14 C 64/2023-32 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se shora nadepsanou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení částky 143 195,28 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 2. 8. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], s žalovaným smlouvu o povoleném debetu [číslo], na základě které mu poskytla kontokorentní úvěr ve výši 150 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s účtovanými poplatky. Úroková sazba činila 21,9 % ročně, součástí smlouvy byly obchodní podmínky banky. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, došlo k jeho zesplatnění ke dni 31. 8. 2022. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Dluh žalovaného se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 143 195,28 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 11 966,01 Kč za období od 1. 9. 2022 do 14. 9. 2022, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 570,20 Kč za období od 1. 9. 2022 do 14. 9. 2022. Pohledávka přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2022 uzavřené mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba] a následně smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 uzavřené mezi [právnická osoba] a.s. a žalobkyní. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu, žalovaný však na svůj dluh do dnešního dne neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 4. 8. 2011, návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu [číslo], akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zřídil žalovanému běžný účet č. [bankovní účet]. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 150 000 Kč formou povoleného debetu na běžném účtu žalovaného s úrokovou sazbou 21,9 % ročně. Žalovaný se zavázal udržovat na běžném účtu objem příchozích transakcí ve výši, která v měsíčním průměru za tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce, dosahuje nejméně jedné třetiny celkové výše úvěru. Neplnění této povinnosti představuje dle čl. X. závažnou skutečnost, pro kterou může banka v souladu s čl. XI. smlouvy prohlásit dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků za splatné. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr nepřetržitě nejdéle po dobu jednoho roku, smlouva o úvěru byla uzavřena na dobu neurčitou. Z dohody o ukončení poskytování kontokorentního úvěru/povoleného debetu ze dne 20. 2. 2019 vzal soud za prokázané, že se žalovaný a právní předchůdce žalobkyně dohodly na ukončení úvěrové smlouvy [číslo], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. 6. Z vyjádření banky, přehledu dat k žalovanému a údajů klienta – fyzická osoba k osobě žalovaného soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně prověřoval úvěryschopnost žalovaného. 7. Z výpisu z povoleného debetu soud zjistil, že záporný zůstatek na účtu žalovaného vedeného právním předchůdcem žalobkyně činí 143 195,28 Kč, úroky 11 966,01 Kč a zákonné úroky z prodlení 1 570,20 Kč. 8. Dle bodu 14.4. Všeobecných obchodních podmínek v případě odstoupení od smlouvy bankou z jakéhokoliv důvodu zasílá banka klientovi oznámení o odstoupení od smlouvy v písemné podobě, přičemž účinky odstoupení od smlouvy nastávají dnem, kdy bylo odstoupeni klientovi doručeno. 9. Z dopisu upozornění na neuhrazení dlužné částky ze dne 23. 8. 2022 se podává, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 kalendářních dnů. 10. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 uzavřené mezi [právnická osoba] a [anonymizováno] [právnická osoba] a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2022 uzavřené mezi [právnická osoba] a [anonymizováno] [právnická osoba] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupil na [právnická osoba], a.s. Z potvrzení úplaty ze dne 7. 10. 2022 soud zjistil, že úplata za postoupení byla uhrazena. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2022 a přehledu podacích čísel ze dne 20. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 1. 11. 2022 uzavřené mezi [anonymizováno] [právnická osoba] a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 22. 11. 2022 a seznamu obeslaných soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. 12. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 13. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splatit splácet se smluvním úrokem 21,9 % ročně. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně v souladu se smlouvou celý úvěr zesplatnil ke dni 31. 8. 2022 a požadoval uhrazení celého dluhu. Výše dluhu činila ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni 143 195,28 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Právní předchůdce žalobkyně následně pohledávku postoupil na [právnická osoba], [anonymizováno], která pohledávku dále postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. 14. Předmětnou věc soud posoudil podle následujících právních předpisů. 15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Dle § 2 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 513 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 20. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 21. Na základě shora uvedených skutečností a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný porušil základní povinnost, která pro něj z úvěrové smlouvy vyplývala, tedy splácet jednotlivé měsíční splátky. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, a tudíž ani netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni dluh zčásti či zcela uhradil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. V rámci dokazování taktéž bylo zjištěno, že žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, proto soud konstatuje, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena platně. Na základě uvedených skutečností soud proto žalobě zcela vyhověl. Soud uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z žalované částky dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 22. O náhradě nákladů řízení