46 C 28/2022-53 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 193 200 Kč s příslušenstvím z titulu nezákonného rozhodnutí. Žalobkyně uvedla, že byla [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] stíhána pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku, které bylo zahájeno dne 5. 3. 2014 a ukončeno doručením usnesení o zamítnutí odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku dne 16. 3. 2021. Vydáním nezákonného rozhodnutí bylo zasaženo do práv žalobkyně, žalobkyně trpěla psychickými problémy, nespavostí, nervozitou a nevolností. Změnila z důvodu špatné pověsti původní pracoviště, nicméně její pověst se dostala až na nové pracoviště, což jí významně komplikovalo začlenění do pracovního kolektivu, hodnocení ze strany zaměstnavatele i postavení na pracovišti obecně. Při práci čelila psychickému traumatu a nepřiměřenému stresu. Trestní stíhání navíc trvalo 7 let. Žalobkyně se se svým nárokem obrátila na žalovanou, která základ nároku žalobkyně uznala a omluvila se, peněžité zadostiučinění ovšem neposkytla. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná současně vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně, když namítané trestní řízení, v němž žalobkyně vystupovala v procesním postavení obžalované, bylo pravomocně skončeno dne 3. 2. 2021, kdy bylo při veřejném zasedání konaném u [název soudu] vyhlášeno rozhodnutí čj. [číslo jednací], o zamítnutí odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu I. stupně. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci téhož dne. Právní zástupce žalobkyně se veřejného zasedání dne 3. 2. 2021 účastnil. Žalobkyně se tak dne [datum] dozvěděla výsledek trestního stíhání a následné doručení písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu je pro posouzení okamžiku skončení trestního stíhání bez významu. 3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 5. Žalobkyně se dne [datum] obrátila na žalovanou se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] v částce 140 000 Kč, poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 400 000 Kč a náhrady škody v podobě nákladů obhajoby ve výši 5 547 Kč, jak je patrné z jejího podání nazvaného Žádost o náhradu újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. Přípisem ze dne 22. 3. 2021 žalovaná potvrdila přijetí žádosti dne 18. 3. 2021. 6. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 9. 2. 2022 je patrné, že žalovaná shledala nárok žalobkyně důvodný co do náhrady škody ve výši 5 547 Kč v podobě nákladů obhajného a poskytla přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání ve výši 70 000 Kč. Co se týká posouzení nemajetkové újmy za trestní stíhání, žalovaná s ohledem na vydaný zprošťující rozsudek konstatovala, že naříkané trestní řízení bylo nezákonné, a za toto trestní stíhání se žalovaná žalobkyni omluvila. Konstatování a omluvu považuje žalovaná za odpovídající odškodnění, nárok na poskytnutí zadostiučinění za důvodný nepovažuje. 7. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že: -) dne [datum] bylo zahájeno usnesením trestní stíhání žalobkyně a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako obviněných ze spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 odst. 2 trestního zákoníku, kdy měli jinému z nedbalosti způsobit těžkou újmu na zdraví proto, že měli porušit důležitou povinnost vyplývající z jejich zaměstnání. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne [datum] -) dne [datum] se konalo hlavní líčení, při kterém byly provedeny listinné důkazy, znalecký posudek, předneseny závěrečné řeči a vynesen zprošťující rozsudek. Tento byl účastníkům rozeslán dne [datum] a nabyl právní moci [datum] -) dne [datum] se v neprospěch obžalovaných odvolala státní zástupkyně -) dne [datum] byla státní zástupkyně vyzvána k odstranění vad odvolání -) dne [datum] státní zástupkyně odvolání doplnila -) dne [datum] byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o odvolání -) dne [datum] bylo nařízeno veřejné zasedání na [datum] -) dne [datum] se konalo veřejné zasedání, při němž bylo odvolání státní zástupkyně proti rozsudku [název soudu] zamítnuto. Žalobkyně se tohoto veřejného zasedání neúčastnila, přítomen byl však její obhájce -) dne [datum] byl spis vrácen soudu I. stupně. Usnesení bylo účastníkům rozesláno dne [datum] a nabylo právní moci dne [datum]. 8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem (dále jen„ zákon“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 32 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět mohla. 9. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobkyně nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím. 10. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalo