12 C 121/2020-36 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy na základě ustanovení § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 23 odst. 1 písm. b) a § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Na základě Zřizovací listiny v platném znění je žalobkyně oprávněna hlavním městem Prahou k odstraňování silničních vozidel (dále jen„ Vozidlo“) a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, hlídání. Dne 23. 5. 2017 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka] tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu č. 617859, který je přílohou tohoto podání. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozované žalobkyní. Odtah byl proveden podle ustanovení § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, jak je uvedeno v poli„ A“ přiloženého protokolu o odtahu vozidla. Žalobkyně si vyzvedla vozidlo dne 3. 4. 2019. Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní stanoví příslušné nařízení hlavního města Prahy v platném znění (přiloženo k žalobě). Cena za odtah je tedy určena dle nařízení platného a účinného v den odtahu, parkovné je pak počítáno za každý započatý den vždy dle příslušného nařízení, které je v tento den platné a účinné. Žalobkyně se pokusila o kontakt s žalovanou a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, žalobkyni proto nezbývá jiná možnost než se domáhat svého nároku prostřednictvím příslušného soudu. Dluh žalované je tedy tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. pohledávka odpovídající období od 23. 5. 2017 do 3. 1. 2018 byla žalobkyni pravomocně přiznána elektronickým platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. EPR 1221/2018-6 ze dne 11. 1. 2018. Předmětem této žaloby je tak pohledávka za období následující – od 4. 1. 2018 do data vydání vozu dne 3. 4. 2019. Celková výše zbývající dlužné částky tedy činí 22 750 Kč. Žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky, posledně pak předžalobní upomínkou, ani poté však na svůj dluh ničeho neuhradila. 2. Žalovaná proti elektronickému platebnímu rozkazu podala odpor. Dále po skončení insolvence se vyjádřila, že úspěšně dokončila proces oddlužení, a proto by měla být osvobozena od dluhů a nárok žalobkyně zanikl. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud věc rozhodl podle § 115a o. s. ř., aniž jednání nařizoval. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto skutkovému závěru: Ze zřizovací listiny Správy služeb hl. m. Prahy ze dne 9. 7. 2013 má soud za prokázáno, že žalobkyně je oprávněna hlavním městem Prahou k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání. Z karty vozidla [registrační značka] má soud za prokázáno vlastnictví předmětného vozidla, které bylo předmětem odtahu ze strany žalované. Z předloženého nařízení o maximálních cenách ze dne 12. 2. 2013 ve spojení s výměrem MF č. 01/2013 za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti předložené ze strany žalobkyně dále vyplývají částky, které žalobkyně uváděla ve svých skutkových tvrzeních, pokud jde o částky odtahu vozidla, parkovného. Z protokolu o odtahu vozidla má soud za prokázáno skutková tvrzení ohledně odtahu vozidla. Žalobkyně žalovanou vyzývala k uhrazení dluhu (výzva k úhradě dluhu ze dne 30. 8. 2017, předžalobní upomínka ze dne 10. 6. 2020 – splnění povinnosti žalobkyně § 142a o.s.ř., doručenka). Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. [spisová značka], bylo prokázáno, že usnesením ze dne 7. 12. 2020 soud schválil oddlužení dlužníka (žalované) plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. V insolvenčním řízení dlužník zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojil v plné výši, a proto soud v usnesení ze dne 12. 1. 2023 vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem a zároveň byl dlužník osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, jakož i na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona). Soud nehodnotil elektronický platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 1. 2018, č. j. EPR 1221/2018-6, neboť toto dřívější soudní rozhodnutí nemá relevanci pro dokazování pro nynější rozhodování soudu. 5. Na základě shora uvedených listinných důkazů soud uvádí, že bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně je oprávněna ve znění zřizovací listiny k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, tedy i k odtahu vozidla ve vlastnictví žalované. Soud má za prokázané, že došlo k odtahu vozidla ve vlastnictví žalované a žalovaná takto vzniklý dluh nezaplatila. Žalovaná byla po splnění oddlužení osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení: 7. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. 8. Soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že podané žalobě nelze vyhovět, neboť s ohledem na shora citované rozhodnutí insolvenčního soudu se pohledávka žalobkyně za žalovanou stala naturální obligací, již nelze v rámci soudního řízení vymáhat („ pohledávka v neuhrazeném rozsahu nezanikla, leč věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat; v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat (pohledávka má povahu naturální obligace – srov. obdobně režim promlčených pohledávek ve smyslu § 100 odst. 1 věty třetí ObčZ (1964) a režim pohledávek ze sázek a her ve smyslu § 845 odst. 1 ObčZ (1964)). Ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka“ Rc 63/2011). Proto soudu nezbylo, než žalobu zamítnout. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení, jelikož žalovaná měla ve věci plný úspěch. Náhradu nákladů řízení představuje paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za provedené úkony (vyjádření k žalobě) ve výši 300 Kč za úkon podle, tj. celkem 300 Kč.