47 C 117/2023-29 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 203 750,2 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný, jakožto nájemce bytu [číslo] nacházejícího se v 6. nadzemním podlaží budovy [adresa], bytový dům, jež je součástí pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsáno na [list vlastnictví], k. ú. [část obce], obec Praha, vedeného u katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha (dále jen„ byt“), který má žalobkyně svěřený ve své správě na základě Statutu hlavního města Prahy, užíval byt na základě nájemní smlouvy ze dne 17. 4. 2019 (ve znění dodatku č. 1 ze dne 22.1.2020). Nájem byl sjednán do 31. 1. 2020 a dodatkem č. 1 byl prodloužen do 31. 1. 2021, kdy byl uplynutím doby ukončen. Od 1. 2. 2021 tak žalovaný užíval byt bez právního důvodu. Žalovaný byt dobrovolně nevyklidil, a tak se žalobkyně domáhala jeho vyklizení žalobou u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 118/2021, přičemž rozsudek byl vydán dne 28. 7. 2022 a žalovaný byt předal dne 12. 1. 2023 Měsíční nájemné bylo v souladu s nájemní smlouvou a evidenčním listem stanoveno ve výši 19.407 Kč. Zálohy za služby související s užíváním bytu činily měsíčně částku ve výši 3.785 Kč Celkem tedy byl žalovaný povinen platit částku ve výši 23.192 Kč měsíčně (od února 2021 pak ve výši 19.407 Kč měsíčně jako bezdůvodné obohacení odpovídající sjednanému nájemnému). Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání bytu po skončení nájmu za měsíc květen 2022 ve zbývající výši 10 644,20 Kč, za měsíce červen až prosinec 2022 (7 x 19 407 Kč) a za část měsíce ledna 2023 do předání bytu dne 12. 1. 2023 ve výši 7 512 Kč a dále zaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 49 745 Kč. Celková výše dlužné částky činila 203 750 Kč. 2. Podáním ze dne 1. 2. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 57 267,20 Kč, neboť dne 31. 1. 2023 byla na účet žalovaného připsána vrácená kauce ve výši 57 267,20 Kč a tato byla započítána na dlužné částky odpovídající zbývající části bezdůvodného obohacení za květen 2022, bezdůvodnému obohacení za červen a červenec 2022 a části bezdůvodného obohacení za srpen 2022 (za srpen 2022 tak zbývalo uhradit částku 11 598 Kč). Zdejší soud tak usnesením ze dne 21. 2. 2023 řízení co do částky 57 267,20 zastavil a rozhodnul o vrácení části soudního poplatku žalobkyni. Žalobkyně se po provedeném zpětvzetí žalobou domáhala na žalovaném zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání bytu po skončení nájmu za měsíc srpen 2022 ve zbývající výši 11 598 Kč, za měsíce září až prosinec 2022 (4 x 19 407 Kč) a za část měsíce ledna 2023 do předání bytu dne 12. 1. 2023 ve výši 7 512 Kč a dále zaplacení nedoplatku z vyúčtování za služby za rok 2021 ve výši 49 745 Kč. Celková výše bezdůvodného obohacení činí 96 738 Kč, k nimž žalobkyně též požaduje zákonný úrok z prodlení, stejně tak požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužného vyúčtování za služby. Ačkoliv byl žalovaný ze strany žalobkyně o úhradu dlužných částek před podáním žaloby upomínán, žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Zdejší soud věc rozhodl dle § 115a o.s.ř., aniž by nařizoval jednání, neboť je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, a to žalobkyně výslovně v návrhu na zahájení řízení a žalovaný konkludentně podle § 101 odst. 4 o.s.ř., když nereagoval na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 5. Soud ve věci zjistil z listinných důkazů tento skutkový stav. V řízení bylo Výpisem z katastru nemovitostí, [list vlastnictví], pozemku parc. [číslo] budova [adresa], obec Praha, Katastrální území Nové Město, prokázáno, že žalobkyně vykonává svěřenou správu nemovitosti ve vlastnictví obce hlavní město Praha Nájemní smlouvou ze dne 17. 4. 2019, ve znění dodatku č. 1, bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, jejímž předmětem bylo nájemní právo k bytu [číslo] v 6. np domu [adresa] nacházejícího se na adrese [adresa žalovaného], [PSČ]. Nájem byl sjednán na dobu určitou 9 měsíců, tj. do 31. 1. 2020 a dodatkem č. 1 prodloužen do 31. 1. 2021. Výše nájemného byla ujednána ve výši 19 407 Kč. Evidencí předpisu a plateb ze dne 26. 1. 2023 bylo prokázáno, že za měsíce květen - prosinec 2022 a za měsíc leden 2023 činila výše neuhrazeného bezdůvodného obohacení částku 154 005,20 Kč a že nedoplatek za služby související s užíváním bytu za rok 2021 činil částku 49 745 Kč. Evidenčním listem bylo prokázáno, že měsíční výše úhrad za služby spojené s užíváním bytu činila 3 785 Kč. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28. 7. 2022 č.j. 26 C 118/2021-90 bylo prokázáno, že byla žalovanému uložena povinnost byt vyklidit do 3 měsíců od právní moci rozsudku a takto vyklizený předat žalobkyni. Rozsudek nabyl právní moci dne 24.09.2022. Z výzvy k úhradě nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2021 a dodejky bylo prokázáno, že žalovaný byl žalobkyní vyzýván k zaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 49 745 Kč nejpozději do 31. 7. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 17. 1. 2023 a dodejkou bylo prokázáno, že žalovaný byl žalobkyní vyzýván k zaplacení žalovaných dlužných částek, a to nejpozději do 7 dnů od doručení této výzvy a že výzva byla žalobkyni vrácena jako nedoručená dne 20. 1. 2023. Z evidence předpisů a plateb ze dne 1. 2. 2023 bylo zjištěno, že dne 30. 1. 2023 byly uhrazeny dlužné částky bezdůvodného obohacení za měsíce květen – červenec 2022 a část dlužné částky bezdůvodného obohacení za měsíc srpen 2022. Z čl. 6 Nájemní smlouvy ze dne 17. 4. 2019 plyne, že za den doručení písemnosti se pro případ využití poštovní služby považuje den, kdy byla písemnost vrácena druhé smluvní straně. 6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 7. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 8. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. 9. Podle § 2247 odst. 2 pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. 10. Podle § 2991 odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2) se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud uzavřel, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o nájmu bytu ve smyslu § 2201 o. z. na dobu určitou, v níž se žalovaný zavázal hradit žalobkyni řádně nájemné a služby spojené s užíváním bytu. Nájem skončil dnem 31. 1. 2021, avšak žalovaný předmětný byt nevyklidil a řádně nepředal, nýbrž jej nadále užíval do 12. 1. 2023. Žalovaný tak byt fakticky užíval bez právního důvodu po skončení nájemního vztahu až do doby jeho vyklizení a předání žalobkyni, aniž by řádně platil nájemné a zálohy na služby. Žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když za období od měsíce srpna roku 2022 do prosince roku 2022 a za část měsíce ledna 2023 nehradil částku odpovídající měsíčnímu nájemnému ve výši 19 407 Kč (celková výše bezdůvodného obohacení za dané období činila částku 96 738 Kč (4 x 19 407 + 11 598 Kč + 7 512 Kč) a dále žalobkyně eviduje za žalovaným nedoplatek z vyúčtování za služby za rok 2021 ve výši 49 745 Kč. V průběhu řízení se žalovaný ve věci nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nesporoval, a tudíž ani netvrdil, že by mu uvedený dluh nevzniknul nebo jej již zcela nebo zčásti uhradil. Soud proto vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a ze žalobkyní předložených důkazů, a proto žalobě zcela vyhověl. Soud uložil žalovanému ve smyslu § 1970 o. z. rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z žalované částky, výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 460 Kč Tyto náklady sestáv