47 C 279/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 05. 10. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 715,55 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobu odůvodnila žalobkyně tak, že žalovaný byl na základě této smlouvy odběratelem zemního plynu dodávaného žalobkyní v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného], že za období od 4. 3. 2021 do 1. 3. 2022 žalovaný neuhradil ve lhůtě splatnosti celkem částku 17 715,55 Kč, vyúčtovanou na základě faktury [číslo] splatné dne 29. 3. 2022. Žalovaný byl upomínán k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 13. 7. 2022, přičemž žalobkyně v jejím rámci požadovala uhradit také úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 604 Kč. Žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši 17 715,55 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a náhradu nákladů řízení. 2. Ve věci bylo dne 8. 11. 2022 rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, kterým soud mimo jiné žalovanému ve smyslu ust. § 114b o.s.ř. uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu písemně v listinné nebo v elektronické podobě vyjádřit ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem. Ve vyjádření je žalovaný povinen uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu. Uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé (o její části nebo o jejím základu) rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 1 o. s. ř.). Jestliže žalovaný nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. K vyjádření musí připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává. 3. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu dne 11. 11. 2022 včasný odpor, v rámci kterého se ve věci vyjádřil tak, že souhlasí s tím, že je k úhradě dlužné částky povinen. Dále žalovaný uvedl, že vzhledem ke své ne příliš dobré finanční situaci neměl možnost dluh splácet a ani nyní nemůže celou částku uhradit najednou, a proto navrhuje úhradu dlužné částky ve splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně. 4. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen z části, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání jen, navrhne-li to žalobce. Podle odst. 3 citovaného ustanovení, rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle odst. 4 citovaného ustanovení jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 5. Na základě shora uvedených skutečností je zřejmé, že se žalovaný ve věci samé vyjádřil tak, že nárok uplatněný proti němu v žalobě uznal. Za této situace soud postupoval podle citovaného § 153a odst. 1 o. s. ř. a o žalobě rozhodl rozsudkem pro uznání. Povinnost zaplatit zákonné úroky z prodlení plyne z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jejich výše byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Pokud jde o požadavek žalovaného, aby soud stanovil, že může plnit dlužnou částku ve splátkách ve výši 4 000 Kč/měsíc ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., tomu soud nevyhověl z důvodu, že dlužná částka byla splatná již od 29. 3. 2022 a žalovanému nic nebránilo v tom, aby od tohoto data na dlužnou částku plnil každý měsíc i nižší splátky než navrhuje, avšak žalovaný nehradil ničeho. Za dobu jeho prodlení by již dlužná částka byla dávno uhrazena, pokud by plnil ve splátkách, jak navrhuje. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení, jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch a současně doložila, že žalovanému zaslala ve smyslu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. výzvu k plnění v požadované výši. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby á 300 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby tj. ve výši 600 Kč, 2x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 100 Kč tj. ve výši 200 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky a daň z přidané hodnoty ve výši 168 Kč (21%), jíž je zástupce žalobkyně plátcem. Dále náklady řízení představují náhradu hotových výdajů ve výši 100 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a) a ust. § 2 odst. 1 vyhl. [číslo] o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (1 úkon po 100 Kč – sepsání výzvy k plnění).