48 C 6/2022-102 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne [datum] na žalované domáhal odškodnění dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), v celkové výši (po upřesnění a vyjasnění petitu) 418 863 Kč coby majetkové újmy spočívající v nákladech na obhajobu v souvislosti s nedůvodným trestním stíháním. Uplatněný nárok souvisel s trestním řízením vedeným posléze u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 53 T 11/2015. Žalobce uvedl, že usnesením policejního orgánu ze dne 12.7.2013, č. j. KRPA-127839/TČ-2012-000097-, bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 trestního zákoníku. Žalobce byl následně rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 2.10.2022, č. j. 53 T 11/2015-5645, zproštěn obžaloby. Žalobce následně dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody u žalované, která však ke dni podání žaloby tento věcně nevyřídila. 2. Žalovaná k podání žalobce uvedla, že u ní žalobce uplatnil nárok ve výši 376 562 Kč podáním ze dne [datum], doručeným žalované [datum]. Žalovaná stanoviskem ze dne [datum] nároku žalobce částečně vyhověla, přičemž konstatovala, že v posuzovaném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci přiznala jistinu ve výši 326 294,65 Kč. Žalovaná žalobci uvedené uhradila dne [datum]. Žalovaná dále uvedla sporné úkony právní služby, za které náhradu neposkytla, případně poskytla náhradu v nižší částce, než byla požadovaná žalobcem. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 22.4.2022, č.j. 48 C 6/2022-38, bylo řízení co do částky 42 301 Kč zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. 4. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce svoji žalobu částečně zpět co do požadované jistiny 376 562 Kč, neboť žalovaná dne [datum] žalobci uhradila částku 326 294,65 Kč a žalobce konstatoval, že na zbytku žalované částky ve výši 50 267,35 Kč netrvá, a i v tomto rozsahu bere žalobu zpět. Současně žalobce navrhl připuštění změny žaloby, spočívající v jejím rozšíření o požadavek na zaplacení 86 % úroku z prodlení v zákonné výši od [datum] do [datum]. 5. Podle § 95 odst. 1 o. s. ř. žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. 6. Podle § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako „o. s. ř.“), může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odstavce 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, a nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odstavce 4 ustanovení, ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 7. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že je na místě připustit změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o 86 % zákonného úroku z prodlení z částky 326 294,65 Kč od [datum] do [datum], jelikož výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu, rozšíření žaloby je ve věcné souvislosti se skutkovým podkladem původního žalobního návrhu a soud neshledal skutečnosti odůvodňující nepřipuštění změny žaloby (výrok I). 8. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svou žalobu co do částky 376 562 Kč zpět, přičemž ve věci dosud nebylo jednáno, soud řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. co do částky 376 562 Kč zastavil (výrok II). 9. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 11. Dne [datum] žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím v řízení vedeném před Krajským soudem v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 53 T 11/2015. Žalovaná stanoviskem ze dne [datum] konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Žalovaná dne [datum] žalobci uhradila celkovou částku 326 294,65 Kč (zjištěno z uplatnění nároku žalobce u žalované ze dne [datum], ze stanoviska žalované ze dne [datum], z bankovního výpisu ze dne [datum] a ze shodných tvrzení účastníků). 12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 13. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 14. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 15. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Předmětem řízení po částečném zpětvzetí a po připuštění změny žaloby zůstal požadavek na zaplacení 86 % úroku z prodlení v zákonné výši z částky 326 294,65 Kč od [datum] do [datum] (když žalobce požadoval úrok z prodlení v zákonné výši toliko do [datum], nikoliv až do dne uhrazení části žalované jistiny). 17. Žalobce svůj nárok na náhradu škody dle OdpŠk uplatnil dne [datum] a zákonná šestiměsíční lhůta k projednání nároku skončila uplynutím dne [datum], kdy následující den se žalovaná dostala do prodlení. Žalovaná o nároku žalobce rozhodla až dne [datum] a přiznanou částku žalobci uhradila až dne [datum] připsáním na bankovní účet. Žalobce tak měl kromě jistiny nárok i na zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalovanou přiznané 326 294,65 Kč částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobě částečně vyhověl, když ve zbývajícím požadovaném rozsahu – požadovaném úroku z prodlení z částky 326 294,65 Kč od [datum] do [datum] ji shledal důvodnou (výrok III). Soud naopak žalobu shledal nedůvodnou, pokud jde o požadavek na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 326 294,65 Kč od [datum] do [datum], neboť v této době se žalovaná ještě do prodlení nedostala (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.4.2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Jelikož z právě uvedeného plyne, že nárok byl u žalované uplatněn až dne [datum], žalovaná se do prodlení dostala dle § 15 odst. 1 OdpŠk až počínaje dnem [datum]. Soud proto ve zbylém požadovaném rozsahu žalobu zamítl (výrok [příjmení]). 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 o.s.ř., tedy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, přičemž soud zohlední zastavení řízení, k němuž došlo pro chování žalovaného po podání žaloby v jinak důvodně podané části žaloby. Jelikož žalobce uplatnil v řízení 2 nároky, a to jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu a jednak nárok odškodnění újmy majetkové, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Současně soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu vycházel z dílčích úspěchů účastníků, jak byly v řízení zaznamenány, a to vždy k počáteční hodnotě předmětu řízení z pohledu tarifní hodnoty. Tarifní hodnota celého předmětu řízení činila 426 562 Kč (376 562 + 50 000). Žalobce byl zcela neúspěšný ohledně nemajetkového nároku (42 301 Kč) s tarifní hodnotou 50 000 Kč, neboť ohledně tohoto nároku bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. U majetkového nároku byl žalobce úspěšný ohledně částk