28 C 51/2023-82 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním proti jeho osobě. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR, služba kriminální policie a vyšetřování, územní odbor [obec] ze dne [datum], čj. KRPU [číslo] bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro spáchání zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku, přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, oba spáchané ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Na základě podané obžaloby k Okresnímu soudu v Litoměřicích byla tímto soudem usnesením ze dne 12.1.2022, čj. 3 T 57/2020-468 věc postoupena k přestupkovému řízení Městského úřadu v Roudnici, neboť se nejednalo o trestný čin, ale o skutek, který mohl být posouzen jako přestupek proti občanskému soužití. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce si v souvislosti s trestním stíháním zvolil obhájce Mgr. [jméno] [příjmení], která vykonala v řízení úkony právní služby popsané v žalobě, při mimosmluvní odměně za jeden úkon právní služby 2 300 Kč (16 úkonů právní služby á 2 300 Kč, jeden úkon právní služby á 1 150 Kč a 17 režijních paušálů á 300 Kč), tj. ve výši 37 950 Kč, s náhradou cestovních výdajů (cestovné) ve výši 13 558,01 Kč a náhradou za promeškaný čas ve výši 2 800 Kč, tedy celkem žalobce vynaložil na nákladech obhajoby částku 54 308,01 Kč. Žalobce předběžně svůj nárok uplatnil u žalované dne [datum]. 2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala, že u ní žalobce předběžně dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 54 308,01 Kč. Žalovaná po projednání uvedeného nároku uhradila žalobci na náhradě nákladů obhajoby včetně náhrady cestovného a promeškaného času částku 43 708,01 Kč. Rovněž žalovaná nesporovala průběh trestního řízení tak, jak jej žalobce vylíčil ve své žalobě, tedy dospěla k závěru, že je ve věci dán odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení o trestního stíhání žalobce ze dne [datum]. Žalovaná pak mimosoudně zcela vypořádala nárok na cestovné, náhradu za promeškaný čas a náklady právního zastoupení vyjma úkonu ze dne [datum] – první porada s klientem, kdy tento úkon žalovaná hradila v rámci úkonu právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení, jež zahrnuje i první poradu s klientem. Jinak podle žalované byly úkony co do druhu a délky, jak je žalobce nárokoval v souladu s obsahem trestního spisu. Žalovaná však od data [datum], kdy došlo ke změně právní kvalifikace stran trestného činu ublížení na zdraví, kdy žalobce byl nadále trestně stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a nikoliv podle § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku vycházela u úkonů, které byly činěny po tomto datu ze sazby mimosmluvní odměny ve výši 1 500 Kč za úkon, nikoliv 2 300 Kč za úkon. 3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně svůj nárok na náhradu škody ve výši 54 308,01 Kč uplatnil u žalované dne [datum], přičemž žalovaná žalobci hradila částku 43 708,01 Kč, kdy nárok na cestovné a promeškaný čas cestou žalovaná hradila plně, tedy v žalobcem požadované výši. Dále žalovaná nesporovala skutečnost, že proti žalobci bylo usnesením Policie ČR zahájeno trestní stíhání dne [datum] pro zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1,3 trestního zákoníku pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Po podání obžaloby k Okresnímu soudu v Litoměřicích bylo tímto soudem dne [datum] vydáno usnesení, kterým byla věc postoupena podle § 222 odst. 2 trestního řádu k projednání Městskému úřadu v Roudnici nad Labem. Toto rozhodnutí nabyl právní moci dne [datum]. Rovněž nebylo mezi účastníky řízení v rozepři, že dne [datum] došlo v případě trestního stíhání žalobce ke změně právní kvalifikace a žalobce byl nadále stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, nikoliv již pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku. 4. S ohledem na skutečnost, že skutkové okolnosti sporu byly mezi účastníky řízení nesporné a soud je tak vzal za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., zůstalo předmětem právní posouzení ohledně výše sazby za jeden úkon právní služby po změně právní kvalifikace a rovněž tak právní posouzení stran úkonu právní služby ze dne [datum] (nikoliv co do jeho provedení). 5. Jelikož vzal žalobce svou žalobu podáním ze dne [datum] co do částky 43 708,01 Kč zpět, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran této částky výrokem I. rozsudku zastavil. 6. Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. 7. V souladu se soudní judikaturou zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 publikovaný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1991 (kdy tyto závěry jsou ostatně již notorietou, žalovanou plně reflektovanou a mezi účastníky řízení nespornou), má žalobce v souvislosti se shora popsaným zahájením trestního stíhání proti jeho osobě nárok na náhradu škody podle § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona, představující účelně vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí podle § 31 odst. 1 zákona. V posuzovaném případě je nezákonným rozhodnutím ve smyslu citovaných zákonných ustanovení usnesení Policie ČR ze dne [datum], čj. KRPU [číslo], kterým bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání a kdy trestní řízení skončilo na základě usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12.1.2022, čj. 3 T 57/2020-468, kterým byla věc postoupena Městskému úřadu v Roudnici nad Labem k přestupkovému řízení. 8. Pokud jde o sporný úkon právní služby ze dne [datum] nazvaný jako první porada s klientem, soud uvádí, že do úkonu převzetí a příprava zastoupení z téhož data je třeba ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, samozřejmě začlenit i první poradu s klientem, která v daném případě představuje seznámení se s věcí a přípravu zastoupení. V tomto směru tedy žalovaná postupovala správně, pokud první poradu s klientem zohlednila v rámci úkonu převzetí a příprava zastoupení ze dne [datum] a již samostatně tento úkon hradila. 9. Stran rozporu částky představující mimosmluvní odměnu za jeden úkon právní služby po změně právní kvalifikace, soud uvádí, že pakliže dne [datum] došlo ke změně právní kvalifikace, kdy žalobce již nadále nebyl stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku, nýbrž„ toliko“ jen pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, je třeba tuto skutečnost reflektovat i v sazbě mimosmluvní odměny připadající na jeden úkon právní služby. Podle § 10 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 7, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., činí sazba mimosmluvní odměny z tarifní odměny částku 1 500 Kč za úkon. Od tohoto data tedy veškeré právní zástupkyní žalobce vykonané úkony právní služby se zohledňují touto sazbou. I v tomto případě proto žalovaná provedla výpočet mimosmluvní odměny za žalobcem ná