48 C 26/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je 10 000 Kč, a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o.s.ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o.s.ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě půjčil právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do dne [datum]. Žalovaný na zápůjčku ničeho neuhradil, a je proto od [datum] v prodlení se zaplacením. Žalobkyně se na žalovaném domáhá rovněž zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky ode dne [datum] do zaplacení. Ačkoliv byl žalovaný ze strany žalobkyně o úhradu dlužné částky upomínán, dluh žalobkyni neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní. 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o.s.ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a o věci rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným uvedenou smlouvu, na jejímž základě mu půjčil peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 920 Kč, splatnost byla ujednána na [datum], zároveň byla právním předchůdcem žalobkyně dne [datum] vystavena faktura [číslo] znějící na částku 5 920 Kč a se splatností dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávek právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas a že jej žalobkyně upomínala o úhradu dluhu před podáním žaloby. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. V této věci bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu citovaného ustanovení § 2390 o.z., na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně jakožto zapůjčitel poskytl žalovanému jakožto vydlužiteli peněžitou zápůjčku ve výši 4 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do data splatnosti [datum]. Vycházejíc z tvrzení žalobkyně a žalobkyní poskytnutých důkazů bylo prokázáno, že žalovaný svou povinnost vyplývající ze smlouvy porušil, když zápůjčku žalobkyni nevrátil v ujednané lhůtě. V průběhu řízení se žalovaný ve věci nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nesporoval, a tudíž ani netvrdil, že by mu uvedený dluh nevznikl nebo jej již zcela nebo zčásti uhradil. Soud proto vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a z žalobkyní předložených důkazů a žalobě zcela vyhověl. Soud uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni ve smyslu § 1970 o.z. úrok z prodlení v zákonné výši z žalované částky ode dne následujícího po splatnosti stanovené ve smlouvě. Výše úroků z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má proti žalovanému nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložila při uplatňování svého práva. Náklady žalobkyně jsou v daném případě představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony á 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif“), za převzetí zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby, dále náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada 21% DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle § 14a advokátního tarifu ve výši 189 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně činí 1 489 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.