11 C 93/2024-51 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 1. 7. 2024 domáhal na žalované zaplacení částky 118 065 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „OS Praha 4“) pod sp. zn. 11 C 181/2014 (dále též jako „posuzované řízení“).2. Žalobce uvedl, že dne 29. 5. 2014 podal u OS Praha 4 proti , jméno FO, žalobu na zaplacení částek 431 976 Kč s příslušenstvím a 60 159 Kč s příslušenstvím. OS Praha 4 rozhodl ve věci samé rozsudkem ze dne 12. 6. 2018, který byl následně zrušen usnesením Městského soudu v Praze (dále jen „MS Praha“) ze dne 22. 3. 2019. OS Prahu 4 pak ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, který byl potvrzen rozsudkem , soud B, ze dne 14. 11. 2023. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 7. 12. 2023. Posuzované řízení tedy trvalo 9 let a 192 dní, tedy 114 měsíců. OS Praha 4 postupoval ve věci liknavě a se značnými časovými odstupy při jeho jednotlivých úkonech. Po vrácení věci odvolacím soudem byl další rozsudek vydán po více než 4 letech. Hlavním důvodem zcela nepřiměřené délky řízení byl zjevně liknavý a nekoncentrovaný postup soudu prvého stupně, když soud prvého stupně navíc před vydáním rozsudku dne 12. 6. 2018 nedostatečně zjistil skutkový stav a z tohoto důvodu musel být vydaný rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Žalobce se na průtazích soudního řízení nikterak , Anonymizováno, Dle názoru žalobce se ani nejednalo o složitou věc, když šlo o žalobu na vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytu bez právního důvodu, přičemž v řízení vedeném u OS Praha 4 pod sp. zn. 21 C 142/2013 bylo dne 8. 7. 2014 pravomocně rozhodnuto, že se , Anonymizováno, , jméno FO, vypovídá z předmětného bytu, a bylo tedy postaveno na jisto, že , Anonymizováno, , jméno FO, užívala předmětný byt bez právního důvodu. Žalobce uplatňoval po , Anonymizováno, , jméno FO, vysokou částku v celkové výši 492 135 Kč s příslušenstvím. Uvedené okolnosti odůvodňují závěr, že se jednalo o věc pro žalobce velkého významu.3. Délka řízení o zaplacení trvající více než 9 let a 6 měsíců je zjevně nepřiměřeně dlouhá a žalobci v jejím důsledku vznikla nemajetková újma, za kterou požadoval poskytnout zadostiučinění v penězích ve výši 226 440 Kč. Při stanovení této částky žalobce vyšel ze stanoviska Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. Cpjn 206/2010, ke kterému však namítl, že je z roku 2011, přičemž inflace za období let 2011 – 2023 činila celkem 48,2 %. Rovněž ze srovnání průměrných mezd v roce 2011 a 2023 vyplývá značný nárůst průměrné mzdy, a to o 76,5 %. Aby došlo ke spravedlivému poskytnutí zadostiučinění v intencích odkazovaného stanoviska NS, je dle žalobce nutno částky stanovené NS v roce 2011 valorizovat, a to alespoň o částku inflace. Po navýšení o inflaci (48 %) by tak základní částka přiměřeného zadostiučinění za 1 rok řízení měla činit 22 200 Kč – 29 600 Kč. Žalobce pak při vyčíslení svého nároku vyšel z částky 22 200 Kč za rok řízení, kterou navýšil o 20 % z důvodu významnosti věci pro svou osobu.4. Takto formulovaný nárok uplatnil žalobce u žalované dne 3. 6. 2024, žalovaná mu stanoviskem ze dne 27. 6. 2024 přiznala zadostiučinění ve výši 108 375 Kč. Takovou částku zadostiučinění považuje žalobce za nedostatečnou, kdy ze shora uvedených důvodů předně nesouhlasil s užitím základní částky ve výši 15 000 Kč za rok řízení. Dále žalobce nesouhlasil s ponížením základní částky o 15 % z důvodu, že se jednalo o složitou věc a účastníci opakovaně žádali o odročení soudního jednání. Žalobce žádal za celou dobu řízení o odročení jednání pouze jednou z důvodu nemoci svého právního zástupce, která byla soudu řádně doložena. , Anonymizováno, , jméno FO, pak žádala o odročení opakovaně, a to z důvodů na její straně (nikoliv jejího právního zástupce). Nebylo pak povinností soudu jejím žádostem vyhovět, a to vzhledem k tomu, že , Anonymizováno, , jméno FO, byla právně zastoupena a její osobní přítomnost na soudním jednání nebyla nezbytná.5. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 118 065 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 6. 2024 do zaplacení.6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil dne 3. 6. 2024 nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení. K projednání žádosti došlo dne 27. 6. 2024, žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 108 375 Kč. K věci samé pak žalovaná uvedla, že posuzované řízení bylo zahájeno v květnu 2014 u OS Praha 4, který ve věci rozhodl částečným rozsudkem v září 2016 a žalobu vůči tehdejší žalované č. 2 , Anonymizováno, Rozhodnutím odvolacího soudu v březnu 2017 byl na základě odvolání žalobce rozsudek potvrzen, právní moc nastala dne 15. 3. 2017. V srpnu 2017 byl vyhotoven znalecký posudek. OS Praha 4 dále rozhodl ve věci v červnu 2018 a uložil , Anonymizováno, , jméno FO, zaplatit žalobci částku 417 561 Kč. Na základě odvolání žalobce i , Anonymizováno, , jméno FO, byl odvolacím soudem v březnu 2019 jeho rozsudek zrušen a věc vrácena zpět. V květnu 2022 byl vyhotoven doplněk ke znaleckému posudku. OS Praha 4 opětovně rozhodl v květnu 2023 a uložil , Anonymizováno, , jméno FO, zaplatit žalobci částky 247 600 Kč a 433,60 Kč. K odvolání žalobce i , Anonymizováno, , jméno FO, dále rozhodoval , soud B, a rozsudek v listopadu 2023 , Anonymizováno, Rozhodnutí nebylo právní moci dne 7. 12. 2023. Řízení ve věci tedy trvalo od května 2014 do prosince 2023, a celková doba řízení tak činila 9 let a 6 měsíců. V předmětném řízení lze konstatovat průtah v délce 7 měsíců a nekoncentrovaný postup soudu prvého stupně. Žalobcem nebyla u procesního soudu podána ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle zákona o soudech a soudcích. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů, ve věci rozhodoval soud prvého stupně třikrát a soud druhého stupně rovněž třikrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité. O složitosti řízení svědčí i rozsah spisového materiálu. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Soud nechal vypravovat znalecký posudek a jeho dodatek ke stanovení obvyklého měsíčního nájemného za užívání bytu, garáže a zahrady. Význam řízení pro žalobce byl shledán jako běžný. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částek 431 976 Kč a 60 159 Kč, které představovaly bezdůvodné obohacení a platby spojené s užíváním bytu. Vzhledem k uvedeným skutečnostem tedy lze dle žalované hodnotit celkovou délku řízení jako nepřiměřenou, žalobcem požadovaná částka zadostiučinění je však nepřiměřeně vysoká a žalovaná považuje za odpovídající výši zadostiučinění částku 108 375 Kč. Při jejím stanovení žalovaná s odkazem na stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 vyšla ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok, kterou ponížila o 15 % z důvodu složitosti řízení, včetně podílu obou stran opakovanými žádostmi o odročení jednání. K tomu žalovaná dodala, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je rovněž třeba zohlednit ekonomickou situaci v dané zemi. Výše částky by měla mimo jiné korespondovat s životní úrovní v dané zemi. K požadavku na úroky z prodlení pak žalovaná s odkazem § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. namítla, že pokud u ní žalobce svůj nárok uplatnil dne 3. 6. 2024, nemohla být již ode dne 4. 6. 2024 v prodlení.7. V následném doplnění žalovaná uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalobce, že důvod nepřiměřené délky řízen leží výhradně na žalované. Žaloba v posuzovaném řízení původně směřovala vůči dvěma žalovaným, nicméně vůči druhé žalované byla částečným rozsudkem soudu prvého stupně ze dne 27. 9. 2016, v meritu věci potvrzeným odvolacím soudem dne 2. 3. 2017, zamítnuta. Řízení do tohoto okamžiku před soudem prvého stupně i soudem druhého stupně probíhalo plynule s výjimkou odročení dvou jednání. Prvé bylo odročeno ze dne 1. 12. 2014 na den 19. 2. 2015 z důvodu na straně účastníků, přičemž doba od zaplacení soudního poplatku žalobcem dne 20. 11. 2014 a termínem jednání po odročení dne 19. 2. 2015 nepřekročila tříměsíční dobu, tudíž na tuto situaci nelze nahlížet jako na průtah. Na druhé jednání odročené pro nemoc soudkyně ze dne 17. 12. 2015 na den 22. 3. 2016 může být nahlíženo jako na průtah, nicméně ojedinělý. Mezi ostatními úkony či jednáními soudu ve sledovaném období nelze shledat ani průtahy či jinou liknavost. Do částečného rozsudku se žalobce odvolal dne 11. 11. 2016, nicméně své odvolání třikrát doplňoval, soudní poplatek uhradil až k výzvě soudu dne 23. 12. 2016, ač jeho povinností bylo jej uhradit spolu s podáním odvolání (to ostatně platí i o úhradě soudního poplatku za žalobu, který rovněž uhradil až k výzvě soudu), a teprve poté mohla být věc předložena soudu odvolacímu, přičemž poté žalobce podal další doplnění odvolání. Ačkoliv doplnění svého odvolání podával žalobce v souladu se svými zákonnými právy, nelze odhlédnout od