46 C 69/2024-56 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 038,11 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., uzavřel s žalovaným dne 25. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla úvěr ve výši 9 100 Kč, který měl být splacen do 25. 12. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 9 938,11 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostředky na dálku po registraci na stránkách , Anonymizováno, . Po prověření žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní smlouvy s navrhovanou výší úvěru 9 100 Kč a splatností dne 25. 11. 2021. Poskytnuté prostředky byly žalobci zaslány na účet č. , č. účtu, . V rámci zjišťování úvěruschopnosti byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a žádosti bylo vyhověno. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2023 uzavřené mezi , právnická osoba, . a , Jméno zainteresované společnosti 0/0, Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, a to ani přes upomínku ze dne 21. 12. 2023.2. Žalovaný v rámci svého vyjádření při jednání uvedl, že si je vědom svého závazku vůči žalobkyni ve výši 9 100 Kč a má zájem tento závazek taktéž uhradit s tím, že je s to předmětnou částku uhradit jednorázově.3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, vyplývá, že společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 11. 2021, a to prostředky na dálku. Smlouvou bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve výši 9 100 Kč formou bezhotovostní platby s úrokovou sazbou 40 % ročně, poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru 3 795,61 Kč (po slevě)/9 938,11 Kč (před slevou). Splatnost byla sjednána na 25. 12. 2021.5. Z potvrzení o platbě vystavené , právnická osoba, plyne, že byla poskytnuta platba ve výši 9 100 Kč z účtu , Anonymizováno, dne 25. 11. 2024.6. Ze sdělení , Anonymizováno, ze dne 15. 5. 2024 vyplývá, že majitelem účtu , Anonymizováno, je žalovaný.7. Z dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2023 je patrné, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze společnosti , právnická osoba, . na , Jméno zainteresované společnosti 0/08. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2023 plyne, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou na společnost , Jméno zainteresované společnosti 0/0, Spolu s oznámením byla žalobci zaslána též výzva k úhradě před podáním žaloby. Tyto listiny byly žalovanému zaslány dne 21. 12. 2023, jak je patrno z přiloženého podacího lístku.9. Soud k projednání věci nařídil jednání na 23. 10. 2024, z nějž se žalobkyně omluvila. Při tomto jednání soud hodlal v rámci poučovací povinnosti soudu aplikovat § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., a vyzvat žalobkyni, aby řádně tvrdila a prokázala, jak ověřila totožnost úvěrovaného, když toto nebylo zřejmé ani z doplnění žaloby, k němuž soud žalobkyni před nařízením jednání vyzval. Poučení dle § 118a o.s.ř. se aplikuje výhradně při jednání. Účastník, který se nedostaví k jednání, znemožní soudu, aby mu toto poučení poskytl. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalovaného. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu, z listinných důkazů předložených žalobkyní a z toho, co žalovaný uvedl při jednání. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobkyně k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). S ohledem na uvedené tak soud nemá za prokázané, že předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nicméně soud má za prokázané a žalovaným stvrzené, že předchůdce žalobkyně mu poskytl plnění ve výši 9 100 Kč.10. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.12. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 25. 11. 2021 dle ustanovení § 2395 a násl. o.z. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný jakožto spotřebitel (ustanovení § 1810 o.z.). Na základě uvedených smluv byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 100 Kč, které se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 9 938,11 Kč ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho.13. Soud se z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o.z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).14. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejn