45 C 177/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], dříve [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel dne 16. 3. 2021 s žalovaným smlouvu o kontokorentu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do limitu 15 000 Kč. Nad tento limit žalovaný nesměl čerpat ničeho, neboť takové jednáním by bylo porušení smlouvy, jak si strany dohodly. Úrokovou sazbu poskytnutých peněžních prostředků si strany sjednaly na výši 19,90% p.a. Žalovaný však přestal plnit smluvené podmínky a dostal se do prodlení. Ke dni 14. 7. 2021, kdy došlo ze strany právního předchůdce žalobkyně k zesplatnění úvěru, činila celková dlužná částka 15 618,48 Kč. Pro případ prodlení žalovaného si smluvní strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Žalovaný však nadále ničeho nezaplatil. Dne 17. 12. 2021 byl smlouvou o postoupení pohledávek výše uvedený dluh žalovaného postoupen na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem. Na další výzvy žalobkyně žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a rovněž nezpochybnil listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně v žalobním návrhu a žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. v dané lhůtě nevyjádřil) soud postupoval podle § 115a o. s. ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] akceptace návrhu na uzavření této smlouvy z téhož dne soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o kontokorentu dne 16. 3. 2021, na základě které bylo žalovanému umožněno čerpat kontokorent do limitu ve výši 15 000 Kč, přičemž úrok za poskytnuté peněžní prostředky činil 19,90% ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k zajištění kreditního obratu na běžném účtu ve výši 25 % celkové výše kontokorentu, a to v období předchozích 3 měsících. Dále smluvní strany sjednali povinnost zaplatit žalovaným celý kontokorent, a to na žádost právního předchůdce žalobkyně. Tuto povinnost se žalovaný zavázal zaplatit do 30 dnů od takové žádosti. 5. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného soud zjistil, že žalobce nesplnil výše uvedenou podmínku o obratu stanovenou ve smlouvě. Z tohoto výpisu dále soud zjistil, že dluh ke dni 13. 7. 2021 činil 15 618,48 Kč. 6. Z přípisu právního předchůdce žalobkyně ze dne 6. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni. 7. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, který je shodný s uvedenými skutkovými zjištěními, přičemž z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaný dlužnou částku uhradil, když ani on sám se k žalobě nevyjádřil a tuto žalobkyní tvrzenou skutečnost nesporoval. 8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že věřitel může celou pohledávku nebo i její část i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená včetně zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). 9. Soud v prvé řadě konstatuje, že má za to, že došlo k platnému postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně za žalovaným, pročež uzavřel, že žalobkyně je v dané věci aktivně legitimována. 10. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému čerpat kontokorent do limitu ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaný se ve smlouvě zavázal k zajištění kreditního obratu na běžném účtu ve výši 25 % celkové výše kontokorentu, a to v období předchozích 3 měsících. Úrok za poskytnuté peněžní prostředky činil 19,90% ročně. Žalovaný přečerpal smluvený kontokorent, když zůstatek na jeho účtu k 13. 7. 2021 činil mínus 15 618,48 Kč. Žalovaný se ve smlouvě pro případ svého prodlení zavázal zaplatit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení z dlužné jistiny. 11. Soud smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr. Soud má dále za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni nevrátil zpět. 12. Protože žalovaný neplnil řádně a včas, jak se k tomu smlouvou zavázal, a dostal se do prodlení ve smyslu § 1968 o. z., vznikl žalobkyni mimo nároku na sjednanou smluvní pokutu také nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto přiznal žalobkyni žádané nároky v plné výši. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 425,16 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.