46 C 72/2022-81 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 2 297 728 Kč. Svou žalobou zdůvodnil tím, že čelil trestnímu stíhání, v rámci kterého mu byla v roce 2005 odňata směnka cizí na částku 2 127 728 Kč vystavené [jméno] [příjmení]. I přes snahu žalobce mu byla směnka vydána až dne [datum], žalobce tak více než 16 let nemohl vykonávat svá práva ze směnky, neboť mu ji orgány činné v trestním řízení odňaly a k jeho žádostem nevrátily, čímž došlo k promlčení práv ze směnky. V důsledku průtahů způsobeným orgány činnými v trestním řízení došlo u žalobce ke škodě představující směnečnou sumu 2 127 728 Kč. Žalobce dále požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč za to, že jeho žádosti o vydání směnky cizí bylo reagováno až po 11 měsících a též nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované podáním ze dne [datum], ta však nárok žalobce ve lhůtě 6 měsíců nevypořádala, žalobci proto nezbylo, než se se svým nárokem obrátit na soud a požadovat též úroky z prodlení. 2. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobce své nároky předběžně uplatnil dne [datum]. Žalovaná sporovala existenci nesprávného úředního postupu i vznik majetkové škody a nemajetkové újmy tak, jak byly žalobcem uplatněny. Trestní řízení bylo vedeno proti většímu počtu obžalovaných, vyznačovalo se vysokým stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, bylo provedeno rozsáhlé dokazování. Ve věci rozhodovaly soudy všech stupňů a Ústavní soud, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé pětkrát, soud II. stupně pětkrát, Nejvyšší soud jednou a Ústavní soud dvakrát. Žalovaná uzavřela, že ve věci absentuje odpovědnostní titul v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Pokud se jedná o náhrady škody zajištění předmětů a finančních prostředků je běžnou činností, která je součástí postupu orgánů činných v trestním řízení, pokud je zde důvodné podezření, že uvedené věci jsou buď předmětem trestné činnosti, jsou výnosem trestné činnosti nebo jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo byly užity k jeho spáchání. Převažují zájmy veřejnosti nad zájmy jednotlivce, kdy je nucen strpět zásah do své sféry. Uvedené dopadá obzvláště přiléhavě na osobu žalobce, který byl soudy pravomocně odsouzen pro úmyslné protiprávní jednání. V postupu orgánů činných v trestním řízení spatřovat nesprávný úřední postup. Rozhodnutí o zajištění věci nikdy nebylo změněno nebo zrušeno pro nezákonnost, ale bylo zrušeno dle ustanovení § 80 odst. 1 trestního řádu. V projednávané věci chybí též zřejmá příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích v posuzovaném řízení a namítanou škodou v podobě nemožnosti užívat práva ze směnky. Úvahy o žalobcem namítané skutečné škodě nejsou podloženy, není jasné, jakým způsobem by žalobce svá práva uplatňoval, a zda mu vůbec právo ze směnky svědčí. Myšlenka, že by stát měl odpovídat za tuto hypotetickou škodu, nemůže obstát. 3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z podání žalobce podaného cestou jeho právního zástupce [stát. instituce] nazvaného Žádost o náhradu jak majetkové, tak nemajetkové újmy způsobené průtahy řízení, respektive nesprávným úředním postupem státu, předžalobní upomínka podaná ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. je patrné, že se žalobce dne [datum] obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu částky 2 127 728 Kč představující náhradu škody, která mu byla způsobená v důsledku té skutečnosti, že mu originál směnky byl vrácen až v září 2021, a nemohl tak vykonávat svá práva, jakožto směnečný věřitel, ačkoliv dne [datum] žádal o vrácení směnky a v důsledku promlčení práv ze směnky se mu nedostalo očekávatelného plnění. Nesprávný postup orgánů činných v trestním řízení spatřuje žalobce v tom, že mu předmětná směnka byla vrácena v rozporu s ustanovením § 80 trestního řádu. Žalobce dále požadoval nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč za to, že o jeho žádosti na vydání směnky bylo reagováno až po 11 měsících, a dále požadoval částku 150 000 Kč představující nárok na nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení vedeného před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. 5. Z přípisu žalované ze dne [datum] je patrno, že žalovaná potvrdila přijetí podání žalobce dne [datum]. 6. Ze žádosti obhájce žalobce ze dne [datum], zaslané [název soudu] ke sp. zn. [spisová značka], o vydání věci zabrané v rámci trestního řízení vyplývá, že bylo žádáno o vydání směnky, jejíž kopie byla přiložena. 7. Z žádosti o vrácení věcí zabraných v rámci trestního řízení ze dne [datum] podané obhájcem žalobce je patrné, že bylo žádáno o vrácení některých věcí, které byly zajištěny v rámci provedení domovní prohlídky dne [datum], kdy mimo jiné bylo žádáno vrácení originálu směnky cizí na částku 2 127 728 Kč, vystavené výstavcem [jméno] [příjmení] ve prospěch [celé jméno žalobce] dne [datum] v [obec]. 8. Z podání obhájce žalobce ze dne [datum] nazvaného návrh na zrušení zajištění a vrácení věci zajištěných v trestním řízení vyplývá, že obhájce v trestním řízení vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] vzhledem k současnému stavu trestního řízení žádal o zrušení zajištění alespoň některých věcí, které byly policejnímu orgánu vydány v rámci domovní prohlídky uskutečněné dne [datum], mezi nimiž bylo žádáno i vydání originálu směnky cizí na částku 2 127 728 Kč vystavenou výstavcem [jméno] [příjmení] ve prospěch [celé jméno žalobce] dne [datum] v [obec]. Žádost byla odůvodněna tím, že trestní stíhání žalobce skončilo jeho odsuzujícím rozsudkem a ohledně uvedených věcí nebylo rozhodnuto o jejich propadnutí a zajištění již tedy ve smyslu § 79f odst. 1 trestního řádu není třeba. 9. Z usnesení [název soudu] ve věci [spisová značka] ze dne 16. 6. 2021 je zřejmé, že bylo rozhodnuto o vydání předmětného originálu směnky cizí na částku 2 127 728 Kč, vystavené výstavcem [jméno] [příjmení] ve prospěch [celé jméno žalobce] dne [datum] v [obec], a to dle § 80 odst. 1 trestního řádu. 10. Z rozsudku [název soudu] ze dne 21. 7. 2020 ve věci [spisová značka] vyplývá, že ve vztahu k žalobci byl napadený prvostupňový rozsudek ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. [spisová značka], zrušen ohledně žalobce ve výroku o vině a trestu a bylo znovu rozhodnuto tak, že byl žalobce uznám vinným z trestného činu poškozování věřitele dle § 256 odst. 2 písm. a) a odst. 4 trestního zákona, a byl odsouzen dle § 256 odst. 4 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let dle § 58 odst. 1 trestního zákona a § 59 odst. 1 trestního zákona. Poškození pak byli odkázáni se svými nároky na náhradu škody nařízení ve věcech občanskoprávních. Z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ve věci [spisová značka] vyplývá, že námitky státního zástupce proti uložení trestu na samé spodní hranici zákonné trestní sazby pro žalobce jako nepřiměřeně mírného rozhodnutí o trestu, odvolací soud konstatoval, že pokud by k trestné činnosti obžalovaných nedocházelo v letech 2004 až 2005, jednalo by se o argumentaci důvodnou. Byť z ustanovení § 31 trestního zákona a kritérium délky trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou zkušební dobu, neobsahuje, je přesto nutné přihlédnout k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Podle rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] [rok] nepřiměřenou délku trestního stíhání nebo delší dobu, která uplynula od spáchání trestného činu, by měli soudy I. a II. stupně promítnout do nižší výměry nebo do mírnějšího druhu ukládaného trestu. Podle nálezu ÚS 67/2005, jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je zřejmé, že zároveň je potřeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody obecně ústavním pořádkem předvídaný, je v souvislosti s délkou řízení ještě proporcionální či nikoliv. Je tedy třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak pouze za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky. Podle odvolacího soudu nepřiměřená délka trestního řízení spočívala na straně orgánů činných v trestním řízení, a nebyla vyvolána jednáním obžalovaných. Za této situace již uložení nepodmíněného trestu Obvodním soudem ani jednomu z obžalovaných nemůže obstát vzhledem k výše uvedenému trestu proporcionality. Ochrana práva na přiměřenou délku řízení podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, respektive jeho porušení, byla Obvodním soudem žalobci uložením podmíněného trestu na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, byť podmíněným odkladem na maximálně dlouhou zkušební dobu. 11. Z výslechu žalobce vyplynulo, že u něj byla v rámci naříkaného řízení v roce 2005 provedena domov