45 C 110/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 31. 3. 2022 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], uzavřel se žalovanou dne 30. 4. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě půjčil právní předchůdce žalobkyně žalované částku 1 500 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do dne 16. 5. 2015. Žalovaná na zápůjčku ničeho neuhradila, a je proto od 17. 5. 2015 v prodlení se zaplacením. Žalobkyně se na žalované domáhá rovněž zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky ode dne 17. 5. 2015 do zaplacení. Ačkoliv byla žalovaná ze strany žalobkyně o úhradu dlužné částky upomínána, dluh žalobkyni neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnila a nezpochybnila ani listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaná konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v dané lhůtě nevyjádřila), soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je 10 000 Kč, a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o. s. ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti. Smlouvou o zápůjčce ze dne 30. 4. 2015 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou uvedenou smlouvu, na jejímž základě jí půjčil peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 255 Kč, splatnost byla ujednána na 16. 5. 2015, zároveň byla právním předchůdcem žalobkyně dne 30. 4. 2015 vystavena faktura [číslo] znějící na částku 1 500 Kč a se splatností dne 16. 5. 2015. Zápůjčka byla žalované vyplacena na číslo bankovního účtu [bankovní účet] spolu s variabilním symbolem [číslo] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 došlo k postoupení pohledávek právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2018. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 4. 2020 bylo prokázáno, že žalovaná nehradila požadovanou jistinu řádně a včas a že jej žalobkyně upomínala o úhradě dluhu před podáním žaloby. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. V této věci bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu citovaného ustanovení § 2390 OZ, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně jakožto zapůjčitel poskytl žalované jakožto vydlužiteli peněžitou zápůjčku ve výši 1 500 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do data splatnosti 16. 5. 2015. Vycházejíc z tvrzení žalobkyně a žalobkyní poskytnutých důkazů bylo prokázáno, že žalovaná svou povinnost vyplývající ze smlouvy porušila, když zápůjčky žalobkyni nevrátila v ujednané lhůtě. V průběhu řízení se žalovaná ve věci nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nesporovala, a tudíž ani netvrdila, že by jí uvedený dluh nevznikl nebo jej již zcela nebo zčásti uhradila. Soud proto vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a ze žalobkyní předložených důkazů a žalobě zcela vyhověl. Soud uložil žalované rovněž povinnost zaplatit žalobkyni ve smyslu § 1970 OZ úroky z prodlení v zákonné výši ze žalované částky ode dne následujícího po splatnosti stanovené ve smlouvě. Výše úroků z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 31. 3. 2022) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.