ECLI: ECLI:CZ:OSPH02:2023:43.C.63.2022.1 Datum: 2023-03-10 Předmět: o zaplacení 36 300 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 257 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 250 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 249 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 38 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 301 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 263 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 262 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 1 ["povinnosti zaměstnanců""pracovněprávní vztahy""smlouva pracovní"]
O co šlo: o zaplacení 36 300 Kč s příslušenstvím (["§ 257 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 250 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 249 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 38 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 301 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 263 z. č. 262/200)
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 7. 2022 domáhá po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s tím, že se jedná o škodu, kterou žalovaný jako zaměstnanec způsobil žalobci porušením svých povinností. Pracovní poměr žalobce a žalovaného vznikl dne 1. 2. 2006 a ke dni podání žaloby trval. V rámci výkonu práce byl žalovaný v době podání žaloby zařazen na pozici právního zástupce oddělení Právního jednání II. odboru Právních služeb Územního pracoviště v [anonymizováno] [obec] a v souladu s pracovní náplní ze dne 30. 4. 2014 byl žalovaný pověřen
k jednání za stát v řízeních před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady a jinými orgány
v případech, kdy podle [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno 12 slov], vystupuje za stát žalobce. Žalovaný porušil dle žalobce z nedbalosti svou pracovní povinnost, vyplývající z právních předpisů, pracovní náplně žalovaného ze dne 30. 4. 2014 a z navazujícího vnitřního předpisu žalobce, a to tak, že opomněl právně vyhodnotit rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 8. dubna 2021, č. j. 30 C 6/2020-36 ve smyslu [číslo listu] [anonymizována čtyři slova] [číslo] [rok] [anonymizována tři slova], a bez tohoto vyhodnocení a identifikace variant řešení podal dne 15. 4. 2021 v uvedené věci odvolání, kterému nebylo odvolacím soudem vyhověno a jehož podání vedlo ke vzniku škody na majetku žalobce ve výši 36 300 Kč. Vzniklá škoda spočívá dle žalobce v tom, že žalobce uhradil [anonymizována dvě slova] [obec] náhradu nákladů odvolacího řízení na základě rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. září 2021, č. j. 70 Co 245/2021-92, kterým nebylo odvolání, vyhotovenému a odeslanému žalovaným, vyhověno. Pro posouzení vzniku škody jsou dle žalobce relevantní soudní spory, které probíhaly a probíhají u Obvodního soudu pro Prahu 1, a to mezi žalobcem, v procesním postavení žalobce, a hlavním městem Prahou, v procesním postavení žalovaného, ve kterých jednal za žalobce jako pověřený právní zástupce žalovaný a v nichž se jednalo o právní nárok náhrady za užívání pozemků pod čistírnou odpadních vod [anonymizováno] [část obce]. V případě prvního sporu vedeného pod sp. zn. 21 C 243/2014 byla požadována úhrada bezdůvodného obohacení za období od 16. 9. 2012 do 31. 5. 2014, kdy rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 2. prosince 2019, č. j. 21 C 243/2014-264, bylo žalobě vyhověno. Rozsudek byl posléze potvrzen rovněž odvolacím soudem, který rozhodl rozsudkem ze dne 2. září 2020, č. j. 91 Co 113/2020-312 a 91 Co 114/2020.
V případě druhého sporu vedeného pod sp. zn. 19 C 84/2017 byla žaloba podána žalovaným rovněž s požadavkem na náhradu bezdůvodného obohacení, přičemž jím nebyla zohledněna nová právní úprava dle ust. § 59a vodního zákona, který stanovil za užívání pozemku jednorázovou náhradu. Po předchozím poučení ze strany soudu prvního stupně byla ze strany žalovaného navržena dne 8. 4. 2021 změna žaloby, kterou se žalobce nově domáhal zaplacení jednorázové náhrady. Z obsahu návrhu na změnu žaloby, je dle žalobce zřejmé, že nejpozději ke dni 8. 4. 2021 žalovaný prokazatelně věděl o tom, že uvedená skutková situace ve druhém sporu sp. zn. 19 C 84/2017 a následně rovněž ve třetím sporu sp. zn. 30 C 6/2020 se má posuzovat optikou nového ustanovení § 59a vodního zákona. Nutnost posuzování celé záležitosti ve druhém sporu sp. zn. 19 C 84/2017 ve smyslu ust. § 59a vodního zákona následně potvrdil rovněž odvolací soud v usnesení ze dne 2. července 2021, č. j. 23 Co 227/2021-102. Žalovaný dle žalobce rovněž nezohlednil usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 1911/16 ze dne 6. 9. 2016
a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2880/2016 ze dne 5. 4. 2017. Žalovaný byl současně dle žalobce povinen postupovat s odbornou péčí ve smyslu ust. § 47 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů,
a vyhodnotit, že podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 8. dubna 2021
č. j. 30 C 6/2020-36 nemůže být úspěšné. U podání odvolání ze dne 15. 4. 2021 je dle žalobce dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vzniklou škodou. Žalovaný dle žalobce mohl rovněž následně již po podaném odvolání ve třetím sporu sp. zn. 30 C 6/2020 ze dne 15. 4. 2021 zamezit vzniku škody na majetku žalobce, a to zpětvzetím podaného odvolání, které však žalovaný v dané věci neučinil, čímž porušil svou prevenční povinnost ve smyslu ust. § 249 odst. 1 zákoníku práce. Věc byla projednána ve škodní komisi žalobce a následně byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě dluhu ve výši 36 300 Kč s příslušenstvím se splatností do dne 17. 6. 2022.
Do podání žaloby žalovaný dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Potvrdil, že je od roku 2006 zařazený na pozici právního zástupce v Odboru Právních služeb žalobce.
Žalovaný je přesvědčen, že zákonné podmínky jeho odpovědnosti za škodu nejsou naplněny, když neporušil svou pracovněprávní povinnost vůči žalobci, a to jak podáním odvolání ze dne
15. 4. 2021 proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 4. 2021, č. j. 30 C 6/2020-36, tak i v souvislosti s podáním samotné žaloby ze dne 7. 1. 2020, když tato jeho právní jednání nebyla v příčinné souvislosti se vzniklou škodou. Bezodkladná povinnost k podání žaloby vyplynula dle žalovaného z obsahu interního sdělení odboru Hospodaření s majetkem státu. Odvolání žalovaného proti zamítavému rozsudku obvodního soudu pro Prahu 1 dne 8. 4. 2021, č. j. 30 C 6/2020-36, bylo podáno v době, kdy jediným pravomocně ukončeným sporem v obdobných věcech byl spor vedený Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 243/2014, kdy bylo žalobě na zaplacení bezdůvodného obohacení vyhověno. Městský soud v Praze při rozhodování o odvolání v rozsudku ze dne 23. 9. 2021, č. j. 70 Co 245/2021-92, uvedl, že se jedná o mimořádný spor, který neprochází judikaturou, alespoň prozatím nijak často. Tyto skutečnosti svědčí dle žalovaného o důvodnosti podání odvolání ze strany žalovaného, a to v čase, kdy právní náhled na věc ještě nebyl jednoznačný. Realizace časově omezené jednorázové náhrady za bezesmluvní užívání pozemků stavbou vodního díla nebyla jednoznačně přijímána
a aplikována ze strany soudu, když při prvním jednání u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod
sp. zn. 30 C 6/2020 nepřímo vyplynulo, že se soud zabýval pouze rozporností výše náhrady za bezdůvodné obohacení, teprve při druhém jednání vyslovil předběžný právní názor, že nároku na náhradu bezdůvodného obohacení nelze vyhovět. Právní aplikace předmětného nároku na bezdůvodné obohacení se vyvíjela v čase a nelze žalovanému přičítat k nedbalosti, že hodnocení se ustálilo až v průběhu odvolacího řízení. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že členové škodní komise se jednomyslně shodli na závěru, že žalovaný při zastupování v této právní věci neporušil při plnění pracovních úkolů své povinnosti.
3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce uzavřel se žalovaným dne 16. 1. 2006 pracovní smlouvu, na základě které vykonává pro žalobce od 1. 2. 2006 pracovní pozici právního zástupce. Žalovaný zejména zastupuje stát před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady a jinými orgány v případech, kdy podle zákona č. 201/2002 Sb., vystupuje za stát [anonymizováno], posuzování spisových materiálů
a poskytování právních stanovisek týkajících se správy a vymáhání pohledávek a správy CP, ZCP a majetkových účastí, provádění právního auditu, právních jednání v souladu s příkazem
č. 5/2014 v platném znění, vedení administrativy, vypracování odborných právních stanovisek
a vyjádření (viz pracovní smlouva ze dne 16. 1. 2006, pracovní náplň žalovaného ze dne 30. 4. 2014).
4. Dle čl. 7 odst. 1 metodického pokynu č. 3/ 2019 v případě neúspěchu i částečného po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ve věci soudu prvního stupně odpovědný PZ toto rozhodnutí vždy právně vyhodnotí, identifikuje možné varianty řešení, stanoví návrh dalšího postupu včetně zdůvodnění a do 5 pracovních dnů ode dne přidělení rozhodnutí odpovědnému právnímu zástupci předá prokazatelně tuto informaci zastupované organizační složce státu, obci, nebo příslušnému útvaru Úřadu (viz metodický pokyn – úplné znění č. 3/ 2019 účinné od 6. 12. 2019 včetně změny č. 1 účinné od 1. 1. 2021).
5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 21 C 243/2014-110 ze dne 26. 6. 2017 bylo ve sporu mezi žalobcem a [územní celek] rozhodnuto, že základ nároku žalobce, který se domáhal zaplacení částky 789 796,90 Kč s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného za užívání pozemku parc. [číslo] o výměře 3568 m2 a [číslo] o výměře 106 m2, v k. ú. [část obce], [územní celek] za období od 1. 7. 2002 do 31. 5. 2014, je dán. Jmenovaný nalézací soud v odůvodnění uvedl, že soud v daném případě vychází z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR týkající se vzniku bezdůvodného obohacení vlastníka stavby zbudované na cizím pozemku s tím, že Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že povinnosti vlastníka pozemku s
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.