47 C 302/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 3 267 Kč s úrokem z prodlení představující dlužnou částku za služby„ Elektromobilita“, poskytnuté žalobkyní na základě smlouvy [číslo] uzavřené dne 29. 3. 2018 (dále jen„ smlouva“) s žalovanou. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala jako provozovatel sítě dobíjecích stanic pro dobíjení elektrických vozidel poskytovat žalované službu Elektromobilita zahrnující a) možnost dobíjet za sjednaných podmínek elektrické vozidlo v jednotlivých dobíjecích stanicích žalobkyně prostřednictvím žalobkyní poskytnuté čipové karty, b) poskytnutí 1 ks čipové karty a c) přístup na specializované webové stránky žalobkyně, včetně přístupu k informacím o využívání infrastrukturní sítě. Žalovaná se smlouvou zavázala za poskytované služby hradit sjednanou úplatu, resp. úplatu stanovenou vždy aktuálně platným ceníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly i přílohy [číslo] obsahující obchodní podmínky žalobkyně pro službu Elektromobilita, ceník služby elektromobilita a předávací protokol, kterým žalovaná potvrdila, že za účelem čerpání sjednaných služeb převzala při uzavření smlouvy čipovou kartu [číslo]. V souladu s uzavřenou smlouvou žalovaná čerpala sjednané služby a žalobkyně v souladu s platným ceníkem žalované vyúčtovala za 2. pololetí 2019 daňovým dokladem [číslo] ze dne 31. 12. 2019, částku 3.267,00 Kč s DPH, splatnou dne 21. 1. 2020. Protože k úhradě vyúčtované částky k datu splatnosti nedošlo, byly žalované postupně zaslány dvě upomínky, avšak ani poté žalovaná dluh neuhradila. Naposledy byla žalovaná k úhradě vyzvána pokusem o smír ze dne 23. 9. 2022, kdy již byla upozorněna na možnost soudního vymáhání dluhu. K úhradě dlužné částky však ze strany žalované nedošlo. Žalobkyně požaduje po žalované i úhradu zákonného úroku z prodlení ze žalované částky, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, v návaznosti na ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1200 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 12. 1. 2023, ve kterém uvedla, že nárok uplatněný žalobou uznává, co do základu. Dále uvedla, že jí nebylo známo, že má dlužnou částku uhradit, neboť nikdy neobdržela daňový doklad, na základě kterého byla dlužná částka vyúčtována. Žalovaná uvedla, že žalobkyně někdy provádí úhrady svých pohledávek tzv. inkasem z účtu, jindy posílá faktury poštou anebo emailem, a že žalovaná není povinna vlastnit email, když se mohlo stát, že byl daňový doklad zaslán elektronicky a k žalované se nedostal. Žalovaná se o nedoplatku dověděla až při uzavírání nové smlouvy s žalobkyní dne 3. 1. 2023 a obratem jej uhradila žalobkyni. 3. V reakci na úhradu žalované částky žalovanou dne 4. 1. 2023 žalobkyně učinila podáním ze dne 30. 1. 2023 částečné zpětvzetí žaloby co do částky 3 267 Kč. Setrvala však na svém nároku na úhradu úroků z prodlení z žalované částky za období od 22. 1. 2020 do 4. 1. 2023 ve výši 964,94 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že tvrzení žalované, že jí nebylo známo, že by měla dlužnou částku uhradit, se nezakládá na pravdě, neboť příslušný daňový doklad (jakož i ostatní daňové doklady, které byly na základě smlouvy vystaveny a které žalovaná uhradila) byl žalované zaslán dne 31. 12. 2019 na adresu uvedenou v čl. 4 smlouvy, tj. [ulice a číslo], [obec], [PSČ], přičemž tuto adresu si žalovaná zvolila jako kontaktní adresu sama. Nadto žalobkyně uvedla, že 2. upomínka je zasílána doporučeně, takže není možné, aby se žalovaná o dlužné částce nedověděla. Předžalobní výzva ze dne 23. 9. 2022 byla žalované zaslána do datové schránky téhož dne a téhož dne doručena. 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalovaná svůj souhlas projevila konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřila), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je 10 000 Kč, a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o. s. ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Na základě prokázaných skutečností, kdy soud jednotlivá zjištění z jednotlivých důkazů v písemném vyhotovení rozsudku nevyjmenovává v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř., činí soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 29. 3. 2018 Smlouvu o poskytnutí služby Elektromobilita [číslo]. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako poskytovatel zavázala poskytnout žalované jako zákazníkovi službu Elektromobilita, která sestává z a) poskytnutí možnosti zákazníkovi dobíjet v jednotlivých DS Infrastrukturní sítě za podmínek stanovených touto smlouvou za účelem dobíjení elektrických vozidel prostřednictvím čipové karty, b) poskytnutí karty zákazníkovi v počti 1 a c) přístupu na webové stránky poskytovatele Elektromobilita, včetně přístupu k informacím o využívání infrastrukturní sítě zákazníkem a žalovaná se zavázala za odebranou službu Elektromobilita platit žalobkyni cenu sjednanou dle čl. 3 této smlouvy. Dle čl. 3 odst. 3. 2. smlouvy se žalovaná zavázala uhrazovat žalobkyni cenu za jednotlivá plnění dle aktuálně platného Ceníku, a to dle faktury vystavené žalobkyní. V čl. 4 odst. 4. 3. jsou uvedeny kontaktní údaje žalované jako zákazníka, a to adresa: [adresa], e-mail: [email] a tel.: [tel. číslo]. Dne 31. 12. 2019 byla žalobkyní vystavena za poskytnutí služby Elektromobilita faktura/daňový doklad [číslo] znějící na částku 3 267 Kč se splatností 21. 1. 2020, přičemž tento daňový doklad byl zaslán na adresu [adresa]. Žalovaná do data splatnosti dlužnou částku neuhradila. Žalované byla před podáním žaloby ze strany žalobkyně zaslána do datové schránky předžalobní výzva ze dne 23. 9. 2022. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 12. 1. 2023, zaslaném soudu, svůj dluh vůči žalobkyni ze smlouvy ve výši 3 267 Kč uznala a dne 4. 1. 2023 jej uhradila, jak plyne z výpisu z účtu z téhož dne, předloženého žalobkyní. 7. Po právní stránce soud věc vyhodnotil následovně. Bylo prokázáno, že strany sporu spolu uzavřely ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, Smlouvu o poskytnutí služby Elektromobilita [číslo] dne 29. 3. 2018, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat ve smlouvě specifikované služby a žalovaná se zavázala za odebrané služby zaplatit žalobkyni sjednanou cenu na základě faktury vystavené žalobkyní dle čl. 3 odst. 3. 2. smlouvy. Žalobkyně poskytla žalované služby dle smlouvy, avšak žalovaná za odebrané služby žalobkyni nezaplatila částku 3 267 Kč, splatnou dne 21. 1. 2020. Faktura znějící na dlužnou částku, vystavená dne 31. 12. 2019, byla žalované doručena na adresu, kterou žalovaná pro tyto účely uvedla jako kontaktní ve smlouvě. Žalovaná v průběhu řízení u zdejšího soudu tento dluh ve smyslu ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uznala a dne 4. 1. 2023 uhradila. Z tohoto důvodu soud řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Dále žalobkyni vzniklo v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Na základě uvedených skutečností soud ve zbytku žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky za období ode dne následujícího po dni její splatnosti, tj. od 22. 01. 2020 do zaplacení dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud neuvěřil tvrzení žalované, že o dlužné částce nevěděla a že tudíž nemohla dluh zaplatit s ohledem na skutečnost, že jak předžalobní výzva, tak 2. upomínka byly žalované doručeny do datové schránky a příslušná faktura byla žalované doručována na adresu, uvedenou žalovanou ve smlouvě jako kontaktní. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony á 100 Kč (podání žaloby a výzvu k plnění) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 200 Kč Celkem činí náklady žalobkyně částku 600 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.