 352,33 Kč). Odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2021, č. j. 30 Cdo 102/2021-493. 3. Po rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2020, č. j. 91 Co 118/2020-393, tak zůstává předmětem tohoto řízení částka ve výši 1 019 352,33 Kč. Podle žalobkyně přitom platí, že s ohledem na nepřiměřenou délku původního řízení se této částky po žalovaném (v původním řízení) nemohla domoci, tudíž by nyní tuto částku měla zaplatit žalovaná, coby náhradu majetkové újmy. Předmětem řízení je proto nárok na náhradu škody spočívající ve ztrátě žalované (uplatněné) pohledávky. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši 1 019 352,33 Kč, resp. posouzení splnění tří podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované. II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření 4. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že v původním řízení se domáhala proti svému bývalému manželovi zaplacení částky 539 881 Kč s úrokem z prodlení z částky 500 000 Kč od 2. 7. 2005 do 4. 7. 2005 a s úrokem z prodlení z částky 539 881 Kč od 2. 7. 2005 do 4. 7. 2005. Žalobkyně upozorňovala na to, že OS opakovaně původní řízení zastavoval, neboť se dle jeho názoru mělo jednat o závazek, který byl součástí společného jmění manželů. Ve věci společného jmění manželů rozhodl OS unesením ze dne 26. 1. 2007, č. j. 8 C 58/2006-107. Až Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2013, č. j. 22 Cdo 4776/2010-86, vyjasnil, že se jedná o tzv. absolutní obchod. Původní řízení pak pokračoval až do 14. 12. 2015, kdy bylo zastaveno usnesením OS, č. j. 8 C 303/2008-173, když žalovaný zemřel a dědické řízení bylo zastaveno, neboť žalovaný zanechal majetek nepatrné hodnoty (toto usnesení nabylo právní moci dne 20. 1. 2016). 5. Podle žalobkyně řízení z ručitelského závazku nepředstavovalo skutkově ani právně složitý spor, přesto však trvalo přes 7 let, tj. nepřiměřeně dlouho. Žalobkyni přitom měla v souvislosti s tímto nepřiměřeně dlouhým soudním řízením vzniknout škoda ve výši 1 019 290,21 Kč, jak bylo uvedeno shora. Zaplacení této částky, jakož i náhrady nákladů řízení se proto svoji žalobou inter alia domáhala. 6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 3. 3. 2017 uvedla, že u ní žalobkyně dne 11. 4. 2016 uplatnila nárok na náhradu újmy z důvodu a ve výši jako v projednávané věci. Žalovaná této žádosti rozhodla svým stanoviskem ze dne 9. 11. 2016, když jí shledala nedůvodnou. 7. Dále žalovaná ve svém vyjádření zdůraznila, že hodnotí délku původního řízení vzhledem k okolnostem případu jako přiměřenou. S ohledem na absenci odpovědnostního titulu (nesprávného úředního postupu) pak žalovaná navrhla žalobu zamítnout. K žalované částce 1 019 290,21 Kč žalovaná uvedla, že původní řízení bylo pravomocně zastaveno; není proto ani zřejmé, zda by byla žalobkyně se svoji žalobou v řízení úspěšná. Pohledávku žalobkyně ve výši 1 019 290,21 Kč požadovanou v žalobě nelze považovat za škodu. Nadto žalovaná obecně konstatovala, že ani nelze shledat příčinnou souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. 8. Rozsudkem ze dne 18. 9. 2017, č. j. 29 C 93/2016-83, soud I. stupně žalobu zamítl. K požadavku žalobkyně na zaplacení částky 1 019 290,21 Kč pak soud konstatoval, že v řízení nebyly zjištěny žádné průtahy, tj. není dána existence odpovědnostního titulu. Nadto soud uvedl, že žalobkyně nemohla očekávat kladný výsledek sporu, jestliže rozhodující soud vyslovil názor o nemajetnosti bývalého manžela žalobkyně. Žalobkyní tvrzená dobytnost pohledávky tak byla dle soudu I. stupně diskutabilní. 9. V odvolání ze dne 4. 10. 2017 žalobkyně inter alia uvedla, že bývalý manžel vyváděl veškeré peníze z jejich společné společnosti. Zároveň zdůrazňovala, že v okamžiku podání žaloby byl bývalý manžel žalobkyně majetný, když měl vlastnit nemovitosti v ulici [ulice] v [obec] a dále vozidla [anonymizováno]. Žalobkyni také mělo být známo, že měl žalobce další stroje a přístroje, jakož i sbírku mincí; pouze pak v důsledku nepřiměřeně dlouhého soudního řízení došlo k převedení majetku bývalého manžela žalobkyně na další osoby. 10. Usnesením Městského soudu v Praze dne 22. 3. 2019, č. j. 91 Co 12/2019-335, bylo zrušeno rozhodnutí soudu I. stupně ze dne 18. 9. 2017 a uloženo soudu I. stupně, aby se pokusil odstranit vady žaloby. Dále pak odvolací soud soudu I. stupně uložil, aby se zabýval otázkou, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu – nepřiměřené délce naříkaného řízení; v kladném případě se pak soud měl zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a tvrzenou nepřiměřenou délkou naříkaného řízení. 11. Rozsudkem ze dne 10. 10. 2019, č. j. 29 C 93/2016-364, soud I. stupně žalobu zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že není naplněna existence nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení. Zároveň ve vztahu k požadavku majetkové škody ve výši 1 019 352,33 Kč soud uvedl, že má za to, že již na základě žalobních tvrzení není dána existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzeným vznikem škody. Žalobkyně totiž měla žalovanou částku zaplatit jedině z důvodu, že byla ručitelkou v dotčeném smluvním vztahu, nikoliv z důvodu nepřiměřené délky původního řízení. 12. V odvolání ze dne 16. 12. 2019 žalobkyně pak mimo jiné uvedla, že názor soudu I. stupně stran příčinné souvislosti (pokud jde o žalovaný nárok ve výši 1 019 352,33 Kč) zcela ignoruje skutečnost, že žalobkyně nebyla s ohledem na délku řízení schopna domoci se svého nároku, který měla z titulu splněného ručení vůči původnímu dlužníkovi (svému bývalému manželovi). 13. Odvolací soud pak rozsudkem ze dne 7. 8. 2020, č. j. 91 Co 118/2020-393, druhý rozsudek soudu I. stupně částečně potvrdil (co do částky 10 268 468 Kč), částečně změnil (ohledně částky 71 250 Kč) a částečně vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení (ohledně částky 1 019 352,33 Kč). Konstatoval přitom, že bylo porušeno právo žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (viz bod 22 tohoto rozsudku). Dále uvedl, že nesouhlasí se závěry soudu I. stupně ohledně skutečností významných pro posouzení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Podle odvolacího soudu sice lze přisvědčit soudu I. stupně v tom, že prvotně žalobkyni vznikla škoda v důsledku toho, že jako ručitelka za úvěr svého manžela zaplatila [právnická osoba] dluh na základě svého ručitelského závazku. Soud I. stupně se však již podle odvolacího soudu žádným způsobem nezabýval tím, zda se její pohledávka za bývalým manželem z titulu tzv. ručitelského regresu stala v důsledku nepřiměřené délky řízení nedobytnou (viz bod 29 tohoto rozsudku). Soudu prvního stupně pak uložil, aby postupem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vedl žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení o tom, do jakého konkrétního data by byla délka řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 303/2008 dle jejího názoru s ohledem na veškeré okolnosti případu přiměřená, z jakého důvodu se domnívá, že by byla v uvedeném řízení zcela úspěšná, a z jakého majetku bývalého