25 C 56/2021-211 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] ke zdejšímu soudu domáhal určení, že žalovaná se dopustila diskriminace vůči žalobci, když vydanými mimořádnými opatřeními podrobila žalobce (jako osobu prokazatelně mající protilátky proti SARS COV2 COVID 19) povinnosti testování při návštěvě společenských, kulturních a jiných akcí a dále návštěv určitých provozoven na území České republiky, dále kterou se domáhal, aby bylo žalované zakázáno prostřednictvím mimořádných opatření ukládat povinnost prokazovat bezinfekčnost na SARS COV2 (COVID 19) prostřednictvím negativního výsledku testu, a to při návštěvě společenských, kulturních a jiných akcí a dále návštěvách určitých provozoven na území České republiky a zároveň, aby bylo žalované přikázáno umožnit žalobci návštěvu společenských, kulturních a jiných akcí a dále návštěvy všech provozoven na území České republiky za obdobných podmínek, jako osobám, které byly očkovány proti onemocnění SARS COV2 (COVID 19). Nakonec, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 80 000 Kč. Na základě návrh na rozšíření žaloby pak soud na ústním jednání [datum] připustil rozšíření žaloby ve vztahu k žalobnímu návrhu žalobce, a to z původně požadované částku 80 000 Kč na částku 100 000 Kč. 2. Žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou. Odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], ve kterém Nejvyšší správní soud řešil podobnou, nebo respektive stejnou situaci, kdy žalobce v daném řízení namítal, že je osobou s prokázanými protilátkami a že byl diskriminován vůči skupině osob, které byly očkovány nebo proti osobám s laboratorně prokázaným prodělaným onemocněním, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že k žádné diskriminaci nedošlo a že mimořádná opatření, která žalobce uvádí ve své žalobě, jsou postavena na vědeckých základech, řádně odůvodněna odkazy na doporučení Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv USA, dále na doporučení Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí, jinými slovy, že jak mimořádné opatření v [anonymizováno] bodu [číslo] [číslo jednací], tak mimořádné opatření [číslo jednací] nejsou diskriminační vůči osobám s proti viru SARS-CoV-2, kdy tedy tato mimořádná opatření jsou opřena o tehdejší vědecké poznatky. Dále žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], že žalobce ani nepodal návrh na zrušení předmětných mimořádných opatření podle § 13 pandemického zákona, ačkoli to tedy mohl udělat a v jiných případech mimořádných opatření, takový návrh opravdu podal, mám za to, že žalobce nepodáním návrhu na zrušení těchto mimořádných opatření dal vlastně najevo, že ty mimořádná opatření nevnímá jako škodlivá vůči sobě a natolik zasahující do jeho práv, že je vhodné je tímto návrhem odstranit nebo prohlásit za nezákonná. Dle vyjádření žalované pak z důvodu, že se žalobce dostupnými zákonnými prostředky proti mimořádným opatřením nebránil a nevyužil všech prostředků k ochraně svých práv, žalovaná dovozuje, že diskriminován nebyl. 3. Soud vyhodnotil uplatněný nárok i v souladu s právním názorem Městského soudu v Praze ve svém usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a v souladu s rozhodnutím zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., [číslo jednací], kde byla projednána obdobná žaloba proti totožné žalované, jako nárok uplatněný podle § 10 zákona č. 1098/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonu (dále jen„ antidiskriminační zákon“). Nejde tedy nárok uplatněný dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. 4. Z provedeného dokazování mimořádnými opatřeními žalované [číslo jednací] [spisová značka], vydané [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí] a [číslo jednací] [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] má soud za prokázané, že těmito žalovaná stanovila po dobu platnosti daných opatření kromě jiného podmínky pro vstup do některých vnitřních a venkovních prostor nebo pro účast na hromadných akcích nebo jiných činnostech, kdy vstup bych umožněn pouze osobám, které absolvovaly před danou akcí test na přítomnost viru SARS-Cov-2 s negativním výsledkem, byly očkovány nebo prodělaly laboratorně potvrzené onemocnění covid-19. 5. Z odpovědi ze dne [datum] poskytnuté žalovanou na základě žádosti o informaci dle zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a umístněné na jejich webových stránkách, má soud za prokázané, že žalovaná věcně odpověděla na dotazy týkající se nemoci covid-19. 6. Z odpovědi na žádost žalobce o vydání potvrzení o bezinfekčnosti vydané žalovanou dne [datum] adresované žalobci má soud za prokázané, že žalovaná žalobci detailně vysvětlila význam zjištění protilátek SARS-Cov-2 ve vztahu k nemoci covid-19 a ochraně proti jejímu šíření. 7. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, jak plyne z výše popsaného dokazování. Na základě návrhu žalobce pak soud prováděl i řadu dalších důkazů (např. certifikáty žalobce o provedených testech na covid-19 a výsledkové listy [právnická osoba], ze kterých bylo prokázáno, jakou výši protilátek měl žalobce v roce [rok] a že provedené testy byly negativní), které ale nejsou významné pro předmět řízení, proto je soud v odůvodnění nerozebírá. Stejně tak soud na jednání [datum], tedy již po koncentraci ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř., rozhodl, že další důkazy navrhované žalobcem týkající se řady dalších žalobcových tvrzení, které nebyly žalobcem uvedeny do momentu koncentrace řízení (např. tvrzení týkající se certifikace vakcín proti onemocnění covid-19, procesu jejich testování, vlivu vakcín na pozitivitu a negativitu očkovaných osoba atd.)., prováděny nebudou, neboť doposud provedené důkazy dostatečně ozřejmily skutkový stav, který je podstatný pro předmět řízení. 8. Soud v rámci právního posouzení zohlednil publikovanou judikaturu v obdobných věcech, tj. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]. 9. Při právním posouzení věci vyšel z ustanovení § 2 a § 3 zákona antidiskriminačního zákona. Chování žalované vůči žalobci v rozhodném období roku [rok] odpovídalo podmínkám stanoveným mimořádnými opatřeními obecné povahy [anonymizováno] ze dne [datum] a [datum], které zásadně všem osobám ukládala povinnost prokazovat se při vstupu do některých vnitřních a venkovních prostor a při účasti na hromadných akcích nebo jiných činnostech potvrzení/certifikáty o splnění podmínek v mimořádných opatřeních uvedených. Žalovaná se chovala právě dle těchto opatření. 10. Předpokladem závěru o přímé i nepřímé diskriminaci dle § 2 a § 3 antidiskriminačního zákona je protiprávnost chování. Žalovaná se však protiprávně nechovala, neboť se chovala v souladu s úpravou provedenou citovaným opatřením obecné povahy, vydaným žalovanou, coby příslušným orgánem státu, v souladu s § 69 odst. 1 písm. i), odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. 11. Právní stát je založen na zásadě presumpce správnosti a zákonnosti aktů orgánů veřejné moci, dokud není zákonem stanoveným způsobem takový akt veřejné moci odklizen (zrušen, změněn). K takovému odklizení či zrušení opatření obecné povahy nejsou povolány obecné soudy v civilním soudním řízení, ale soudy ve správním soudnictví, případně Ústavní soud. Jinými slovy, soudy v civilním soudnictví jsou povinny presumpci správnosti a zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci při výkonu soudnictví zásadně respektovat (pro případ individuálních veřejnoprávních aktů srov. § 135 odst. 2 o.s.ř.). Právní předpisy podzákonné povahy (obecně závazné právní předpisy) pak zásadně rovněž, nejsou-li v rozporu se zákonem či ústavním zákonem (jsou-li v mezích zákona). Takové posouzení soudy v civilním soudním řízení činí v rámci projednávání a rozhodování konkrétních věcí a v jejich rámci – při výkonu soudnictví coby jedné ze státních mocí. 12. Tím spíše jsou povinny se rozhodnutími orgánů veřejné moci, vydanými v rámci jejich působnosti, vybavenými presumpcí správnosti a zákonnosti, řídit („ soukromé“) fyzické a právnické osoby. To ostatně odpovídá potřebě zajištění fungování právního státu a lidské společnosti vůbec, potřebě právní jistoty, předvídatelnosti chování druhých i svého, zamezení anarchie. Stát a lidská společnost funguje na základě společenské smlouvy, za základ svého fungování má mj. princip právní jistoty, předvídatelného chování dle stanovených pravidel. Žalobce se v žalobě po žalované ve své podstatě domáhá, aby žalovaná posuzovala, vykládala a dokonce dotvářela předmětné opatření obecné povahy tak, že by do něj sama„ inkorporovala“ výjimku pro osoby s určitou výší protilátek, ačkoliv v tomto opatření v rozhodné době, kdy bylo účinné, žádná taková výjimka nebyla. Takový přístup by vedl k anarchii, popření fungování mechanismu státu, plnění jeho role. Jinými slovy, je-li vydáno rozhodnutí orgánu veřejné moci, jsou osoby – jeho adresáti (pro něž představuje jistý pokyn či