37 C 117/2022-100 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal zaplacení částky 828 226 Kč s příslušenstvím. K tomu zdůrazňoval, že byl dnem [datum] vyřazen nezákonným rozhodnutím rozhodnutí [anonymizováno 7 slov] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], č. e. [příjmení] [číslo] (dále též„ rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ nebo„ nezákonné rozhodnutí“) z evidence uchazečů o zaměstnání, a to až do dne [datum]. 2. Žalobce tvrdil, že mu v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vznikla škoda ve výši 3000 Kč, a to za uhrazený soudní poplatek na základě výzvy [název soudu] ze dne [datum] a škoda ve výši 5 000 Kč za uhrazený soudní poplatek k výzvě [název soudu] ze dne [datum]. Dále mu měla vzniknout škoda ve výši 681 906 Kč spočívající v nevyplacení čisté mzdy za období od ledna [rok] do října [rok]. Podle žalobce totiž platilo, že měl sjednán nástup do zaměstnání u [právnická osoba] a jedině a pouze v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím byl tento záměr žalobce zmařen. Podle žalobce totiž by jej [právnická osoba] zaměstnala pouze v tom případě, že by s ní byla uzavřena dohoda o zřízení společensky účelného pracovního místa. V neposlední řadě žalobce nárokoval částku 138 320 Kč spočívající ve vyplácení měsíčně o 665 Kč nižšího důchodu, než by žalobci byl přiznán, pokud by nedošlo k jeho neoprávněnému vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Žalobce žaloval nižší důchod za období od [datum] do [datum]. Zdůrazňoval přitom, že nižší důchod bude mít z toho důvodu, že žalobce nenastoupil ke [právnická osoba], tak jak bylo dohodnuto. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony. Podle žalované totiž nebyla dána příčinná souvislost mezi tvrzeným odpovědnostním titulem a způsobenou újmou. 4. Ve věci se konalo jednání dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobce se na jednání nedostavil a ani nepožádal o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 5. Soud ve věci učinil následující skutkové závěry. 6. Z nesporných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování (z uplatnění nároku na náhradu škody ve výší 828 226 Kč ze dne [datum]) vzal soud za prokázané, že dne [datum] uplatnil žalobce u žalované nárok na náhradu újmy z důvodu a ve výši jako v projednávané žalobě. Žalovaná pak žádosti žalobce nevyhověla ani z části. 7. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 8. Z nesporných účastníků a z provedeného dokazování (rozhodnutím [anonymizováno 7 slov] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], č. e. [příjmení] [číslo], rozhodnutím MPSV [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], rozhodnutím MPSV ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]) soud zjistil, že dne [datum] se žalobce nedostavil na stanovený termín jednání na Úřadu práce ČR. Uvedený důvod absence nebyl správním orgánem shledán jako vážný, hodný zvláštního zřetele a žalobce byl podle § 30 odst. 2 písm. f) a odst. 3 a § 31 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen„ ZoZ“) rozhodnutím ÚP ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání, a to ke dni [datum] na dobu 6 měsíců. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání, které bylo odvolacím orgánem zamítnuto, a to rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Ve věcí byla následně podána správní žaloba ke [název soudu], který se ztotožnil s právním názorem správních orgánů. [název soudu] (dále též„ NSS“) nicméně na základě podané kasační stížnosti rozhodnutí soudu i odvolací rozhodnutí ve věci zrušil a věc vrátil k novému projednání. [název soudu] zároveň uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení (a to včetně řízení před soudem I. stupně), avšak zaplacené soudní poplatky do této povinnosti nezahrnul. Na základě tohoto vydala žalovaná nové odvolací rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno a řízení zastaveno. 9. Z prohlášení [anonymizována dvě slova] k přijetí do pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že někdy v létě [rok] se sešel jednatel firmy [právnická osoba], [IČO], se sídlem [ulice a číslo] [obec a číslo] - [část obce], s žalobcem, který byl v té době evidován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, a který se ucházel o zaměstnání u [právnická osoba]. Společnost [anonymizována dvě slova] neměla dostatek finančních prostředků na mzdu zaměstnance, přičemž však zaměstnance potřebovala, aby mohla realizovat zakázky, a tak získávat finanční prostředky mimo jiné i na mzdu zaměstnance. Bylo dohodnuto, že pokud se podaří získat dotaci nebo příspěvek od úřadu práce, [právnická osoba] příjme žalobce do pracovního poměru. Na další schůzce v září [rok] pak bylo dohodnuto, že za předpokladu, že [anonymizována dvě slova] získá dotaci nebo příspěvek od úřadu práce pro zaměstnání pana [celé jméno žalobce] alespoň ve výši 15 000 Kč měsíčně, příjme pana [celé jméno žalobce] do pracovního poměru, a to ke dni [datum]. Dohodnuta byla i nástupní mzda ve výši 22 000 Kč hrubého, která se měla podle výsledků jeho práce a podle ekonomických výsledků [právnická osoba] navyšovat. 10. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. 11. Pro nadbytečnost soud další důkazy neprováděl (zejm. pokud se jedná o výši ušlého zisku, resp. důchodu a o zaplacení soudních poplatků; viz odůvodnění níže). 12. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení. 13. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 14. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno ve správním řízení. 15. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. 16. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 17. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. 18. Podle § 31 odst. 2 OdpŠk náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. 19. Jak je uvedeno shora, žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady škody v podobě (i) zaplacených soudních poplatků a (ii) ušlého zisku spočívajícího v nevyplacení čisté mzdy a nižšího (budoucího) důchodu. 20. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku. 21. Zákon blíže nedefinuje pojem škody ani v obecné rovině neupravuje rozsah její náhrady. V této otázce je tudíž třeba vycházet z občanského zákoníku (tj. zejména § 2951 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb.). V případě vzniku nároku na náhradu škody se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škodou je přitom míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tudíž tedy napravitelná poskytnutím majetkové