10 C 125/2025-158 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala po žalované po rozšíření žaloby, kterou soud připustil na jednání konaném dne , datum, , zaplacení celkové částky 13 047 726,46 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu v insolvenčním řízením vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , anonymizováno, , insolvenční spisová značka, . Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně byla v pozici žalované účastníkem řízení vedeného před Krajským soudem v Plzni pod č. j. , anonymizováno, . Předmětem řízení bylo zaplacení částky 28 030 709,04 Kč s příslušenstvím. Žalobcem v řízení byl , tituly před jménem, Bc , jméno FO, jako insolvenční správce dlužníka , právnická osoba, . Následně pak byla žalobcem sama společnost , právnická osoba, . Soudní řízení bylo skončeno rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -1037, který nabyl právní moci dne , datum, . Na základě předchozího a následně zrušeného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -847, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -903, uhradila žalobkyně na účet právního zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 1 177 817,10 Kč a do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka , právnická osoba, ., částky: 1 621 977,09 Kč na jistině přisouzené pohledávky, 6 661 184,98 Kč na přisouzených úrocích a 3 586 747,29 Kč na dalších přisouzených úrocích. Tato úhrada byla provedena dle pokynů žalobce, tj. insolvenčního správce dlužníka , právnická osoba, . Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -994, byla shora označená rozhodnutí, a to rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -847 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -903, zrušena. Konečným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -1037, bylo rozhodnuto tak, že se žaloba co do celého nerozhodnutého zamítá, tj. zamítá se i co do částek zaplacených žalobkyní do majetkové podstaty , právnická osoba, . a současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá práva na náhradu nákladů řízení. Přípisem ze dne , datum, učiněným vůči Městskému soudu v Praze v rámci insolvenčního řízení dlužníka , právnická osoba, . vedeného pod č. j. , anonymizováno, , insolvenční spisová značka, požádala žalobkyně o vrácení žalobkyní zaplacených částek ve výši 1 621 977,09 Kč, 6 661 184,98 Kč, 3 586 747,29 Kč a 1 177 817,10 Kč. Městský soud v Praze reagoval přípisem soudce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -B-219. V rámci tohoto přípisu bylo sděleno, že bylo pravomocně rozhodnuto o zrušení konkurzu a že částky mají být poměrně vymáhány proti insolvenčním věřitelům, kterým byly vyplaceny na základě dříve vydaného rozvrhového usnesení. Nesprávný úřední postup žalobkyně spatřuje v tom, že žalobkyně ihned po podání dovolání ve věci vedené před Krajským soudem v Plzni pod č. j. , anonymizováno, informovala insolvenční soud o podání dovolání, a to dopisem svého právního zástupce ze dne , datum, . V tomto dopise žalobkyně výslovně upozornila, že dne , datum, provede ve prospěch majetkové podstaty úhradu všech přisouzených částek s tím ale, aby do rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání nebyla schvalována konečná zpráva a nebylo vydáváno konečné a ani částečné rozvrhové usnesení. Zároveň bylo výslovně upozorněno na to, že pokud by bylo rozvrhové usnesení vydáno a následně by Nejvyšší soud dovolání vyhověl, vznikla by majetkové podstatě povinnost všechny částky zaplacené žalobkyní žalobkyni vrátit. Žalobkyně dále dopisem svého právního zástupce ze dne , datum, opětovně žádala o to, aby do rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání nebylo vydáváno rozvrhové usnesení. Žalobkyně nepožádala Nejvyšší soud o odložení vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -903, což ovšem nelze žalobkyni klást k tíži. K tomu dále uvedla, že žalobkyně je stabilní firmou se značnými objemy finančních obratů. Zaplacení finančních částek do majetkové podstaty nevedlo k ohrožení chodu a provozu firmy žalobkyně. Důvody k odložení vykonatelnosti tak nebyly dány. Žalobkyně nepodala na insolvenční věřitele žaloby o vrácení finančních částek, které od ní inkasovali od insolvenčního správce, resp. od insolvenčního soudu, k uspokojení svých pohledávek, což opět nelze žalobkyni klást k tíži. Žalobkyně své nároky předběžně uplatnila u žalované dopisem ze dne , datum, ohledně částky 1 177 817,10 Kč a dopisem ze dne , datum, ohledně částky 11 869 909,36 Kč.2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně neuznává a navrhla, aby žaloba byla zcela zamítnuta. Uvedla, že u požadovaného odškodnění chybí existence tvrzeného odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu, kdy v době rozhodování a konání, jak Městského soudu v Praze, tak i insolvenčního správce, zda byla pravomocná rozhodnutí, na základě kterých bylo dle předepsaných norem a pravidel konáno. Skutečnost, že následně došlo ke zrušení těchto pravomocných rozhodnutí nic nemění, jelikož až tehdy byl dán důvod k nevyplácení, resp. vrácení předmětných prostředků, což platí jak pro žalované jistiny, tak pro náklady řízení. K tomu dále uvedla, že podání dovolání nemá samo o sobě odkladný účinek, tudíž rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, je vykonatelné, pokud se jedná o pravomocné rozhodnutí. Strana řízení však dle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“ (případně subsidiárně v § 266 a násl. o. s. ř.) může navrhnout odklad vykonatelnosti, pokud hrozí závažná újma, nebo by výkon rozhodnutí mohl způsobit nevratné nebo nepřiměřené následky. Naprosto typickým příkladem pak je, pokud žalovaný podá dovolání proti pravomocnému rozsudku, který mu ukládá zaplatit vysokou částku a požádá tak o odklad vykonatelnosti, protože by zaplacením mohl být nenapravitelně poškozen (např. insolvencí), a v případě pozdějšího zrušení rozhodnutí by bylo obtížné plnění získat zpět. Rovněž z tvrzení žalobkyně vyplývá, že sice vyzvala insolvenční dlužníky, potažmo právního zástupce insolvenčního správce, k vrácení částek, které mají představovat uplatňovanou škodu, avšak nedomáhal se předmětné škody v rámci občanskoprávního řízení, tudíž není vůbec jasné, zda je jeho nárok v tomto směru oprávněný, případně zda mohl popsaný stav napravit touto cestou. Žalovaná tak uzavřela, že ze strany státu nedošlo k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu, jelikož ten postupoval v souladu s procesními postupy a normami. Je to naopak žalobkyně, která nedostatečně chránila svá práva a odpovědnost za škodu se snaží přenést na stát, namísto toho, aby řádně bránila svá práva prostřednictvím občanskoprávní žaloby.3. Žalobkyni a žalovaná učinily nesporným, že žalobkyně u žalované dne , datum, uplatnila nárok co do částky 1 177 817,10 Kč a dne , datum, nárok co do částky 11 869 909,36 Kč.4. Ze stanoviska žalované bylo zjištěno, že neshledala odpovědnostní titul a žalobkyni ničeho dobrovolně nepřiznala, přičemž stanoviskem byly vypořádány oba nároky, tj. ohledně částky 1 177 817,10 Kč i ohledně částky 11 869 909,36 Kč.5. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -847, bylo zjištěno, že v daném řízení jako žalobce vystupoval insolvenční správce dlužníka , právnická osoba, ., a to , tituly před jménem, , jméno FO, , přičemž v daném řízení byl zastoupen advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , na straně žalované pak vystupovala žalobkyně (dále jen „žalobkyně“). Daným rozsudkem bylo rozhodnuto, tak že: výrokem I. Žalobkyně je povinna zaplatit insolvenčnímu správci dlužníka , právnická osoba, ., částku 25 118 085,27 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 11 193 439,16 Kč od , datum, do zaplacení a z částky 6 594 846,48 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem II. Žaloba se zamítá co do částky 2 912 623,77 Kč a co do úroku z prodlení v zákonné výši z částky 7 329 799,63 Kč od , datum, do zaplacení.6. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -903, , anonymizováno, , bylo zjištěno, že proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -847, podali odvolání, jak žalobkyně, tak i insolvenční správce dlužníka , právnická osoba, . O odvolání bylo rozhodnuto tak, že výrokem I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. , anonymizováno, -847 ze dne , datum, , doplněný usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. , anonymizováno, -889 ze dne , datum, , se ve výroku I., části výroku II., kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 7 329 799,63 Kč od , datum, do zaplacení a ve výrocích III., IV a V. potvrzuje, výrokem II. V části výroku II., kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 2 912 623,77 Kč, zůstává rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. , anonymizováno, -847 ze dne , datum, ,