20 C 50/2021-169 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnost činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“ nebo„ OdpŠk“) vzniklou v příčinné souvislosti s trestním stíháním, které proti němu bylo vedeno v rámci trestního řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“). Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 18. 3. 2019 pro skutek právně kvalifikovaný jako zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) trestního zákoníku spáchaný formou organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. V době před zahájením trestního stíhání byl žalobce opakovaně předvolán policejním orgánem k podání vysvětlení ve dnech 28. 2. 2017, 30. 8. 2017 a 21. 2. 2019. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal žalobce stížnost dne 22. 3. 2019 doplněnou podáním ze dne [datum], o které pak rozhodl státní zástupce [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] ze dne [datum] tak, že stížnost zamítl. Následně dne [datum] byla podána obžaloba k [název soudu], který usnesením ze dne [datum] trestní stíhání žalobce podle § 188 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastavil, a to protože skutek popsaný orgány činnými v trestním řízení nebyl trestným činem a nebyl dán důvod pro postoupení věci. Proti tomuto usnesení podal dne 8. 8. 2019 státní zástupce stížnost a [název soudu] usnesením ze dne [datum] stížnosti vyhověl a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 21. 11. 2019 [název soudu] zprostil žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Odvolání státního zástupce podané v neprospěch žalobce proti uvedenému rozsudku bylo usnesením [název soudu] ze dne [datum] podle § 256 trestního řádu zamítnuto jako nedůvodné. Tohoto dne byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby. Dne 11. 11. 2020 podal žalobce dle § 14 zákona u žalované uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a požadoval zaplacení částky 50 000 Kč. Dne 23. 3. 2021 bylo žalobci doručeno stanovisko žalované, která konstatovala nezákonnost trestního stíhání žalobce, vyslovila omluvu, ale nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích nebyl žalobci přiznán. Žalobce proto požaduje zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, ohledně zásahu do morální sféry osobnosti žalobce uvedl, že zcela ztratil důvěru v Policii České republiky a státní zastupitelství, v průběhu trestního řízení cítil tlak na to, aby byl za každou cenu odsouzen, tuto jeho myšlenku potvrzoval i postup orgánů činných v trestním řízení, zejména v přípravném řízení, a toto přesvědčení nabyl zejména proto, že byl orgány činnými v trestním řízení opakovaně předvolán k podání vysvětlení, žalobce vypovídal, uvedl všechny nezbytné skutečnosti k prokázání toho, že se nedopustil ničeho nezákonného, přesto však bylo zahájeno jeho trestní stíhání. Trestní stíhání se velmi negativním způsobem podepsalo na zdravotním stavu žalobce, který v průběhu trestního stíhání trpěl velkým stresem, nespavostí, častými nenadálými změnami nálad, nechutenstvím, celkovou apatií, silnými pocity beznaděje a úzkosti, nemohl spát, nespavost řešil užíváním prášků na poruchy spánku, občas se uchyloval i k alkoholu, v současné době pravidelně užívá léky na vysoký tlak, které užívá celé 4 roky a během trestního řízení mu muselo být dávkování navýšeno. Trestní stíhání také působilo silné rodinné komplikace. Na žalobce doléhala skutečnost, že se trápí jeho blízcí a přátelé, což si dával za vinu, a vedení trestního řízení zhoršilo vztahy mezi žalobcem a ostatními rodinnými příslušníky, jakož i přáteli, které tak byly nenávratně narušeny, přestože žalobce vynaložil veškeré úsilí k tomu, aby dobré vztahy udržel. Cítil, že především jeho nejbližší rodina si v jeho přítomnosti připadá jako přítomnosti lháře, zloděje a podvodníka. Zároveň se zhoršily vztahy s tchánem a tchýní, kteří mu dali jasně najevo, jak se ohledně celé situace cítí a co si o něm myslí. Rozpor zapříčinil vyhrocenou situaci mezi žalobcem a jeho manželkou, která má se svými rodiči dobrý vztah. Také se velmi zhoršily vztahy mezi žalobcem a jeho dětmi, které jeho trestním stíháním velmi trpěly. Z hlediska pracovně ekonomického došlo k okamžitému snížení důvěry žalobce ze strany jeho spolupracovníků a obchodních partnerů, k omezení, v některých případech i k odmítnutí zakázek, což žalobce po finanční stránce značně poškodilo, pociťoval existenční krizi a jeho pracovní výkon se podstatně zhoršil především díky apatii a nechuti. Ztratil i zájem o uzavírání nových obchodů či řešení těch starších. Žalobce proto požaduje zaplacení částky 50 000 Kč, což je přibližně 3 571 Kč za každý započatý měsíc vedení trestního stíhání na základě nezákonného rozhodnutí. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nesporovala, že u ní žalobce dne 11. 11. 2020 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění v částce 50 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného v rámci posuzovaného řízení. Žalovaná krátce zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že v případě žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, za které lze s ohledem na výsledek trestního řízení považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 3. 2019. Žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovila omluvu, což se vzhledem ke stavu věci jeví jako dostatečné, neboť tvrzená nemajetková újma musí být žalobcem dostatečně prokázána, což v tomto případě žalovaná neshledala. Žalobce byl trestně stíhán za majetkovou trestnou činnost, kde trestní sazba nepodmíněného trestu odnětí svobody se pohybuje 2-8 let, délka trestního stíhání činila rok a 2 měsíce a objektivně ji nelze hodnotit jako nepřiměřenou. Tvrzení o zásazích do osobní a pracovní sféry nebyla žalobcem dostatečně doložena, ani z trestního spisu nevyplývají. Žalovaná proto konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy doporučeným dopisem pokládá za dostatečné zadostiučinění za nemajetkové újmy, která žalobci trestním stíháním vznikla. Navrhla proto, aby soud žalobu zamítl. 3. Sporné tak mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání a žalobcem tvrzené dopady do jeho osobnostní sféry. 4. Ve věci bylo rozhodnuto zamítavým rozsudkem ze dne 1. 11. 2021, usnesením odvolacího soudu ze dne 26. 4. 2022 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen z důvodu, že soud I. stupně v situaci, kdy neměl za prokázané dopady do osobnostní sféry žalobce, měl o tomto žalobce poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. K dalšímu postupu odvolací soud uvedl, že je nezbytné se zabývat mírou, jakou se souběžně vedená trestní stíhání podílela na negativních zásazích do života žalobce, a provést srovnání s případy, které se v podstatných znacích shodují s věcí žalobce a v nichž bylo poskytnuto shodné zadostiučinění. 5. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce prostřednictvím právního zástupce dopisem ze dne 11. 11. 2020 adresovaným žalované požadoval zaplacení finančního zadostiučinění v částce 50 000 Kč a omluvu, to vše v souvislosti s trestním stíháním vedeným v rámci posuzovaného řízení, a to za vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaná v dopise ze dne 23. 3. 2021 adresovaným žalobci vyslovila omluvu za újmu na osobnostních právech způsobenou nezákonným rozhodnutím v podobě usnesení Policie ČR ze dne 18. 3. 2019, na jehož základě bylo proti žalobci nezákonně zahájeno a vedeno trestní stíhání v rámci posuzovaného řízení. Ve stanovisku ze dne 23. 3. 2021 adresovaném právnímu zástupci žalobce žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo v rámci přípravného řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 3. 2019, za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila a uvedla, že současně s tímto stanoviskem bude žalobci k jeho rukám zaslán omluvný dopis. 6. Ze spisu [název soudu], [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizováno 5 slov] [datum] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 8 slov] [stát. instituce], [stát. instituce] [obec a číslo], [ulice a číslo], [obec a číslo], [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], [ulice a číslo]. [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení]. [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova