48 C 21/2022-74 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 541 000 Kč coby náhrady nemajetkové újmy způsobené jednak nezákonným rozhodnutím, na jehož základě byla omezena osobní svoboda žalobce, za což požadoval 381 000 Kč a jednak nepřiměřenými průtahy v trestním řízení vedeným u Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] pod sp.zn. 61 T 3/2014, za což požadoval 160 000 Kč. Žalobce uvedl, že usnesením policejního orgánu ze dne 21.11.2012, č.j. KRPT-212007-50/TČ-2012-070373, bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu obecného ohrožení z nedbalosti dle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku. Dne 2.10.2013 pod č.j. KRPZ-100490-2900/TČ-2012-150081-RMA, bylo policejním orgánem zahájeno trestního stíhání žadatele ze spáchání zvlášť závažného zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2, písm. c), d), odst. 3 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit rozšířeným popisem skutku oproti již citovaného usnesení o zahájení trestního stíhání později překvalifikovaného na tento zvlášť závažný zločin. Dne [datum] byla podána na žalobce obžaloba u Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], který rozsudkem ze dne 2.2.2017, č.j. 61 T 3/2014-2398, uznal žalobce vinným zvlášť závažným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 trestního zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 5 let a 4 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a dále trest zákazu činnosti na dobu 5 let. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14.3.2019, č.j. 5 To 29/2017-2894, napadený rozsudek částečně zrušil a sám nově rozhodl o vině žalobce tak, že spáchal zvlášť závažný zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku a nově mu uložil trest odnětí svobody na 4 roky a 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a rovněž trest zákazu činnosti na dobu 5 let. Trest odnětí svobody ve výměře 4 let a 6 měsíců nastoupil žalobce dne [datum] a zároveň dne [datum] podal proti zmíněnému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.3.2020, č.j. 3 Tdo 1206/2019-3283 byly rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14.3.2019, č.j. 5 To 29/2017-2894, a rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], ze dne 2.2.2017, č.j. 61 T 3/2014 zrušeny a téhož dne, tedy [datum], byl žalobce propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Po provedeném novém hlavním líčení u Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], byl dne 11.6.2020 pod č.j. 61 T 3/2014-3618 vyhlášen rozsudek, který uznal žalobce vinným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle ustanovení § 157 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let podmíněně odložený na zkušební dobu 4 let a rovněž zákaz činnosti na dobu 4 let. Z podnětu odvolání žalobce rozhodl Vrchní soud v Olomouci dne 27.1.2021 rozsudkem pod č.j. 5 To 72/2020 – 3804 tak, že napadený rozsudek zrušil a sám nově rozhodl o vině žalobce a to přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a nově mu uložil trest odnětí svobody ve výměře 20 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 3 let a rovněž i trest zákazu činnosti na dobu 3 let. I proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci si žalobce podal k Nejvyššímu soudu dne [datum] dovolání, o kterém ke dni podání žaloby nebylo rozhodnuto, nicméně i tak je zjevné, že žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody od [datum] do [datum], tedy 254 dnů, a to na základě rozsudku obecných soudů, které byly z podnětu dovolání žalobce zrušeny a následně mu již byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 20 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 3 let. Nemajetkovou újmy způsobenou nezákonným výkonem trestu odnětí svobody žalobce vyčíslil na 381 000 Kč, kdy požaduje 1 500 Kč za každý den výkonu trestu. Dále se žalobce domáhal odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenými průtahy v jeho trestním řízení, které započalo dne [datum] a bylo pravomocně skončeno dne [datum], tedy trvalo více jak 8 let a žalobce tuto nepřiměřenou délku trestního řízení po celou dobu ničím nezavinil. Byl po celou dobu ohrožen výraznou trestní sazbou, přičemž strávil na základě nezákonného rozhodnutí soudu 254 dnů ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce požaduje 20 000 Kč za každý rok trestního řízení, celkem tedy 160 000 Kč. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že oba nároky uplatnil dne [datum], přičemž žalovaná v šestiměsíční lhůtě nárok žalobce neprojednala. 2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní oba nároky předběžně uplatnil dne [datum]. Žalovaná reagovala stanoviskem, přičemž nároky žalobce neshledala důvodnými. K tvrzené nemajetkové újmě způsobené nezákonnými rozhodnutími žalovaná učinila nesporným, že v trestním řízení byla vydána nezákonná rozhodnutí, na jejichž základě žalobce zčásti vykonal trest odnětí svobody ve věznici v Ostravě – [obec], a to v době od [datum] do [datum]. Současně však žalovaná vznesla námitku promlčení tohoto nároku, k čemuž dále uvedla, že žalobce byl propuštěn z věznice dne [datum]. Tímto dnem se tak dověděl o vzniku nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným omezením osobní svobody v důsledku nezákonných rozsudků trestních soudů I. a II. stupně. Šestiměsíční promlčecí lhůta tak žalobce uplynula dne [datum], přičemž žádost o odškodnění byla podána u žalované až dne [datum]. Žalovaná vyšla z toho, že počátek běhu promlčecí lhůty není vázán na konec řízení jako u zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. K tvrzené nemajetkové újmě způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení žalovaná po stručné rekapitulaci uvedla, že celkovou délku trestního stíhání žalobce lze hodnotit jako nepřiměřenou, kdy v řízení došlo k průtahům v rámci druhého odvolacího řízení. Žalovaná však shledala, že není namístě odškodnit žalobce v penězích proto, že trestní řízení skončilo pro žalobce odsuzujícím rozsudkem, když žalobce byl shledán vinným ze spáchání trestného činu. Žalobce si tak zahájení a průběh řízení způsobil sám svým protiprávním jednáním. Uznání viny a odsouzení je okolností, která zpochybňuje vznik nemajetkové újmy. Pravomocně odsouzenému pachateli trestného činu nemůže v jeho osobností sféře vzniknout žádná citelná újma v důsledku nepřiměřené délky trestního stíhání s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.3.2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009 a další judikaturu tohoto soudu. ESLP v takových případech považuje za postačující zadostiučinění konstatováním porušení práva s poukazem na rozsudek ESLP ve věci Szeloch proti Polsku či rozsudek senátu třetí sekce ESLP ze dne 2. 8. 2000, ve věci Cherakrak proti Francii, stížnost č. 34075/96). S ohledem na uvedené žalovaná konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku trestního řízení vedeného před Krajským soudem v Brně, pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 3/2014 a dospěla k závěru, že toto uvedené konstatování je dostačující formou satisfakce možné nemajetkové újmy bez náhrady v penězích. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta. 3. V replice ze dne [datum] na vyjádření žalované žalobce uvedl, že nesouhlasí s názorem žalované, že nárok na odškodnění za nezákonný výkon trestu odnětí svobody je promlčen, neboť žalovaný chyběn stanovila počátek běhu promlčecí lhůty. Poté, co byl žalobce z věznice propuštěn, trestní řízení pokračovalo až do [datum], kdy bylo pravomocně skončeno druhým rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci. Tímto dnem počala běžet promlčecí doba. Žalobce dále nesouhlasil s názorem žalované, že za nepřiměřenou délku trestního řízení je postačující satisfakcí konstatování porušení práva, neboť je pravomocně odsouzeným pachatelem trestného činu. Toto tvrzení žalované je v rozporu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 24.11.2016 sp.zn. II. ÚS 1686/16-1, žalobce tvrdil, že názor žalované oporu v citované judikatuře ESLP nemá. Přesto, že řízení skončilo pro žalobce odsuzujícím rozsudkem, nelze mu odepřít peněžní odškodnění. Žalobce setrval na podané žalobě v plném rozsahu. 4. Žalobce dále k předběžné písemné výzvě soudu podle § 118a o.s.ř. doplnil skutková tvrzení k nemajetkové újmě v souvislosti s vykonaným trestem odnětí svobody. Žalobce uvedl, že k dopadům došlo jak ve sféře jeho psychiky, tedy i duševního zdraví, tak i ve sféře jeho fyzického zdraví a rovněž ve sféře společenské, rodinné a pracovní. Od začátku trestního řízení vůči žalobci se mu jeho život otočil o 180 stupňů. Byl OSVČ, podnikal v oboru nákup prodej, měl 2 obchody, které fungovaly, a rovněž začínal podnikatelskou činnost v oboru zámečnictví. Jeho r