46 C 87/2023-94 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 420 100 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl na základě usnesením policejního orgánu ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo] stíhán pro trestný čin poškozování cizích práv dle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, které bylo na základě stížnosti žalobce [příjmení] státním zastupitelstvím pro [část Prahy] čj. [číslo jednací] zrušeno. Policejní orgán následně usnesením ze dne [datum] zahájil opětovně trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 trestního zákoníku. Rovněž toto usnesení bylo policejním orgánem zrušeno usnesením [anonymizována čtyři slova] [číslo jednací]. Následně byl žalobce informován o tom, že celá trestní věc byla odložena podle § 159a trestního řádu. Odložením trestní věci, jemuž přecházelo opakované zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze strany dozorujícího státního zástupce byl naplněn předpoklad nezákonnosti trestního stíhání žalobce a vznikl mu tak nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy. Žalobci v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla škoda ve výši 20 100 Kč představující náklady vynaložené na obhajobu. Dále žalobci vznikla nemajetková újma, kterou požaduje za celou dobu trestního stíhání od doručení prvního usnesení o zahájení trestního stíhání až po okamžik, kdy žalobci bylo oznámeno, že jeho věc byla odložena, neboť po celou tuto dobu byly proti žalobci uplatňovány prostředky trestního práva a žalobce žil s vědomím, že je vyšetřován policií pro podezření ze spáchání trestného činu, nehledě na to, zda formálně bylo v dané době trestní stíhání žalobce zahájeno či nikoliv. Žalobce vnímá negativně jak samotný fakt vyšetřování a stíhání jeho osoby, tak také délku prověřování, která mu jakožto podnikateli způsobila značné problémy v realizaci jeho podnikatelské činnosti. Z důvodu prověřování své osoby, jakož i společností do transakce zapojených, musel žalobce vynaložit značnou aktivitu v souvislosti s vyšetřováním ze strany policejního orgánu, objasňování věci a poskytnutí součinnosti ve vztahu k OČTŘ. Taková delikátní situace žalobce se dostala ve známost do okolí žalobce, ať už jde o kruhy rodinné, osobní či obchodní, čímž jeho osoba utrpěla na ztrátě dobré pověsti. V důsledku stigmatizace žalobce prověřováním ze strany OČTŘ byly ve značné míře zkomplikovány obchodní vztahy mezi žalobcem resp. jím spravovanými osobami, a jejich obchodními partnery, a to zejména těmi největšími a nejdůležitějšími. Po informacích o probíhajícím vyšetřování žalobce, které zpochybňují hodnověrnost a váženost jeho osoby, byla ohrožena vybudovaná úcta přátel, příbuzných a obchodních partnerů. Zahájením trestního stíhání bylo zasaženo do práv žalobce na nedotknutelnost osoby, lidskou důstojnost, osobní čet, dobrou pověst a jméno, do jeho soukromí a rodinného života a do jeho osobnostních práv. [příjmení] fakt, že proti žalobci byly užity úkony trestního řízení vyvolal u žalobce existenční obavy o jeho zdraví a budoucí obživu, tedy materiální zajištění a možnost provozovat podnikatelskou činnost, resp. v ní pokračovat. Žalobce byl po celou doby v nejistotě ohledně toho, jak závažné následky může mít zahájené trestní řízení, které subjektivně cítil jako nespravedlivé. Po celé období trestního řízení na straně žalobce přetrvávala existenční obava a stav nejistoty z dalšího vývoje trestního řízení. Žalobce trýznily představy o možné budoucnosti jeho rodiny, kterou finančně zajišťuje. Žalobce, vědom si své neviny, prožil pocit zoufalé bezmoci vůči výkonu spravedlnosti v pojetí OČTŘ, ač využil všech dostupných prostředků obhajoby a poskytl orgánům činným v trestním řízení veškerou možnou součinnost, byl stižen stigmatem osoby podezřelé ze spáchání trestného činu, kdy proti němu bylo opakovaně vznášeno obvinění, aniž by byly vnímány jeho argumenty. Současně se ocitl pod sociálním tlakem svého rodinného a společenského zázemí. V rámci ochrany dobrého jména neměl zájem, aby se o něm šířila informace, že jsou proti němu činěny úkony trestního řízení. Intenzita zásadu trestního stíhání byla zvýšena tím, že okolnosti trestního řízení souvisely s jeho investicí do bytové jednotky, jejíž koupě byla financována z úvěru poskytnutého bankou, kdy žalobce byl po celou dobu v nejistotě ohledně eventuálního zmaření jeho investice či okamžitého zesplatnění poskytnutého úvěru, jež by pro něj znamenalo ztrátu investice a vznik potíží. Aby tomuto předešel, byl nucen obstarat si potřebné finanční prostředky a dohodnout se s bankou preventivně na předčasném splacení úvěru, na základě čehož byl nucen razantně změnit své životní a finanční plány. Skutečnosti související se zahájením trestního stíhání žalobce způsobily velmi pravděpodobnou ztrátu dosavadního domova žalobce. Vzhledem k tomu, že pronajímateli byla doručena žádost policejního orgánu o poskytnutí informací, z níž se pronajímatel dozvěděl, že proti žalobci jsou uplatňovány úkony trestního řízení, rozhodl se pronajímatel neprodloužit žalobci nájem předmětné bytové jednotky. Žalobce tomuto postupu pronajímatele bránil, nicméně v rámci soudního řízení nebyl úspěšný a bude tak nucen svůj dosavadní domov opustit. S ohledem na uvedené zásahy požaduje žalobce náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 400 000 Kč, kterou vypočetl jako součin částky 25 000 Kč a 16 měsíců, po které byly vůči žalobci uplatňovány úkony trestního řízení. Žalobce se se svými nároky obrátil na žalovanou podáním ze dne [datum], přičemž svou žádost doplnil dne [datum]. Žalovaná žádost žalobce nevyřídila, nezbylo mu proto, než se obrátit na soud. 2. Žalovaná nároky uplatněné žalobcem neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil dne [datum] nárok na náhradu škody ve výši 20 100 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 400 000 Kč. Nárok na náhradu škody žalovaná zamítla z důvodu neprokázání škody. Nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání byl posouzen tak, že v případě žalobce došlo k vydání nezákonných rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání z dne [datum] a ze dne [datum]. Základ odpovědnosti je v daném případě dán. Dne [datum] bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, kterým byl žalobce stíhán pro spáchání přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku. V návaznosti na uvedené žalovaná konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce na základě usnesení [stát. instituce], [stát. instituce] [obec] [anonymizováno 12 slov] [datum rozhodnutí] [číslo jednací], došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila. Toto konstatování a vyslovení omluvy považuje žalovaná za dostatečné. Žalobce se ve své žádosti vyjadřoval ve smyslu vzniku nemajetkové újmy a zásahu do jeho osobního života, avšak nijak nedokládal příčinnou souvislost a skutečný vznik nemajetkové újmy v souvislosti s vedeným trestním stíháním proti své osobě, přestože byl k tomu vyzván přípisem ze dne [datum]. S ohledem na výše uvedené žalovaná nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. Co se týče prvního trestního stíhání žalobce, žalovaná uvedla, že nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání je ve vztahu k tomuto prvnímu trestnímu stíhání promlčen. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. 4. Z podání žalobce ze dne [datum] adresovaného ministerstvu spravedlnosti, je patrné, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu majetkové škody ve výši 20 100 Kč a náhradou nemajetkové újmy v celkové výši 400 000 Kč jakožto ekvivalentu součinu počtu kalendářních měsíců (16), po které byly proti poškozenému uplatňovány úkony trestního řízení a měsíční sazby ve výši a 25 000 Kč z titulu nezákonného a trestního stíhání vedeného [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] Celkem tak žalobce vznesl vůči žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 420 100 Kč. 5. Z výzvy žalované k doplnění žádosti o náhradu škody ze dne [datum] soud zjistil že žalovaná potvrdila přijetí žádosti žalobce dne [datum] a současně požádala o předložení dokladů prokazujících zaplacení nákladů obhajoby a zaslání potvrzení o konaných poradách, včetně uvedení délky konané porady, co se týče tvrzené nemajetkové újmy vyžádala od žalobce též doplnění