14 C 92/2023-48 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 3. 5. 2023 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). Žalobkyně rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 31. 10. 2022 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 23. 5. 2013, v řízení byly několikaměsíční prodlevy mezi nařízenými jednáními a k pravomocnému skončení řízení došlo až dne 6. 5. 2022, tj. trvalo bezmála 9 let. Dle žalobkyně v řízení došlo k nepřiměřeným a neodůvodněným průtahům. Z těchto důvodu žalobkyně požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky pak ve výši poloviční, tj. celkem 160 000 Kč. Žalobkyně se se svým nárokem předběžně obrátila na žalovanou dne 31. 10. 2022. 2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že u ní žalobkyně předběžně svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 160 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] uplatnila dne 31. 10. 2022. Žalovaná na základě projednání její žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, za což poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 89 063 Kč. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení a dospěla k závěru, že předmětné řízení trvalo celkem 8 let a 11 měsíců, v řízení byla shledána nekoncentrovanost a určité prodlevy, zejména mezi nařizováním jednání a v souvislosti s rozhodováním o věcné příslušnosti. Žalovaná při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházela z částky 1 250 Kč za měsíc trvání řízení. Žalovaná následně přistoupila k ponížení základní částky o 25 % z důvodu složitosti řízení, přičemž uvedla, že řízení bylo složité po stránce skutkové a procesní, bylo provedeno rozsáhlé dokazování, znalecké zkoumání a značné množství listinných důkazů. Soud se zabýval otázkou věcné příslušnosti, započtení, mezi účastníky probíhalo mimosoudní jednání. Ve věci rozhodovaly soudy na dvou stupních soudní soustavy. Na délce řízení se dle žalované podíleli také účastníci řízení, kteří aktivně využívali opravné prostředky. Význam řízení pro žalobkyni hodnotila žalovaná jako běžný. 3. Podáním ze dne 27. 7. 2023 žalobkyně potvrdila, že dne 14. 7. 2023 od žalované obdržela zadostiučinění ve výši 89 063 Kč a v této výši vzala svou žalobu zpět. Žalobkyně se však neztotožnila s výši přiznaného zadostiučinění, neboť má za to, že délka posuzovaného řízení byla extrémně dlouhá, pročež by měla být výše zadostiučinění stanovena na horní hranici finančního rozmezí, tj. 20 000 Kč. Žalobkyně nesouhlasila ani s ponížením základní částky zadostiučinění o 25 % z důvodu složitosti řízení. K tomuto uvedla, že složitost posuzovaného řízení nikterak nevybočovala z obvyklého průběhu soudních řízení, bylo prováděno obvyklé dokazování. Průtahy v řízení byla dle žalobkyně způsobeny převážně velkými prodlevami při nařizování jednání, změnou soudce a částečně chybným postupem soudu při výslechu svědků. Žalobkyně dále vytknula žalované, že při výpočtu částky přiměřeného zadostiučinění nevzala v potaz fakt, že sjednocující stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn Cpjn 206/2010 je ze dne 13. 4. 2011, přičemž kumulativní inflace za uplynulé období činí více jak 50 %. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní soud v souladu s citovanými ustanoveními řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. (výrok I.) 6. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu Obvodního soudu pro Prahu 5 v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] u žalované dne 31. 10. 2022 s tím, že žalovaná žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 89 063 Kč. 7. Soud dále postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl, aniž by nařídil ústní jednání, neboť oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasili a ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů. 8. Soud provedl dokazování spisem Obvodního soudu pro Prahu 5 vedeným pod sp. zn. [spisová značka]. Z tohoto spisu se podává, že dne 23. 5. 2013 podala zdejší žalobkyně žalobu na zaplacení částky 2 883 529,80 K s příslušenstvím představující úhradu části ceny díla a smluvní pokutu za pozdní úhrady plateb. Dne 13. 6. 2013 byla žalobkyně vyzvána k úhradě soudního poplatku a k doložení důkazů. Žalobkyně uhradila soudní poplatek dne 17. 6. 2013 a dne 18. 6. 2013 doplnila žalobu a označila důkazy. Dne 1. 7. 2013 soud vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě ve lhůtě 30 dnů, přičemž výzvu se žalovanému podařilo doručit až dne 28. 8. 2023. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 23. 9. 2013 a dne 21. 10. 2013. Dne 18. 10. 2013 soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili k věcné příslušnosti soudu, a spis byl dne 7. 11. 2013 předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Usnesením ze dne 1. 9. 2014 vrchní soud rozhodl, že ve věci jsou věcně příslušné okresní soudy a věc byla dne 15. 9. 2014 vrácena soudu prvního stupně. Dne 12. 11. 2014 byla žalobkyně vyzvána, aby se vyjádřila k vyjádření žalovaného, žalobkyně se vyjádřila dne 15. 12. 2014. Toto vyjádření bylo dne 20. 1. 2015 zasláno k vyjádření žalovanému, který se vyjádřil dne 5. 2. 2015. Dne 18. 2. 2015 bylo ve věci nařízeno jednání na den 12. 5. 2015, kdy jednání proběhlo, byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na den 15. 9. 2015 za účelem doložení dalších důkazů. Při jednání uplatnil žalovaný svou pohledávku za žalobkyní k započtení, byl vyslechnut svědek a jednání bylo odročeno na den 19. 1. 2016. Při jednání byl vyslechnut svědek a jednání bylo odročeno na 10. 5. 2016, kdy byl vyslechnut svědek a účastník řízení a jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na neurčito. Dne 28. 7. 2016 soud vyzýval žalobkyni ke sdělení dalšího procesního postupu, který žalobkyně avizovala při jednání, dne 6. 9. 2016 soud urgoval sdělení a dne 13. 9. 2016 žalobkyně navrhla vyhotovení znaleckého posudku. Přípisem ze dne 5. 10. 2016 byla žalobkyně vyzvána k zaslání otázek na znalce, výzvě soudu žalobkyně vyhověla dne 20. 10. 2016. Dne 4. 11. 2016 soud vyzval žalovaného k předložení otázek na znalce, které žalovaný předložil dne 24. 1. 2017. Usnesením ze dne 24. 2. 2017 soud vyzval účastníky ke sdělení jména mediátora a usnesením ze dne 3. 4. 2017 soud jmenoval ve věci mediátora a řízení přerušil na dobu tří měsíců. Dne 3. 5. 2017 sdělila ustanovená mediátorka, že účastníci se dohodli na pokračování v mediačních jednání, přičemž dne 18. 5. 2017 mediátorka sdělila, že k dohodě nedošlo. Usnesením ze dne 30. 8. 2017 soud ve věci ustanovil znalce k vyhotovení znaleckého posudku ve lhůtě 90 dnů a spis byl dne 4. 10. 2017 zaslán znalci. Dne 9. 1. 2018 znalec požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení znaleckého posudku do 31. 1. 2018, následně do 12. 2. 2018. Znalecký posudek byl zaslán soudu dne 26. 2. 2018. Žalobkyně se ke znaleckému posudku vyjádřila dne 27. 3. 2018, žalovaný den 26. 4. 2018. Dne 7. 5. 2018 bylo ve věci nařízeno jednání na den 9. 10. 2018, při jednání byl vyslechnut zástupce znaleckého ústavu a jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na den 6. 3. 2019. Při jednání byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na den 11. 6. 2019, kdy jednání proběhlo, byl vyslechnut účastník řízení a jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na den 6. 11. 2019. Při jednání byl vyslechnut svědek a jednání bylo odročeno na den 10. 3. 2020 za účelem dalšího dokazování, a to výslechu svědka, který proběhl a jednání bylo odročeno na den 20. 5. 2020, kdy byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno za účelem dokončení dokazování na den 6. 10. 2020 a následně na den 12. 3. 2021, kdy byly předneseny závěrečné řeči a vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Soudce následně žádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku nejdříve do 11. 5. 2021, následně do 9. 6. 2021 z důvodu pracovní vytíženosti. Rozsudek byl účastníkům rozeslán dne 9. 6. 2021, dne 22. 6. 2021 podala žalobkyně odvolání do rozsudku. K výzvě soudu ze dne 25. 6. 2021 žalobkyně uhradila dne 2. 7. 2021 soudní poplatek za odvolání a dne 1.