22 C 237/2023-112 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou u zdejšího soudu dne 22. 11. 2023 domáhal náhrady škody ve výši 30 964 Kč a nemajetkové újmy ve výši 10 200 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného Okresním soudem v Olomouci pod sp.zn. , Anonymizováno, (dále také jen „posuzované řízení“).2. Uvedl, že dne 19. 12. 2022 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěra dle § 206 odst. 1 tr. z. Dne 10. 1. 2023 byl podán návrh na potrestání. Dne 22. 5. 2023 byl vyhlášen rozsudek č.j. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne 9. 6. 2023, kdy byl návrhu na potrestání zproštěn, neboť skutek uvedený v návrhu na potrestání není trestným činem. Domáhal se náhrady škody spočívající v obhajném při odměně ve výši 1 500 Kč za úkon právní služby (příprava a převzetí, účast na hl. líčení , datum, a , datum, ), 5 x 300 Kč za režijní paušál, 4 x cestovného po 4 291 Kč (566 km; 5,4 kombinovaná spotřeba, 44,1 Kč cena za litr nafty, 5,2 amortizace) a 4 x 1 200 Kč jako náhrada za promeškaný čas. K nemajetkové újmě uvedl, že je nezbytné přihlédnou k důvodu zproštění, k chování žalobce, který se úkonů trestního řízení řádně účastnil, souhlasil s konáním hlavního líčení, ačkoliv nebyly splněny podmínky pro jeho konání, vypovídal k věci. Domáhá se tak 1 700 Kč za každý měsíc nezákonného trestního řízení. Nárok byl u žalované uplatněn dne 28. 7. 2023, přičemž ta ho výzvou ze dne 13. 9. 2023 vyzvala k doplnění dalších listin. Stanoviskem ze dne 10. 11. 2023 nároku nevyhověla, neboť neshledala vznik dluhu v majetkové sféře žalobce a nebyl prokázán závažný zásah do práv žalobce. Dále se domáhal zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 30. 1. 2024 do zaplacení. Při jednání soudu uvedl, že se u něj nevyvinula žádná duševní porucha, prožíval s trestním stíháním běžně spojené pocity nejistoty, nespavost, nemožnost se soustředit. K výzvě soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení ohledně jednotlivých dopadů do sféry profesního, osobního a rodinného života v důsledku trestního stíhání uvedl, že měl problémy s usínáním, nemohl uklidnit své myšlenky a pořád přemýšlel nad trestním stíháním. Vnitřně věděl, že je nevinný, ale policejní orgán a státní zástupce byli o jeho vině přesvědčeni, proto se bál, že stejný názor bude mít i soud. Dříve usínal snadno, teď měl problém usnout i několik hodin. Jeho spánek navíc byl mělký a byl provázen nočním probouzením. V noci před hlavními líčeními nemohl žalobce usnout vůbec. Zahnat špatné myšlenky na trestní stíhání nemohl ani v zaměstnání. Žalobce nemohl dobře regenerovat psychické ani fyzické síly. Myšlenky na trestní stíhání se mu vracely i v době volného času, což se projevilo v jeho partnerském životě. Byl nevyspalý a roztěkaný. Žalobce požíval dobré pověsti, a to i v práci. Dřívější podmíněné odsouzení za dopravní nehodu bylo již zahlazeno. To však nenarušovalo jeho dobrou pověst. Pokud by byl odsouzen za úmyslný trestný čin proti svému zaměstnavateli, poškodilo by to jeho pověst mezi ostatními , Anonymizováno, společnostmi, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Předvolání k hlavnímu líčení bylo doručováno do jeho práce, proto byla poškozena jeho dobrá pověst v zaměstnání. V době jejich konání navíc musel mít dovolenou, což byla komplikace pro zaměstnavatele, který musel najít za něho náhradu. V řízení byl aktivní, hl. líčení se účastnil a souhlasil i s konáním hl. líčení, kdy nebyla zachována lhůta k jeho přípravě, aby traumatizující zážitek skončil.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 28. 7. 2023 nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Uvedla, že stanoviskem ze dne 10. 11. 2023 konstatovala, že nárok na náhradu škody je co do základu důvodný, avšak nevyhověla mu, neboť nebylo prokázáno splnění podmínek odpovědnosti státu. Na náhradě nemajetkové újmy byla žalobci poskytnuta morální satisfakce. K náhradě škody uvedla, že byl žalobce přípisem ze dne 12. 9. 2023 vyzván k doložení dokladů prokazujících vznik škody, přičemž na toto bylo reagováno tím, že byly předloženy listiny, které byly předloženy již s uplatněním nároku, které však vznik škody v majetkové sféře žalobce neprokazovaly. Finanční prostředky byly uhrazeny skrz bankovní účty jiných osob. Pokud by byl vznik škody doložen, žalovaná by přiznala škodu ve výši odpovídající nákladům za právní služby za převzetí zastoupení, účast na hl. líčení dne , datum, + ke každému hl.líčení by bylo možno přiznat náhradu promeškaného času. K nemajetkové újmě uvedla, že nesporuje základ nároku, nicméně žalobce netvrdil ani neprokazoval, jak bylo do jeho práv nezákonným trestním stíháním zasaženo. Žádný zásah do jeho osobní sféry žalovaná z uvedených tvrzení ani předložených důkazů neshledala, pročež žalobci poskytla omluvu. Při jednání soudu uvedla, že nemajetková újma způsobená nezákonným trestním stíháním se nepresumuje a žalobce prozatím její vznik neprokázal. Dále uvedla, že pokud kolegové a rodina nectili zásadu presumpce neviny, neodpovídá za to žalovaná. Pokud žalobce zaměstnání měnil v říjnu 2022, trestní stíhání počalo až v prosinci 2022, absentuje tak příčinná souvislost. Žalobce neprokázal ani netvrdil zásadnější dopady do profesní nebo osobnostní sféry. Poukázala také na navrhovanou výši trestu, stejně tak soud by měl přihlédnout k důvodům zahájení trestního stíhání. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, která konstatuje, že konstatování porušení práva je plnohodnotná forma satisfakce.4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nárok žalobce byl u žalované uplatněn dne 28. 7. 2023 a ta stanoviskem ze dne 10. 11. 2023 konstatovala, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a to sdělení o podezření, přičemž k požadavku na zadostiučinění nemajetkové újmy za nezákonná rozhodnutí poskytla žalobci omluvu zde uvedenou. Dále nebylo mezi účastníky sporné, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, tedy záznam o sdělení podezření ze dne 19. 12. 2022.5. Soud učinil na základě provedeného dokazování následující skutková zjištění:6. Záznamem o sdělení podezření podle § 179b odst. 3 tr. řádu ze dne 19. 12. 2022 bylo , Jméno zainteresované osoby 0/0, sděleno podezření ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Záznam si žalobce převzal dne 19. 12. 2022. Dne 10. 1. 2023 byl podán návrh na potrestání pro spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku ze dne 9. 1. 2023, ve kterém státní zástupce navrhuje uložit podmíněný trest odnětí svobody kolem ¼ zákonné tr. sazby spolu se stanovenou zkušební dobou při spodní hranici zákonné tr. sazby. Ve spise je dále založena ručně napsaná plná moc ze dne 14. 2. 2023 , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, . Ve věci se dne 14. 2. 2023 od 9:15 (fakticky od 9:30) do 10:05 konalo hlavní líčení za přítomnosti obhájce obžalovaného. V rámci hlavního líčení bylo sděleno, že nebyla zachována pětidenní lhůta k přípravě pro obžalovaného, obžalovaný souhlasil se zkrácením lhůty k přípravě k jednání a souhlasil s konáním hl.líčení. Dne 16. 3. 2023 se od 8:30 hod do 9:14 hod konalo hlavní líčení za přítomnosti obhájce obžalovaného. Dne 24. 4. 2023 se od 8:30 hod do 10:10 hod konalo hlavní líčení za přítomnosti obhájce obžalovaného. Dne 22. 5. 2023 se od 8:30 hodin do 9:12 hodin konalo hlavní líčení za přítomnosti obhájce obžalovaného, byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Olomouci č.j. , Anonymizováno, , kterým byl obžalovaný zproštěn návrhu na potrestání ze dne 9. 1. 2023, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem (§ 226 písm. b/ tr. řádu). Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 6. 2023. Z odůvodnění vyplývá, že obžalovaný již byl jednou trestně stíhán, jeho odsouzení (rok 2002) za trestný čin ublížení z nedbalosti, kdy mu byl uložen podmíněný trest a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, přičemž bylo upuštěno od zbytku výkonu trestu, bylo zahlazeno. Dále z něho vyplývá, že obžalovaný se dopustil zčásti jednání popsaného ve výrokové části rozsudku, neboť v předmětných dnech skutečně tankoval do svého osobního motorového vozidla naftu, kterou zaplatil tzv. tankovací kartou svěřenou mu zaměstnavatelem. Jeho jednáním však nebyly naplněny znaky skutkové podstaty žádného trestného činu. Nebyl prokázán úmysl, tj. subjektivní stránka posuzovaného trestného činu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že řidiči mohli tankovat do svých osobních vozidel a následně byla tato částka stržena při výplatě. Dále byly prokázány nejasné praktiky a zřejmě podvodné jednání zaměstnavatele. Dále se z odůvodnění podává, že zjevným motivem a pohnutkou k podání trestního oznámení na obžalovaného byl fakt, že se rozhodl dát výpověď ve společnosti , právnická osoba, a s tímto , Anonymizováno, nesouhlasil. Za těchto okolnos