28 C 23/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 2

Předmětem řízení je zaplacení částky 2 295 Kč představující neuhrazené televizní poplatky za období od ledna 2021 do května 2022 ve výši 135 Kč měsíčně spolu se zákonným úrokem z prodlení, který žalobkyně vyčíslila za období od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou do dne podání žaloby na částku 220,47 Kč. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, neboť žalovaný jí dne [datum] uhradil částku 2 295 Kč. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení stran jistiny výrokem I. rozsudku zastavil. Předmětem řízení tak zůstalo příslušenství z jistiny v kapitalizované částce 220,47 Kč od [datum] do [datum]. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně v žalobě, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je 10 000 Kč, a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o. s. ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil televizní poplatky za období od ledna 2021 do května 2022 v celkové výši 2 295 Kč řádně a včas, dostal se za uvedenou dobu do prodlení. V souladu s § 1970 o. z. má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (za období od [datum] do [datum], které nárokovala); výše příslušenství v kapitalizované podobě pak odpovídá § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. a soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., když řízení stran jistiny bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného, který dlužnou částku uhradil po podání žaloby. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši podle § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 úkony á 100 Kč (podání žaloby a výzvu k plnění) a za 1 úkon á 300 Kč (zpětvzetí žaloby). Celkem soud na náhradě nákladů žalobkyni přiznal částku 900 Kč. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za odměnu za zastupování advokátem, neboť se v tomto případě nejedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Jelikož se v případě žalobkyně jedná o subjekt, který je financován z televizních poplatků stanovených zákonem a žalobkyně se tak na poli svého působení těší výsadnímu postavení, je na žalobkyni v určitých ohledech třeba klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12). Ve výše uvedené věci se jedná o spor o bagatelní částku, který není složitý právně ani skutkově, žalobkyně disponuje právním úsekem, a je tedy personálně vybavena pro řešení právních sporů. Pokud si žalobkyně zvolila možnost být v tomto sporu zastoupena advokátem, což je jejím právem, nelze za této situace na žalovaném spravedlivě žádat, aby žalobkyni takto vzniklé náklady řízení plně hradil (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. ÚS 195/11). Proto soud přiznal žalobkyni pouze právo na náhradu nákladů řízení představující zaplacený soudní poplatek a paušální náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka a nikoliv odměnu za zastupování advokátem.