22 C 257/2023-83 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala nemajetkové újmy způsobené jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 124/2008 a 18 C 53/2014 (dále také jen „posuzované řízení“).2. Uvedla, že řízení trvalo od ledna 2008, resp. srpna 2008 do dubna 2023. Taková délka řízení je jednoznačně a zásadním způsobem nepřiměřená a docházelo k průtahům. Řízení bylo průměrně složité, žalobkyně neměla na délku řízení vliv a význam předmětu řízení pro žalobkyni byl zvýšený. Svůj nárok u žalované uplatnila dne 7. 10. 2022 a opakovanou žádostí dne 23. 6. 2023. Žalovaná jí přiznala částku 103 867 Kč, k druhému uplatnění vyhověla žalobkyni ještě co do částky 17 971 Kč. Zbylý nárok (138 162 Kč) žalovaná žalobkyni nepřiznala. Snížení základní částky o 60 % považuje za nepřiměřené, stejně tak zvýšení o pouhých 5 % z důvodu jednotlivých průtahů. Základní částku požaduje navýšit s ohledem na inflaci a ekonomickou situaci na částku 31 350 Kč za rok řízení. Uvedla, že předmětem řízení je nemajetková újma, nevidí důvod, proč by v případě projednávané věci mělo být přistupováno jinak, než je tomu u ostatních nemajetkových újem, které jsou časem měnící se veličiny a je na posouzení soudu, aby výši újmy uvážil a Stanovisko je pouze doporučující. Dále požaduje zákonný úrok z prodlení od 15. 12. 2023 do zaplacení. Dále uvedla, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2021, sp.zn. 30 Cdo 2181/2021, bylo vydáno v době, kdy míra inflace byla zanedbatelná, nelze připustit, že pokud by Nejvyšší soud rozhodoval nyní, částka by byla stále 15 000 Kč za rok řízení. Je třeba judikaturu překonat. Není ospravedlnitelné, aby jeden druh nemajetkové újmy byl odškodňován jako neměnná veličina, přičemž jiný druh nemajetkové újmy se v průběhu času může měnit. Snížení o více jak 50 % by dle Stanoviska, kterého se žalovaná drží, nemělo nastat. Žalovaná nezohlednila všechny průtahy, které v řízení nastaly. V průběhu jednání soudu uvedla, že řízení nebylo extrémně složité. Byly sice provedeny znalecké posudky, ale nebyl vyslechnut jediný svědek. K vyloučení části řízení mělo dojít dříve, byla zde dvě nezákonná rozhodnutí a soudy si složitost řízení způsobily sami. Dále uvedla, že rozmezí stanovené Nejvyšším soudem, tj. 15 000 – 20 000 Kč, není již aktuální a s ohledem na ekonomickou situaci ČR by mělo být toto rozmezí upraveno a mělo by být valorizováno, stejně jako byly valorizovány mzdy o 65 %, starobní důchody o 78 %, minimální mzda vzrostla o 116 %. Dále uvedla, že odškodnění před dvanácti lety bylo stejné jako dnes, nicméně hodnota odškodnění se změnila. Stejně tak, že u jiných typů nemajetkových újem jsou metodiky odškodnění vázány na měnící se veličiny, nicméně u této nemajetkové újmy je metodika zakonzervována.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila dne 23. 6. 2023 nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. K projednání nároku žalobkyně došlo dne 14. 12. 2023, přičemž žalovaná konstatovala porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a poskytla jí odškodnění ve výši 17 971 Kč. Zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení. Uvedla, že zásadním byly prodlevy při vypracování znaleckého posudku a při rozhodnutí o dovolání. Dále přihlédla k tomu, že jedno rozhodnutí bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Při stanovení výše odměny vycházela z částky 19 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky v částce poloviční, základní částku snížila o 30 % z důvodu složitosti řízení, o 15 % z důvodu četnosti rozhodování soudu a o 15 % z důvodu sdílené újmy. Základní částku poté navýšila o 5 % z důvodu postupu soudu, resp. průtahů v řízení. Význam řízení byl shledán jako standartní. Uvedla, že sice žalobkyně do posuzovaného řízení vstoupila vlastním jménem (dle § 107a odst. 1 o.s.ř.) až dne 2. 8. 2019 a měla by tak být posuzována délka řízení ve vztahu k ní až od tohoto dne, avšak dědické řízení po původní žalobkyni probíhalo dle práva USA a ta svůj majetek odkázala na žalobkyni prostřednictvím svěřeneckého fondu, žalovaná tak posuzovala ve vztahu k žalobkyni celou délku posuzovaného řízení, jakoby bylo rozhodnuto o následnictví dle § 107 o.s.ř., když žalobkyně se považuje za dědičku původní žalobkyně. Současně přihlédla k částečnému odškodnění ze dne 7. 12. 2022 ve výši 103 867 Kč. Při jednání soudu odkázala na nejaktuálnější rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, dle kterých nelze přihlížet k inflaci při stanovení výše nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení. Dále uvedla, že základní částku, která byla stanovena v horní hranici uvedeného rozmezí, snížila o 55 % nikoliv o 60 %, když z judikatury vyplývá, že snížení o více jak 50 % je jakýsi strop, nicméně ne nezbytný.4. Mezi účastníky nebylo sporu o uplatnění nároku u žalované dne 3. 11. 2022 a dne 23. 6. 2023, přičemž žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobkyně poskytla zadostiučinění v částce 103 867 Kč stanoviskem ze dne 7. 12. 2022 a stanoviskem ze dne 14. 12. 2023 v částce 17 971 Kč.5. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.6. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 sp. zn. 18 C 124/2008 (tak jak bylo učiněno v rámci řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. 48 C 94/2023 a mezi účastníky bylo učiněno při jednání soudu nesporné) zjištěno, že na č.l. 1 je založena žaloba ze dne 11. 8. 2008, došlá soudu 20.8.2008, kde jako žalobkyně vystupuje , Anonymizováno, , Anonymizováno, o zaplacení 2 026 849 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, ke kterému mělo dojít užíváním spoluvlastnického podílu procesní žalobkyně k nemovitosti. Dne 30.9.2008 doručeno vyjádření žalovaného 1), dne 1. 10. 2008 vyjádření žalovaného 2). Dne 8. 12. 2008 vyzván žalobce k vyjádření ke stanovisku žalovaných a současně žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, dne 12. 12. 2008 poplatek uhrazen. Podáním ze dne 11. 12. 2008 žádá žalobkyně o změnu jejího označení, téhož dne podává repliku k vyjádření žalovaných. Podáním ze dne 19.2.2008 urguje žalobkyně postup soudu, který od podání repliky neučinil ve věci žádný úkon. Na č.l. 27 úřední záznam, kde se konstatuje, že byl spis 11 C 66/05 byl předložen soudci, jelikož MS zrušil rozhodnutí OS pro Prahu 1. Na č.l. 28 založeno usnesení o přerušení řízení do skončení věci 11 C 66/05, jelikož je v tomto řízení řešen obdobný nárok žalobkyně, který se toliko týká jiného časového období. Usnesení vypraveno 21.4.2009. Referátem z 27.5.2009 spis dán na lhůtu 3 měsíce. Referátem z 11.6.2009 usnesení o přerušení zasláno zástupci žalovaného 1), jelikož mu omylem zasláno nebylo. Tento podává dne 11. 6. 2009 do usnesení o přerušení řízení odvolání. Dne 7.7.2009 podáno vyjádření žalované 2) k odvolání, dne 15.7.2009 vyjádření žalobkyně. Dne 4.8.2009 spis předložen MS v Praze. Na č.l. 42 založeno rozhodnutí MS v Praze z 13.8.2009, kterým bylo usnesení o přerušení řízení změněno tak, že řízení se nepřerušuje. Na den 11.11.2009 nařízen referátem z 24.9.2009 jiný soudní rok. Dne 2.12.2009 vznesena zástupcem žalovaného 1) námitka započtení pohledávky, dne 16.12.2009 zaslána žalobkyni k vyjádření. Dne 28.1.2010 sděluje žalobkyně, že jí text námitky nebyl doručen. Dne 5.2.2020 vypravena zásilka znovu. Dne 22.2.2010 podává žalobkyně vyjádření k námitce započtení. Dne 9.4.2010 vypraveno k předvolání k jednání dne 4.6.2010. Dne 24.5.2010 žádá žalovaný 2) o odročení jednání z důvodu kolize. Referátem ze dne 31.5.2010 sděleno žalovanému 2), že žádosti o odročení soud nevyhovuje. Dne 4.6.2010 proběhlo jednání, to následně odročeno na 8.9.2010. Dne 20.8.2010 zasílá zástupce žalobkyně soudu zprávu o stavu mimosoudních jednání, v této souvislosti podáním z 31.8.2010 žádá žalovaný 1) o odročení nařízeného jednání. Referátem z 6.9.2010 jednání odročeno na 6.11.2010. Na jednání dne 3.11.2010 vyhlášen rozsudek č.l. 109. Dne 9.12.2010 podáno odvolání žalovaného 1), dne 10.12.2010 uhrazen soudní poplatek z odvolání. Dne 16.12.2010 podáno odvolání žalované 2). Dne 20.1.2011 odvolání zaslána žalobkyni. Dne 14.2.2011 žádá žalobkyně o prodloužení lhůty k vyjádření, dne 25.2.2011 tato prodloužena do 15.3.2011. Dne 27.4.2011 podáno vyjádření žalobkyně. Dne 24.5.2011 spis předložen MS. Dne 27.10.2011 se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek č.l. 160, kterým byl rozsudek soudu I. stupně částečně zrušen a částečně byla žaloba zamítnuta. Odvolací rozsudek vypraven 29.12.2011. Usnesením ze dne 9.1.2012 ustanoven ve věci znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Dne 26.1.2012 podány námitky žalovaného 1) proti usnesení o ustanovení znalce. Usnesením z 30.1.2012 vyzván žalovaný 1) k doplnění námitky