43 C 2/2022 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobou podanou k soudu dne 11.11.2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Účastníci uzavřeli dne 21.10.1997 nájemní smlouvu na byt [číslo] sestávající se z kuchyně, jednoho pokoje a příslušenství o rozloze 55,58 m2, nacházející se v 5. nadzemním podlaží domu [adresa], č. o. [anonymizováno] v ulici [ulice], [obec a číslo] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Jelikož žalovaný neplatil nájemné a zálohy na služby a přenechal byt bez souhlasu žalobce k užívání jiným osobám, byla mu dána dne 14.6.2013 výpověď z nájmu bytu. Nájemní vztah skončil uplynutím výpovědní doby ke dni 30.9.2013. Vyklizení bytu proběhlo na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 30.4.2018, č. j. [číslo jednací], dne 18.2.2020. Žalovaný neuhradil poskytnuté služby spojené s užíváním bytu za rok 2019 ve výši 63 425 Kč a za období od 1.1.2020 do 18.2.2020 ve výši 5 521 Kč. Splatnost doplatků je v případě vyúčtování za rok 2019 stanovena na den 31.7.2020 a v případě vyúčtování služeb za rok 2020 na 31.7.2021. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, žalovaný však do dnešního dne ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. Z listinných důkazů, přiložených k žalobě (výpis z katastru nemovitostí pro pozemek parc. č. [rok] v k. ú. [část obce], zapsaný na LV č. [rok], nájemní smlouva ze dne 21.10.1997, výpověď z nájmu ze dne 14.6.2013 s doručenkou, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30.4.2018, č.j. [číslo jednací], protokol o exekučním vyklizení bytu ze dne 18.2.2020, vyúčtování služeb za rok 2019 ze dne 24.4.2020, vyúčtování služeb za období od 1.1.2020 do 18.2.2020 s dodejkou, výzva ze dne 23.9.2021 s doručenkou), soud učinil tato skutková zjištění: Žalobce uzavřel dne 21.10.1997 se žalovaným smlouvu o nájmu bytu [číslo] sestávajícího se z kuchyně, jednoho pokoje a příslušenství, nacházející se v 5. podlaží bytového domu [adresa] na adrese [adresa žalovaného]. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Byt byl po skončení nájmu exekučně vyklizen dne 18.2.2020. Žalovaný neuhradil žalobci za služby související s užíváním bytu za rok 2019 částku ve výši 63 425 Kč a za část roku 2020, konkrétně za období od 1.1.2020 do 18.2.2020, částku ve výši 5 521 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 68 946 Kč ve lhůtě jednoho týdne dopisem ze dne 23.9.2021. Zásilku si žalovaný nevyzvedl. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.) se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za toto pronajímateli nájemné. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné sjednané platební období, nejpozději do 5. dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. Podle § 2252 odst. 1 o. z. požádá-li o to nájemce, umožní mu pronajímatel zpravidla nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období nahlédnout do vyúčtování nákladů na poskytnuté služby za minulý kalendářní rok, jakož i pořídit si z vyúčtování výpisy, opisy nebo kopie; totéž platí o dokladech týkajících se účtovaných nákladů. Podle odst. 2 téhož ustanovení nedoplatek i přeplatek záloh na poskytnuté služby jsou splatné k témuž dni; není-li ujednána jiná doba, jsou splatné do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud vzal na základě provedeného dokazování za prokázané, že nárok, který je žalobou požadován, je požadován po právu. V řízení bylo prokázáno, že účastníci platně uzavřeli nájemní smlouvu na dobu neurčitou. Nájemní vztah skončil uplynutím dne 30.9.2013. Žalovaný užíval byt i po skončení nájmu do 18.2.2020, kdy byl exekučně vyklizen. Žalovaný neuhradil žalobci za služby související s užíváním bytu za rok 2019 částku ve výši 63 425 Kč, a za část roku 2020 částku 5 521 Kč (§ 2252 o. z.). Jelikož byl vznik dluhu a i jeho výše prokázán a žalovaný netvrdil, že by dluh byť částečně splnil, je žaloba podána po právu a dlužnou částku 68 946 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce vedle zaplacení jistiny oprávněně požadoval i zaplacení úroků z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůt k úhradě, které začaly běžet dnem následujícím po splatnosti obou vyúčtování (ust. § 1970 občanského zákoníku). V případě vyúčtování za rok 2019 je splatnost stanovená ke dni 31.7.2020, v případě vyúčtování za rok 2020 ke dni 31.7.2021. Žalobcem požadované úroky z prodlení odpovídají ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení soud přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 758 Kč a náhrady dvou paušálních nákladů á 300 Kč za podání žaloby a předžalobní výzvu podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tj. celkem částku 3 358 Kč.