43 C 164/2021 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobci se žalobou ze dne 7.12.2021 domáhali vyklizení bytu [číslo] o velikosti 4+1 nacházející se v 1. podlaží domu [adresa], bytový dům, jež je součástí pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o velikosti [výměra], v ulici [adresa], to vše zapsáno na [list vlastnictví], [katastrální uzemí], [územní celek], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalobci uvedli, že na základě nájemní smlouvy ze dne 14.5.2020 užíval žalovaný jakožto nájemce shora uvedený byt. Nájem byl po úpravě nájemní smlouvy dodatkem č. 1 ze dne 12.11.2020 sjednán na dobu určitou do 31.10.2021. Jelikož žalovaný nehradil nájemné a zálohy za služby od července 2021, žalobci dne 27.8.2021 zaslali žalovanému přípis s tím, že nemají zájem o prodloužení nájmu a požadují předání bytu nejpozději dne 1.11.2021 ve 12.00 hod. Žalovaný byt nepředal. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobců obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobci. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobci a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobci výslovně a žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o.s.ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. V řízení bylo výpisem z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek], prokázáno, že žalobci mají ve spoluvlastnictví pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra], jehož součástí je stavba [adresa], bytový dům. Nájemní smlouvou ze dne 14.5.2020 bylo prokázáno, že žalobci uzavřeli se žalovaným nájemní smlouvu k bytové jednotce [číslo] o velikosti 4+1 v 1. nadzemním podlaží domu [adresa] v [obec a číslo] na adrese [ulice a číslo]. Nájem byl sjednán na dobu určitou do 30.5.2022. Dodatkem č. 1 ze dne 12.11.2020 byla změněna doba nájmu od 1.6.2020 do 31.10.2021. Přípisem ze dne 27.8.2021 žalobci sdělili žalovanému, že nemají zájem na prodloužení nájmu a požádali jej o vyklizení bytu dne 1.11.2021 v 12.00 hod. Přípis žalobci odeslali dne 27.8.2021. Z dokumentu označeného jako reakce na přípis ze dne 15.10.2021 plyne, že právní zástupkyně žalobců jednala s právním zástupcem žalovaného, avšak trvala na předání bytu do 1.11.2021 v 12.00 hod. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ust. § 2230 odst. 1 o.z. užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. Podle odst. 2 o. z. téhož ustanovení se ustanovení odstavce 1 se nepoužije přesto, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděla. Podle ust. § 2292 o.z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. Na podkladě provedeného dokazování má soud za prokázána skutková tvrzení uvedená v žalobě, když z nájemní smlouvy vyplývá, že mezi žalobci a žalovaným byla uzavřena nájemní smlouva k bytu specifikovanému shora a tento nájem byl sjednán na dobu určitou a skončil ke dni 30.10.2021. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalobci vyzývali žalovaného k vyklizení bytu. Za situace, kdy se žalovaný ve věci nevyjádřil, a tudíž netvrdil ani neprokazoval, že by nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, nebyl uplatňován po právu, vzal soud za prokázané, že žalobci prokázali svůj nárok na vyklizení předmětného bytu. Z tohoto důvodu soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení soud přiznal úspěšným žalobcům právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobců se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a nákladů právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby á 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“) za přípravu a převzetí zastoupení a podání žaloby, dále paušálního náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby á 300 Kč a 21% DPH z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 756 Kč Celkem soud na náhradě nákladů řízení přiznal žalobcům částku ve výši 9 356 Kč. Při náhradě nákladů právního zastoupení soud neshledal důvodu postupovat dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tj. přiznat mimosmluvní odměnu sníženou o 20 % za každou zastupovanou osobu. Přestože v řízení vystupovali dva žalobci, předmětem řízení byly jejich společné nároky a všechny vykonané úkony právní služby se týkaly těchto společných nároků. Mnohost osob na straně žalující nijak nekomplikovala poskytnutí právní služby, neovlivnila obtížnost či pracnost právního zastupování a právní služba byla poskytnuta v úplně stejném rozsahu, jako kdyby dané nároky uplatňoval pouze jeden žalobce. Jelikož aplikace ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu nesmí být formální a nesmí zakládat zjevnou nespravedlnost (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3964/2015, 26 Cdo 527/2017, 28 Cdo 5966/2017 či 26 Cdo 3684/2016), přiznal soud žalobcům v rámci náhrady nákladů právního zastoupení vždy je jen jednu plnou odměnu za každý úkon právní služby, tj. stejně jako kdyby na straně žalující vystupoval pouze jeden zastoupený účastník. Lhůtu k plnění v délce 15 dnů soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.