45 C 151/2023-48 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce byl na základě usnesení policejního orgánu ze dne 12.4.2018, č.j. KRPZ-91445-283/TČ-2015-150881-RME trestně stíhán pro přečin porušení povinnost při správě cizího majetku podle ust. § 220 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), kterého se měl dopustit při výkonu své lékařské praxe. Žalobce shrnul průběh řízení, které skončilo dne 12. 9. 2022, kdy vydal Okresní soud v Kroměříži rozsudek, č. j. 2 T 169/2018-1336, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle ust. § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů a který nabyl právní moci dne 12. 9. 2022. Žalobce byl v průběhu trestního stíhání zastoupen obhájcem a v souvislosti s tím vynaložil částku v souhrnné výši 107.015,69 Kč včetně DPH. Část nákladů představují náklady, vynaložené Ing. Mgr. Vlastimilem Calabem v celkové výši 53.180,- Kč včetně 21 % DPH, kterou však žalovaná uhradila pouze co do částky 33.940,50 Kč vč. DPH. Část nákladů právního zastoupení představují náklady, vynaložené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., v celkové výši 53.835,69 Kč (fakturami zaokrouhleno z částky 53.836,09 Kč) včetně 21 % DPH, které však žalovaná uhradila pouze v rozsahu 51.658,09 Kč. Žalobce proto požadoval rozdíl mezi uhrazenými a vzniklými náklady na obhajobu. Žalobce vedle nároku na náhradu škody rovněž u žalované uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 365.700,- Kč. Žalobce uvedl, že byl trestně stíhán pro trestný čin dle ust. § 220 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, za který mu hrozil trest dle kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu. Žalobci hrozil trest odnětí svobody až na pět let. Posun hranice značné škody měl vliv pouze na právní kvalifikaci trestného činu (základní skutková podstata), tedy na nižší hrozící trestní sazbu. Na následky, které trestní stíhání žalobci způsobilo, to nemá vliv. Trestním řízením bylo výrazně zasaženo do jeho osobnostní sféry, pouhé konstatování porušení práva ze strany žalované není v tomto případě adekvátní. V této souvislosti žalobce poukázal na judikaturu ohledně odškodňování trestního řízení, např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. 6. 2012 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10 ze dne 10. 3. 2011. Žalobce byl stíhán za jednání, kterého se měl dopustit při výkonu svého povolání lékaře. Toto povolání je obecně společností považováno za velice významné, na druhou stranu však jakékoli pochybení lékaře je silně ostrakizováno. Presumpce neviny je v tomto směru krátkozraká. Samotné povolání lékaře vykonával žalobce do zahájení trestního řízení téměř 40 let, přičemž z toho 30 let jako , právnická osoba, a by velmi dobře znám. Za celou dobu jeho kariéry nebylo žalobci vytýkáno ničeho protiprávního, nebyl šetřen ČLK, vykazoval naprosto profesionální a vstřícný přístup k pacientům, přičemž ti jeho přístup hodnotili velice pozitivně. Trestní stíhání žalobce znamenalo pro žalobce zvýšené společenské odsouzení, navíc se politicky angažuje (, Anonymizováno, , adresa, ) a jeho případ byl medializován v místních médiích, což mělo značný negativní vliv na jeho dobrou pověst. Žalobce ztratil důvěru jak v očích veřejnosti, tak v očích zaměstnavatele a musel trpět nevhodné chování ze strany personálu svého zaměstnavatele. Trestní řízení formálně trvalo 4 roky a 5 měsíců, což je dle žalobce doba nepřiměřeně dlouhá, způsobilo další výrazné negativní následky. Neoprávněně vedené trestní stíhání se mimo jeho dobré pověsti podepsalo zejména v rodinné a pracovní sféře. Žalobce je otcem pěti dětí, nejmladšímu bylo v době zahájení trestního stíhání , Anonymizováno, let. Jeho manželka je povoláním zdravotní sestra (dříve také pracovala v , právnická osoba, ). Celá rodina žila velmi dlouhou dobu ve velké nejistotě a s neustálou a dlouhou nervozitou a současně všichni museli snášet negativní reakce svého okolí. Trestní stíhání se negativně projevilo na zdraví žalobce, a to jak v duševní, tak fyzické rovině. Případ se táhnul již od roku 2014, kdy byl pracovní závazek žalobce ze strany zaměstnavatele – , právnická osoba, . okamžitě zrušen, přičemž od té doby se žalobce potýkal se značnou mírou stresu, , Anonymizováno, , a nadto prodělal i , Anonymizováno, Ačkoli nelze spolehlivě prokázat příčinnou souvislost trestního stíhání s uvedenými zdravotními následky, žalobce má za to, že trestní stíhání zcela jistě ke zhoršenému zdravotnímu stavu minimálně přispělo. Další negativní následky trestního stíhání žalobce není schopen nade vši pochybnost prokázat, neboť skutečnosti jako nevhodné chování personálu vůči němu, ztráta důvěry nebo značná míra stresu a příčinná souvislost s výše uvedenými zdravotními následky je velmi obtížné, ne-li nemožné prokázat. Podle žalobce však nelze zcela rezignovat na přiznání zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, když je už jen povahy trestního stíhání zcela zřejmé, že každé trestní stíhání představuje významný zásah do osobnosti jednotlivce, za který by mělo být poskytnuto přiměřené zadostiučinění, jak ostatně také opakovaně potvrdil i Ústavní soud (viz výše). Přiznání náhrady nemajetkové újmy by také odpovídalo obecným zásadám slušnosti. Žalobce pro srovnání nabídl srovnávací případy, např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. 13 Co 46/2021-221, ve které byl poškozený stíhán pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku spáchaného účastenstvím ve formě pomoci, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody na 2 až 8 let. Trestní stíhání v tomto případě trvalo 3 roky a 2 měsíce. Po zproštění obžaloby byla poškozenému soudy na náhradě nemajetkové újmy přiznána částka ve výši 320.000,- Kč (sazba 8.421,- Kč za měsíc). Dále označil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2017, č. j. 30 Co 224/2017-146, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. V tomto případě šlo o poškozeného povoláním advokát, který byl stíhán pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku ve formě účastenství. Trestní řízení v tomto případě trvalo přes 6 let. Poté, co byl poškozený obžaloby zproštěn, byla mu soudy přiznána částka náhrady nemajetkové újmy ve výši 180.000,- Kč (sazba 2.465,- Kč za měsíc). A konečně žalobce označil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 3. 2022, č. j. 10 C 154/2021-143 a na něj navazující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. 54 Co 223/2022-167, ve kterém byla poškozená, která byla také lékařkou a bývalou primářkou, stíhána pro přečin usmrcení z nedbalosti. Za toto poškozené hrozil trest odnětí svobody až šest let, přičemž trestní stíhání žalobkyně bylo vedeno 1 rok a 8 měsíců. S ohledem na zproštění obžaloby byla poškozené ze strany soudů přiznána částka náhrady nemajetkové újmy ve výši 50.000,- Kč (sazba 2.500,- Kč za měsíc). Vzhledem k tomu, že trestní stíhání žalobce trvalo 4 roky a 5 měsíců (tedy 53 měsíců), by žalobci pouze na základě výše uvedené průměrné sazby měla náležet částka ve výši cca 120.000,- Kč. S přihlédnutím ke specifikům svého případu žalobce dospěl k závěru, že je na místě navýšení náhrady nemajetkové újmy na částku 365.700,- Kč. Žalobce uplatnil u žalované dne 8. 12. 2022 svůj nárok a žalovaná jej částečně odškodnila. Pokud jde o zbývající část, navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce dne 8. 12. 2022 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 21.417,10 Kč s příslušenstvím a náhradu nemajetkové újmy ve výši 365.700 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 169/2018. K projednání žádosti žalobce došlo dne 19. 5. 2023 a žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a poskytla žalobci odškodnění ve výši 85.598,59 Kč. Pokud jde o náhradu škody, spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení vč. cestovného ve výši 21.417,10 Kč. Žalovaná nahradila žalobci veškeré uplatněné úkony s následujícími výjimkami: 18. 5. 2018 – doplnění stížnosti, 11. 5. 2018 – nahlížení do spisu, 12.6.2018 (správně 12. 7. 2018) – výslech PČR (uhrazeno pouze jako úkon jeden, nikoli dva), 25. 6. 2018 – porada s klientem – zamítnutí stížnosti, 11. 12. 2018 – HL (přiznány pouze 3 úkony z požadovaných 4), 7. 1. 2019 – porada s klientem – předání dokumentů, 28. 1. 2019 – nařízené jednání – zrušeno, 1. 2. 2019 – jednání s klientem – , jméno FO, , 14. 3. 2019 – jednání s klientem – odvolání plné moci, 19. 3. 2020 – písemné podání soudu. Na nákladech právního zastoupení bylo přiznáno 66.610,50 Kč vč. DPH, cestovné a náhrada promeškaného času pak byly uhrazeny v plné výši (tzn. 18.988,09 Kč vč. DPH). Celkem bylo na nákladech obhajoby přiznáno 85.598,59 Kč vč. DPH. K uplatněnému nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalov