45 C 9/2023-29 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující byla mezi účastníky uzavřena dne 31. 12. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr do výše 7 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím. Při sjednávání smlouvy si žalobkyně zvolila volitelné služby„ Klidné spaní“ za 110 Kč,„ Presto“ za 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 29 Kč. Úvěr byl splatný ke dni 30. 1. 2022. Žalovaná ke dni podání žaloby neuhradila dlužnou pohledávku ve výši 10 865,58 Kč, přestože jí dne 15. 4. 2022 byla odeslána předžalobní výzva k plnění. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnila a nezpochybnila ani listiny předložené žalobkyní. 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně v podaném návrhu, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. V řízení bylo Výpisem o posouzení úvěruschopnosti, dokumentem označeným jako Identifikované příjmy a Obecnými principy posuzování a filozofie [právnická osoba] ohledně posuzování úvěru schopnosti spotřebitele prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovanou posuzovala její úvěruschopnost, a to jak na základě informací poskytnutých ze strany žalované, tak ověřením čistého měsíčního příjmu žalované a porovnáním její příjmové a výdajové stránky. 6. Z Údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, ze Souhlasu se zpracováním osobních údajů, ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním a z Autorizace ověření totožnosti soud vzal za prokázané, že spolu žalobkyně a žalovaná dne 31. 12. 2021 uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků ve výši 7 000 Kč žalované. Ve smlouvě byl úvěr sjednán jako bezúčelový s úrokovou sazbou 0%. Splatnost úvěru byla sjednána na 30. 1. 2022 v jedné splátce ve výši 9 334 Kč. Ve smlouvě byly sjednány navíc volitelné služby, a to služba„ Klidné spaní“ za poplatek ve výši 110 Kč měsíčně, služba„ Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč měsíčně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit žalobkyni vyčerpanou část úvěru spolu s poplatkem za uvedené služby ve výši 304 Kč, jakož i spolu s poplatkem za sjednání úvěru dle sazebníku poplatků, a to nejpozději do dne splatnosti úvěru. Žalovaná smlouvu podepsala distančním způsobem, a to konkrétně SMS kódem [číslo]. 7. Soud z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli zjistil, že částka 7 000 Kč byla připsána na účet žalované č. [bankovní účet] ze strany žalobkyně dne 31. 12. 2021. 8. Z Všeobecných obchodních podmínek platných od 1. 8. 2020 soud dále zjistil, že uzavření smlouvy distančním způsobem probíhá dle čl. 3 tak, že žadatel o úvěr nejprve vyplní žádost o poskytnutí úvěru na internetové stránce žalobkyně, po provedení identifikace žadatele a kontroly informací o něm se žalobkyně rozhodne, zda úvěr poskytne. V případě schválení úvěru zašle žalobkyně informace o zásadních ustanoveních týkajících se úvěru na email žadatele a převede částku úvěru na jeho bankovní účet. Tím je úvěr poskytnut. Dále soud shledal, že dle čl. 6 obchodních podmínek má žalobkyně vůči dlužníkovi v případě prodlení s úhradou dlužné částky sjednán nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení dlužníka specifikovaných v sazebníku, jakož i nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, přičemž ale uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout uvedený limit 0,1 % z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. 9. Sazebníkem poplatků platným od 1. 9. 2020 bylo prokázáno, že dle čl. 1 činí poplatek za poskytnutí úvěru 22 % z částky půjčené na 30 dní a je splatný pouze jednou. Z čl. 2 sazebníku se podává, že služba„ Klidné spaní“ je zpoplatněna částkou 110 Kč měsíčně po celou dobu trvání úvěru, služba„ Presto“ částkou 165 Kč jednorázově bez ohledu na výši čerpané částky a služba informační SMS servis částkou 29 Kč měsíčně bez ohledu na výši úvěru. Z čl. 3 Sazebníku soud vzal za prokázané, že výše účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním dlužníka činí paušálně 35 Kč denně, maximálně pak 490 Kč za jeden měsíc vymáhání pohledávky. Dále je žalobkyně za účelem upomínání klienta oprávněna zasílat mu zpoplatněné upomínky. 10. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby a Podací lístek k zásilce [anonymizováno] soud zjistil, že dne 25. 8. 2022 žalobkyně žalovanou vyzývala prostřednictvím právního zástupce k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 11. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované bezúčelový úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná úvěr v uvedené lhůtě žalobkyni nesplatila, a proto jí žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními upomínala prostřednictvím SMS, e-mailem a telefonicky o úhradu dlužné částky. Tímto vznikly žalobkyni požadované účelné náklady na vymáhání pohledávky, které činí 35 Kč denně, nejvýše však 490 Kč měsíčně. Současně žalobkyni po splatnosti úvěru vzniklo i právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru. Žalobkyně dále žalovanou upomínala o úhradu žalované částky před podáním žaloby. 12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; podle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 ZSÚ pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud uzavřel, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., na jejímž základě měla žalobkyně povinnost poskytnout žalované požadovaný úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr i se sjednanými poplatky, celkem ve výši 9 334 Kč žalobkyni vrátit v dohodnuté lhůtě splatnosti. Žalovaná této své povinnosti nedostála, když