46 C 165/2021 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl v procesním postavení žalovaného účastníkem řízení vedeného Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 20 C 294/2015, zahájeného dne 6. 10. 2015 a pravomocně skončeného dne 21. 4. 2021. Délka řízení tak byla nepřiměřená a žalobci vznikla nemajetková újma, za kterou mu náleží zadostiučinění v penězích. Zadostiučinění však žalobce požaduje pouze za dobu od 6. 10. 2015 do 10. 10. 2020. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne 10. 11. 2021. Žalovaná konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). Naříkané řízení bylo vedeno o částku 2 964 Kč, jedná se tak o bagatelní částku, jež není ve vztahu k žalobci existenční a jako taková není předmětem řízení natolik významným, aby odůvodňovala zadostiučinění nemajetkové újmy z nepřiměřené délky řízení v penězích. 3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 5. Žalobce se podáním ze dne 13. 11. 2020 obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem, kterým mu byla způsobena nemajetková újma, kterou vyčíslil částkou 60 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení před Okresním soudem v Olomouci, sp. zn. 20 C 294/2015, jak je patrné z jeho podání nazvaného Návrh na přiznání náhrady nemajetkové újmy z důvodu odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci – uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč. 6. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 10. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. V postupu Ústavního soudu bylo shledáno období nečinnosti od obdržení ústavní stížnosti ode dne 16. 5. 2016 do vydání nálezu dne 1. 6. 2020. V důsledku nečinnosti Ústavního soudu je celková délka posuzovaného řízení nepřiměřená. Předmětem posuzovaného řízení byl nárok vůči žalobci na zaplacení částky 2 964 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k bagatelní částce žalovaná uzavřela, že řízení nebylo pro žalobce natolik významným, aby jeho nepřiměřená délka odůvodňovala přiznání peněžního zadostiučinění. 7. Ze spisu Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 20 C 294/2015, soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: dne 6. 10. 2015 byla žalobcem [jméno] [příjmení] insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba] v likvidaci podána žaloba na [celé jméno žalobce] o zaplacení částky 2 964 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení učinil úkon spočívající v zadání pokynu k převodu finančních prostředků z účtu dlužníka ve prospěch žalovaného, který byl v rozporu se zákonným omezením stanoveným v § 111 insolvenčního zákona dne 12. 11. 2015 byl vydán platební rozkaz, který byl žalovanému doručen dne 9. 12. 2015 dne 16. 12.2015 podal žalovaný proti platebnímu rozkazu odpor dne 17. 12. 2015 byl odpor žalovaného zaslán žalobci dne 27. 1. 2016 bylo nařízeno jednání na 18. 3. 2016 dne 18. 3. 2016 se konalo jednání, při němž bylo přednesena žaloba, obrana, sděleny výsledky přípravy jednání, provedeno dokazování, bylo dáno poučení dle § 118b odst. 1 o.s.ř. a 119a odst. 1 o.s.ř., byly předneseny závěrečné řeči a jednání bylo odročeno na 22. 3. 2016 za účelem vyhlášení rozhodnutí den 22. 3. 2016 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil den 31. 3. 2016 byl rozsudek rozeslán účastníkům, tento rozsudek nabyl právní moci 31. 3. 2016 dne 31. 3. 2016 byl žalovaný vyzván, aby zaplatil České republice soudní poplatek za žalobu den 7. 4. 2016 žalovaný soudní poplatek uhradil dne 30. 5. 2019 byl spis vyžádán Ústavním soudem, současně mu byla předložena ústavní stížnost žalovaného k vyjádření ve lhůtě 1 měsíce dne 2. 6. 2020 soud obdržel vyrozumění Ústavního soudu o vyhlášení nálezu dne 9. 6. 2020 dne 10. 6. 2020 obdržel soud nález Ústavního soudu, dle kterého bylo rozsudkem porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na soudní ochranu dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ústavně zaručené právo stěžovatele vlastnit majetek podle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a rozsudek byl zrušen dne 25. 8. 2020 vznesl soud dotaz na žalobce, zda na žalobě trvá s ohledem na závěry Ústavního soudu dne 2. 10. 2020 bylo nařízeno jednání na 20. 10. 2020 dne 20. 10. 2020 se konalo jednání, k němuž se nikdo nedostavil, byla pouze čtena žádost zástupce žalobce o odročení a jednání bylo odročeno na 18. 11. 2020 dne 6. 11. 2020 bylo jednání z důvodu opatření proti pandemii COVID přeloženo na 10. 12. 2020 dne 10. 12. 2020 se konalo jednání, k němuž se nedostavil žalobce, ani jeho zástupce. Zástupkyně žalovaného omluvila neúčast žalovaného. Bylo čteno podání žalobce z aktuálního dne, přičemž soud měl za to, že věc nelze rozhodnout, a proto jednání odročil na 18. 1. 2021. dne 22. 12. 2020 vznesl soud dotaz na žalobce dne 21. 1. 2021 předložil žalovaný své vyjádření dne 29. 1. 2021 bylo nařízeno jednání na 22. 2. 2021 dne 22. 2. 2021 se konalo jednání, při němž bylo pokračováno v dokazování, přednesen závěrečný návrh žalované a žaloba byla zamítnuta dne 16. 4. 2021 byl rozsudek rozeslán účastníkům a nabyl právní moci dne 21. 4. 2021 8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 9. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který r