45 C 269/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se (každý zvlášť) domáhali na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 91.666 Kč jako zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou jim nepřiměřenou délkou řízení, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp.zn. 4 T 84/2016 (1.žalobkyně žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 45 C 269/2022, 2. žalobce žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 46 C 254/2022). Žalobci uvedli, že řízení bylo zahájeno dne [datum] podáním obžaloby Okresního státního zastupitelství v [obec] č. j. 1 ZT 168/2016-31 proti oběma žalobcům pro přečin padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu dle § 350 odst. 2 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. Zákoníku a není dosud skončeno, když proti poslednímu meritornímu rozhodnutí ze dne [datum] podali oba žalobci dovolání. Žalobci stručně shrnuli průběh řízení s tím, že toto řízení prozatím trvá pět let a sedm měsíců. Dle žalobců došlo k porušení jejich práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, když v řízení se vyskytly průtahy ze strany okresního soudu, zjm. doba, která uplynula od vrácení spisu s vypracovaným znaleckým posudkem dne [datum], do nařízení hlavního líčení ve věci dne [datum], období mezi podáním odvolání z listopadu 2020 do nařízení veřejného jednání u Krajského soudu v Ústí nad Labem nebo od vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem dne [datum] do doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení žalobcům dne [datum]. Žalobci se na vzniku průtahů ničím nepodíleli. Věc přitom nebyla skutkově složitá. Význam daného řízení pro oba žalobce byl zvýšený, protože se jednalo o řízení trestní, oba je přitom nesli těžce, protože dosud nic podobného nezažili. S odsouzením stále nesouhlasí, a proto také podali proti rozsudku krajského soudu dovolání. Sama existence probíhajícího trestního řízení oba žalobce (manžele) psychicky zatěžovala. Nejen, že se museli účastnit jednotlivých úkonů časově od sebe značně vzdálených, neustále na řízení mysleli a celé řízení se tak negativně promítalo do jejich běžného života. S ohledem na shora uvedené vyčíslili žalobci zadostiučinění z nepřiměřené délky řízení ve výši 20.000 Kč za jeden rok řízení (první roky řízení v poloviční výši). Žalobci proto uplatnili nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou jim v důsledku porušení práva na přiměřenou délku řízení ve výši 91.666 Kč, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhli žalobci, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jim náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobci neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní každý ze žalobců dne [datum] podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na poskytnutí zadostiučinění ve výši 91.666 Kč, jakožto náhrady nemateriální újmy, a to z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, vedeného před Okresním soudem v Mostě pod sp.zn. 4 T 84/2016 jako soudem I. stupně, jakož i v řízeních před odvolacím a dovolacím soudem. O žádosti 1.žalobkyně bylo rozhodnuto dne [datum]. Rovněž žalovaná stručně shrnula průběh řízení a uzavřela, že květnu 2022 se odsouzení dovolali, v listopadu 2022 Nejvyšší soud ČR odmítl jejich dovolání. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Řízení ve věci trvalo (zahrneme-li též dovolací řízení) od května 2016 do listopadu 2022. Celková doba řízení činila 6 let a 5 měsíců. V předmětném řízení nelze konstatovat jednotlivé průtahy, neboť žádný z výše uvedených orgánů činných v trestním řízení nebyl procesně nečinný. Naopak lze říci, že jednotlivé procesní úkony byly prováděny průběžně. Bylo vedeno vyšetřování a řízení před třemi stupni soudů, soud I. stupně rozhodoval dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát a Nejvyšší soud ČR jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité, byly provedeny listinné důkazy, znalecký posudek a vyslechnuti svědci. Význam řízení pro žalobce byl shledán jako nízký. Žalobci (manželé) byli shledáni vinnými za přečin podvodu a za padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu, přičemž způsobili vysokou škodu ve výši 501.200 Kč. Byl jim uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce 2 let, podmíněně odložený na dobu 2 let, uložena přiměřená povinnost, aby podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili a uložena povinnost nahradit poškozené České republice – Úřadu práce částku 501.200 Kč. Částka představuje výplaty spojené s nemohoucností, příspěvku na péči. Jednání z etického hlediska soud označil za zavrženíhodné a svědčící o nízkém morálním kreditu obžalovaných, se značnou společenskou škodlivostí. Odsouzení se na délce částečně podíleli (opakované žádosti o omluvu z hlavního líčení a o odročení, žádost obhájce, kdy nemá být nařizováno veřejné zasedání č.l. 709, blanketní odvolání bylo odůvodněno po dvou měsících č.l. 493 a 495, blanketní odvolání odůvodněné po měsíci č.l. 692). Žalovaná konstatovala, že obecně je třeba vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností je to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest, neboť takové řízení nemohlo v jeho osobnostní sféře vyvolat žádnou citelnou újmu. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3867/2011. Žalobci byli odškodněn tzv. jinak, což je zcela postačující k reparaci vzniklé nemajetkové újmy. Dané plyne z odůvodnění rozsudku, č.l. 740, kde je explicitně zohledněna délka trestního řízení a věk žadatelů. Trest byl stanoven velmi nízko, s ohledem na trestní sazbu a žalobci byli v souladu s judikaturou odškodněni tzv. jinak, při výměře uloženého trestu.. Odškodnění, kterého se dostalo žalobcům již v průběhu samotného trestního řízení, které si způsobili svým předchozím úmyslným protiprávním jednáním, je tak zcela postačující. Žalovaná proto navrhla, aby z výše uvedených důvodů byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 3. Vzhledem k tomu, že se v obou případech jednalo o shodné trestní řízení a byl požadován totožný nárok, soud obě řízení, vedená pod sp.zn. 45 C 269/2022 a sp.zn. 46 C 254/2022 z důvodu ekonomiky řízení spojil ke společnému řízení usnesením ze dne 6.3.2023 č.j. 46 C 254/2023-30, které nabylo právní moci dne [datum]. 4. Mezi účastníky nebylo sporu ohledně uplatnění žádostí žalobců o předběžné vypořádání jejich nároků u žalované, jakož i způsob vypořádání těchto žádostí žalovanou. [Obsah přílohového spisu] 6. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 7. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 8. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). 9. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 10. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. 11. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu ř